Petr Fifka: Lékárníci mají velký potenciál a je škoda ho nevyužít
(Deník) Lékárníci mají velký potenciál a je škoda ho nevyužít. V rozhovoru pro Deník.cz to říká poslanec a farmaceut Petr Fifka. Lékárníci by podle něj měli mít možnost očkovat proti sezonním virózám či odebírat krev při orientačních diagnostických úkonech. „Je absurdní, aby odborník nemohl provést vpich a nabrat krev, kdežto laik se sám do prstu píchnout mohl,“ dodává Petr Fifka.
Jak je na tom Česko s kompetencemi lékárníků?
Začnu trochu zeširoka. Když jsem před necelými čtyřmi lety přišel do Poslanecké sněmovny, zabývali jsme se polozapomenutým návrhem, který měl umožnit očkování v lékárnách, a to především v kontextu covidu. Tehdy se to setkalo s nepochopením kolegů lékařů. Od té doby jsem i já uspořádal několik kulatých stolů a seminářů. Snažil jsem se vždy sezvat odborníky, abychom v tomto tématu navzájem trošku obrousili hrany. Shodou okolností i řada jiných subjektů, například lékárenské řetězce, usoudila, že cesta rozšíření portfolia poskytování zdravotních služeb je perspektivní. Týká se to nejen možnosti očkování v lékárnách, které dříve či později bude akceptováno, ale i základních diagnostických úkonů. Lékárna je totiž nízkoprahové zdravotnické zařízení.
V jakém smyslu?
Kdykoli si třeba zaměstnaný muž mého věku vzpomene, že si chce zkontrolovat krevní tlak nebo cukr, zajde do lékárny, protože jde okolo.
Jenže nyní ho lékárníci nemohou píchnout do prstu, aby mu odebrali krev. Mají možnost mu při odběru jen asistovat. Tím se dostáváme právě ke kompetencím lékárníků. Jaké tedy v Česku jsou?
Zatím nejsou příliš široké, což se pokoušíme řešit. V tuto chvíli jde ale spíš o to, jaká bude společenská poptávka. Velmi oceňuji aktivity typu DiaTour (orientační měření hladiny cukru v krvi v pojízdné mobilní lékárně Dr. Max, pozn. red.), kdy pacienti vidí, jak jednoduše o sobě mohou získat zdravotní data. Řečeno odbornou terminologií, lékárníci nesmějí narušit integritu kůže, proto mohou člověku při vpichu a odběru krve jen asistovat. Je absurdní, aby odborník nemohl provést vpich a nabrat krev, kdežto laik se sám do prstu píchnout mohl. Určitě to někdy musíme vyřešit, je to nezbytný detail. Zákony bohužel občas bývají plné takových záludností, které je třeba postupně dávat dohromady a učesat.
Ruku v ruce to jde s tím, aby lékárníci mohli očkovat proti chřipce či covidu, tedy taktéž narušit integritu kůže?
Ano. V České republice máme jednu z nejnižších proočkovaností proti chřipce. Větší proočkovanost by pomohla všem. Neočkovaný senior riskuje své zdraví i život a zaměstnavatelé zase vyšší nemocnost svých zaměstnanců, kteří po určitou dobu nebudou práceschopní, což se do jisté míry může neblaze projevit na ekonomice. Několikrát jsem se přitom třeba v debatách na Hospodářské komoře ujistil, že zaměstnavatelé mají zájem, aby jejich zaměstnanci byli zdraví. A lze tomu pomoci takto jednoduše, zvýšením dostupnosti očkování. Navíc bez velkých nákladů. Je to vlastně banalita, díky které zdravotní systém jednoznačně ušetří.
Už i mnozí lékaři proti tomu tolik nenamítají. V čem je tedy zádrhel?
Po třech letech usilovné práce se nám společnými silami s lékárníky i řadou neziskových organizací podařilo dosáhnout toho, že lékařská komunita tuto věc akceptuje. Bere ji jako možnou alternativu vůči tomu, jaké služby poskytují praktičtí lékaři. Vždyť v Evropě jsme v tomto směru už takřka ostrůvkem, v mnoha zahraničních lékárnách proti sezonním virózám očkovat mohou. V tomhle volebním období se to už nestihne. Dokázali jsme ale zmíněný nelehký, ale nezbytný krok, kterým bylo přesvědčit lékaře. Pevně věřím, že v příštím období se povede i změnit legislativu.
Důležité bude též to, aby dané úkony lékárníkům proplácely zdravotní pojišťovny.
Předpokládám, že je budou proplácet úplně stejně, jako je proplácí lékařům. Pro pojišťovnu je přece každý, kdo se nestane komplikovaným pacientem, benefitem. A očkování i diagnostická vyšetření jsou důležitou prevencí.
Zjistit zdravotní problém včas je skvělé, primární ale samozřejmě je, aby člověk potížím předcházel. Jak v tom lékárníci mohou pomoci?
I výsledek diagnostiky může člověka upozornit, že má změnit životní styl. Když mu třeba orientačním měřením zjistí, že se jeho hodnoty cukru v krvi pohybují na hraně, zamyslí se nad tím, jak žije. A navštíví lékaře. Diabetes 2. typu, tedy ten, který si vypěstujeme sami, je rozšířená choroba, kterou u nás trpí asi 1,2 milionu lidí. A není nic horšího než o tom nevědět a neřešit to. Jinak samozřejmě usilujeme i o to, aby lékárníci mohli klientům poskytovat poradenství a hradily jim to pojišťovny.
Už dnes lékárníci ze své vůle a nad rámec svých povinností radí lidem, kteří přijdou do lékárny.
Jistě. A mnohdy, jak vzešlo z nedávného zjištění České lékárnické komory, i zjistí chybu v receptu, což pak řeší s pacientem i lékařem (z nedávného šetření vyplynulo, že během čtrnácti dubnových dnů lékárníci zachytili více než 12 tisíc chyb v předepsaných receptech, pozn. red.). Někdy se jedná o maličkost, občas ale i o vážnější záležitost, která by mohla pacienta potenciálně poškodit. Sám jako absolvent farmaceutické fakulty vím, že jsme dobře připraveni poradit pacientům ohledně jejich zdravotního stavu a ještě lépe, co se týče jejich medikace. V lékárnách jsou odborníci na slovo vzatí a byla by škoda nevyužít jejich potenciál.
(Autor: Andrea Cerqueirová)
poslanec PČR
místopředseda výboru pro zdravotnictví