Radek Vonka Články

Máte za sebou tři a půl roku působení v pozici radního Ústeckého kraje, kde máte na starosti především turistický ruch. Mohl byste toto působení shrnout?
Ve skutečnosti tady pracuji již sedm let, nejprve jako vicehejtman a teď poslední zhruba tři roky v pozici radního. Mám na starosti, krom turistického ruchu, i regionální rozvoj a v neposlední řadě evropské projekty. Samozřejmě, nejviditelnější jsou projekty v oblasti cestovního ruchu. Je to nejdynamičtěji se rozvíjející odvětví průmyslu, které sebou přináší mnoho pracovních míst.

Jak jste se s tím vypořádal?
Když jsem cestovní ruch dostal na starost a nebyl už náměstkem hejtmana s dalšími povinnostmi, tak jsem si sedl a řekl si, jak nastavit systém v této oblasti tak, aby fungoval. Vznikl projekt Brána do Čech, který není jen marketingovým tahem, ale nastavuje také systém fungování čtyř destinačních agentur na území našeho kraje. Logicky jsem začal s tím, co tady máme nejcennější a to je České Švýcarsko, chcete-li celý děčínský okres. V té době jsem byl předsedou správní rady o.p.s. České Švýcarsko, a tak bylo kde se inspirovat. Krušné hory již rok fungují a právě teď jsou zakládány agentury České středohoří a Dolní Poohří. Projekt Brána do Čech je unikátní a dostává jedno ocenění za druhým.

Zmínil jste evropské projekty, úřad regionální rady teď pronásledují jisté potíže, spojené s vyšetřováním korupce a EU na ní tlačí kvůli kontrolám dotačně podpořených projektů, neohrozil tento skandál i vaše projekty?
To samozřejmě ano, když jsem byl vicehejtmanem, v regionální radě jsem zasedal, když se změnila politická situace, tak jsem z této pozice odešel. Od té doby s tímto úřadem moc nekomunikuji, to mají na starosti moji úředníci. Projekty připravujeme v rámci mého odboru a je to týmová práce. Jsem rád, že to dnes funguje, tak jako v jiných krajích. Těch problémů je mi líto, ale myslím, že je to spíš otázka selhání jednotlivců, než celého systému. A pokud dělal někdo něco nekalého, tak a jak se říká, padni komu padni.

Jak jste sám řekl, změnila se politická situace, volby vyhráli sociální demokraté a ODS už nemá pohodlnou většinu, kdy se vám pracovalo lépe, musíte dnes více než dříve politikařit, třeba v rámci nějaké koaliční smlouvy?
Abych to upřesnil, nemáme klasickou koaliční dohodu, ale smlouvu o spolupráci, což nám dává určitou volnost rozhodování. Dnes je struktura vedení kraje trochu jiná, předtím byl hejtman, vicehejtman, náměstek a ti tři měli pod sebou ještě členy rady a jejich kompetence. Musím umět dobré projekty vyjednat a obhájit.

Můžete to rozebrat podrobněji?
Když například dříve dával radní nějaký bod na program jednání do rady, tak to hejtman a náměstci, podle rozdělení resortů, spolupodepisovali. To dnes není, v rámci smlouvy o spolupráci jsme si vyhradili, že radní budou na hejtmanovi a obou náměstcích nezávislí, že radní budou pracovat samostatně. Když se rozhodnu, že dám do rady nějaký bod, rada mi ho buď schválí, nebo neschválí. Nemusím u nikoho postávat a mačkat čepici, aby mi ten bod spolupodepsal Fišera, nebo Kouda.

Takže vám současný politický stav na kraji vyhovuje víc?
Prostředí spolupráce přináší lepší výsledky než soutěživost a naše řevnivost. V předchozím volebním období jsme měli většinu a jako ODS jsme nikoho dalšího nepotřebovali. Ono se možná na první pohled zdá, že je pohodlné vládnout nadpoloviční většinou a je to možná pravda, ale na druhou stranu musím přiznat, že mně osobně spíš vyhovuje, když se musím víc dohadovat se svými kolegy, když musím víc bojovat o své místo na politickém slunci. Přináší to větší výkon, než když pohodlně vládnete s většinou a máte jistotu, že vám téměř všechno projde.

Tedy jste přesvědčen, že to funguje?
Myslím, že se mi to s mým resortem daří. Podle mého názoru se vůbec celá společnost posouvá do více členitých vtahů. Začátkem devadesátých let byla levice a pravice, dnes se rozdíly smazávají, lidé nejsou tolik vyhranění a spíše touží po stabilitě a tradičních hodnotách. Nato nesmíme v ODS zapomínat.

Podívejme se trochu do minulosti. Jste jako bývalý starosta spojen i s centrálním obvodem a lidé vás dost kritizovali kvůli privatizaci městských domů a bytů. Jste se svým působením starosty spokojen, jste na něj hrdý?
Rozhodnutí zprivatizovat ten „zlatý“ a já už tenkrát říkal dost „rezavý,“ bytový fond bylo správné, dodnes si za tím stojím. Myslím, že město má vlastnit takový majetek, na který stačí. Já si nedovedu vůbec představit, v dnešní finanční situaci, že by město mělo tak rozsáhlý bytový fond, jaký mělo před osmi lety. Deregulace nájmů jde stále pomalým tempem. Vznikal by neřešitelný vnitřní dluh.

Ale lidé si dodnes stěžují, že od obvodu nedostali šanci si byty odkoupit za přijatelnou cenu, co na tohle říkáte?
S tím nesouhlasím. My jsme se rozhodli nepostupovat podle pravidel stoprocentního upřednostňování nájemníků, kdy se prodávalo po bytech, protože tento systém prodeje byl neefektivní. Stávalo se často, že městu pak zůstávaly neprodané byty v prodaných domech, kde se už ti nájemníci dohodli na úplně jiných platbách do společného fondu oprav.

Co s tím měla do činění radnice?
Paradoxně nastala situace, kdy jsme od nájemníků dostávali méně peněz, než kolik jsme platili do fondů oprav, což bylo naprosto absurdní. Navíc byty, ve kterých byli nájemníci, se velice těžko prodávaly, nikdo je nechtěl odkoupit. Takže jsme se rozhodli, že budeme postupovat podle občanského zákoníku.

Takže nakonec, řečeno lidově, vyhrál ten, kdo měl víc naditou peněženku?
S tím bych také tolik nesouhlasil. Prodávali jsme sice celé domy, ale vypracovali jsme měkká pravidla, vyhovující více nájemníkům, než firmám. Na vývěskách záměr prodeje visel dva měsíce, když projevil někdo zájem, tak jsme čekali, než se všichni nájemníci dohodnou. Měli určité zvýhodnění oproti realitním kancelářím.

To ale pořád nesvědčí o skutečném zvýhodňování nájemníků, nebo snad ano?
Míru zvýhodnění máme každý jinak nastavenou, já jí měl v desítkách procent. Nicméně pokud vám firma nabídne osm milionů a nájemníci jenom tři, tak se nelze divit, že zastupitelstvo rozhodlo tak, jak rozhodlo. Svalovat to na jednoho člověka je absurdní. Je tu rada obvodu, zastupitelé a rozhoduje se kolektivně.

V zastupitelstvu ovšem seděl Josef Štolba, spojený s dnes už neexistujícím Spobytem, který se té privatizace účastnil a o něm jste dokonce prohlásil, že je to váš kamarád. Jaká byla jeho role v tom procesu?
Jistě, v zastupitelstvu seděl Josef Štolba. Toho jsem si sebou na obvod přivedl coby člověka na kandidátce. On v té době byl skutečně zaměstnán u společnosti Spobyt, která se zúčastnila privatizace. Ovšem, vyšetřovala to mnohokrát policie a jednali o tom soudy a neshledali ani náznak toho, že by mohlo jít o nějaké nečestné jednání. Já tu záležitost už mám v sobě jaksi uzavřenou a jsem rád, že se v Ústí nad Labem opravují domy jak ve vlastnictví osob, tak firem. Líbí se mi nové fasády v Londýnské a Moskevské ulici.

Vraťme se do přítomnosti, když se rozhlédnu po vaší kanceláři, vidím tady obrazy krajinek, Větruši, štosy nějakých dokumentů, fotografie dětí, vinotéku, ale třeba i talířek s Gottwaldem. Stýská se vám po starých časech?
To rozhodně ne, ale ten talířek má pro mě určitou symbolickou hodnotu. Když jsem nastoupil na rok a půl dlouhou prezenční vojenskou službu, tak na rotě stála ještě rok po revoluci vitrína s těmito komunistickými relikviemi. Což mě naprosto ohromilo. Když jsme se proti tomu ozvali, velení je chtělo vyhodit do popelnice. Tak jsem ten talířek schoval. Už se mi teda jednou rozbil, je slepený vteřinovým lepidlem. Představa, že jíte z talíře s nápisem: „Straně věřte soudruzi,“ je prostě neuvěřitelná.

Vidím tu dost vína, takže jste spíš „vinař,“ než „pivař?“
Celkem asi ano, víno mám rád hodně. Na kraji věnujeme hodně času propagaci regionu coby vinařské oblasti. Jsou tu Žernoseky, Roudnice, Mělník, Litoměřice. Všude koukají s otevřenými ústy, když jim tam ta dobrá vína přivezeme. Je naprosto úžasné, co tady umíme dělat za dobrá vína. V létě samozřejmě nepohrdnu pivem, mám rád černé.

Zpět do práce, blíží se krajské volby, předpokládám, že ODS už také pomalu hovoří o tom, kdo bude kandidovat, co primárky a podobně, budete chtít kandidovat?
Já samozřejmě chci pokračovat. O tom rozhoduje členská základna. Mojí ambicí v tuto chvíli je především být jedničkou za oblastní sdružení ODS v Ústí nad Labem a jednat o nějakém dobrém umístění na kandidátce ODS v krajských volbách. Pokud budu přijatelný, rád se zhostím i role lídra.

Mimochodem, když mluvíme o kandidování v Ústí, jdou městem pověsti, že tu už ani nebydlíte a nestaráte se o něj, že jste se odstěhoval někam na nějakou chalupu na Děčínsku, jak to tedy je?
Já to slyším poprvé a je to nesmysl. Dneska ráno jsem vstával v Ústí, odvedl své děti do ZŠ v Ústí a večer tu budu uléhat. Na víkend, jako polovina tohoto národa, jezdím na chalupu. Pokud to tedy čas dovolí. Tu mám na Děčínsku. Moje práce pro Ústí je vidět a každý si na ní může „sáhnout.“ Pamatuji si, že stejná slova jsem slyšel vytýkat mému předchůdci Pavlu Tošovskému. Pokud pracujete na kraji, tak se logicky musíte starat o celý kraj. Jinak to přeci nefunguje. Ti, kdo to nechápou, pak tento pocit mít můžou. Ústí je moje město a rád v něm žiji a pracuji.

Dobře, shrňte nám tedy, proč by vás lidé v Ústí vůbec měli volit, co takového jim můžete a chcete nabídnout?
Ohodnotit sám sebe není zrovna jednoduché. Odvolám se na čerstvá čísla Českého statistického úřadu, která říkají, že do Ústeckého kraje v průměru přijelo o 20 procent turistů více, než loni. To je práce moje a mých kolegů. Máme největší nárůsty v České republice. Za mě tedy hovoří čísla a myslím, že v oblasti regionálního rozvoje jsem také udělal dost práce. Doufám, že každý vidí, kolik peněz jsme do kraje přinesli. Rekonstrukce Mírového náměstí, určitě každý potkává hnědé turistické cedule, je tu již zmiňovaný projekt Brána do Čech, Po stopách Praotce Čecha a další.

Mimochodem, když mluvíte o hnědých cedulích, nemůžu, než připomenout, co říkají řidiči: „K čemu jsou mi hnědé cedule, když musím koukat po silnici, abych nevjel do nějaké díry, nebo výmolu! Místo zbytečných cedulí měli radši zalátat vozovky!“ Co na to říkáte?
Jsou to dvě různé věci. Řekl bych, že to platí o celé republice. V údržbě silnic… Pro mě je to záhadou. Když vidím, kolik peněz se do údržby silnic dává. Možná je na zvážení, jestli se nedává příliš peněz do nové silniční infrastruktury, místo aby vlastníci pořádně udržovali ty, co už tu máme.

Na závěr nám řekněte, zda existuje něco, co byste sám sobě vytknul?
Možná nechodím na mnoho akcí v Ústí. Jezdím hodně po kraji. Snažím se věnovat také čas svým dětem, přítelkyni. Jak politik přejde z města na kraj, tak už se zabývá víc problémy celého kraje, ne jen jednoho města. Možná proto pak vznikají pocity, že na své město zapomínám. Já se polepším. Slibuji.