Historie Občanské demokratické strany


Vzniku Občanské demokratické strany předcházel zrod Občanského fóra v reakci na události 17. listopadu 1989. Občanské fórum vzniklo o dva dny později v Činoherním klubu při setkání tří stovek lidí z oficiálních i neoficiálních struktur. Od počátku se v něm angažovala řada pozdějších představitelů ODS.

Vznik ODS

Již před prvními svobodnými volbami v roce 1990 se začalo ukazovat, že stávající horizontální struktura občanských fór je nevyhovující. Veškerá moc byla soustředěna v rukou úzké skupiny politiků Koordinačního centra OF, kteří mimo jiné odmítali vytvoření standardní struktury politických stran. S postupem času se uvnitř tohoto seskupení stále zřetelněji projevovaly rozdílné názory v pohledu na celkový charakter státu a reformní strategii. Řada politiků OF hodlala navázat na obrodný proces v roce 1968, který měl směřovat k socialismu „s lidskou tváří“. Většina regionálních zástupců OF tyto reminiscence odmítla a dala přednost reformátorům. Výsledkem tohoto střetu regionů a centra byla volba Václava Klause předsedou OF dne 17. října 1990.

Na sněmu OF v Hostivaři 12. ledna 1991 byl 80 % přítomných hlasů přijat Výchozí politický program OF, znamenající přerod všelidového hnutí v politickou stranu pravicové orientace. Odpůrci tohoto vývoje v čele s Pavlem Rychetským, Jiřím Dienstbierem a Petrem Pithartem se se vzniklou situací nesmířili. Neudržitelnost další společné existence názorově nekonzistentního tělesa nakonec vedla k mimořádnému, tzv. „rozlučkovému“ sněmu OF, konanému 23. února 1991 v Praze. Ten rozhodl o rozdělení OF na budoucí Občanskou demokratickou stranu a Občanské hnutí.

Ve Sněmovní ulici, kde potom dlouhá léta sídlila Hlavní kancelář ODS, byl 4. března 1991 oficiálně ustaven přípravný výbor ODS, jehož předsedou se stal Václav Klaus. Výbor intenzivně pracoval na konstituování strany, na přípravě ustavujícího kongresu, stanovách a organizační struktuře.

Ve dnech 20.–21. dubna 1991 proběhl v Olomouci ustavující kongres ODS. Delegáti zde přijali stanovy a programové prohlášení „Cesta k prosperitě“. ODS byla definována jako demokratická pravicová strana s konzervativním programem. Jejím předsedou byl zvolen Václav Klaus. V té době před ní stál úkol vybudovat během jednoho roku fungující politickou stranu s cílem vyhrát parlamentní volby. K ODS se tehdy hlásilo 39 poslanců ve Federálním shromáždění a 33 poslanců v České národní radě.

Na svém prvním zasedání po kongresu vyhlásila výkonná rada ODS veřejnou soutěž na logo, které měla představovat třípísmenná zkratka ODS modré barvy. Zvítězil návrh Aleše Krejči z Prahy.

Kontakty s dalšími politickými stranami

ODS brzy navázala kontakty s blízkými stranami v tuzemsku i zahraničí.

23. listopadu 1991 uzavřela na svém I. kongresu koaliční dohodu s KDS a do parlamentních voleb na jaře v roce 1992 vstoupily obě strany ve společné koalici. ODS udržovala korektní vztahy rovněž s LDS, KAN a ODA. V prosinci 1991 rozšířila svoji působnost i na Slovensko, přičemž v březnu 1992 uzavřela slovenská část ODS předvolební koalici s Demokratickou stranou.

V roce 1992 se ODS stala členem Evropské demokratické unie (EDU), tedy společného pravicového uskupení několika desítek politických stran liberálního a křesťanskodemokratického zaměření. Zde se řadí spíše k jejímu pravému křídlu. Václav Klaus byl zvolen místopředsedou EDU.

Parlamentní volby 1992

Parlamentní volby, které proběhly ve dnech 5.–6. června 1992, se staly první vážnou zkouškou ODS po jejím konstituování na české politické scéně. Vstupovala do nich s programem „Svoboda a prosperita“, jehož teze přijal I. řádný kongres, a s novým logem v podobě siluety modrého ptáka symbolizujícího svobodu (navrženého Petrem Šejdlem).

Koalice ODS–KDS zvítězila jak ve Sněmovně národů FS (33,43 % hlasů) a ve Sněmovně lidu FS (33,90 %), tak v České národní radě (29,72 %). Za ODS bylo do Federálního shromáždění zvoleno celkem 76 poslanců a do České národní rady 66 poslanců.

Prezident Václav Havel pověřil předsedu ODS Václava Klause sestavením koaliční vlády České republiky se zastoupením ODS – KDS – ODA – KDU-ČSL, disponující 105 mandáty ze 200. Kabinet vládl v letech 1992–1996 a za tuto dobu provedl základní reformní kroky. Pokračovalo uvolňování tržních mechanismů zahájené reformátory již v předchozí federální vládě. Vláda uskutečnila nejrozsáhlejší privatizační proces z postkomunistického bloku, kdy přešly do soukromých rukou tisíce státních podniků. ODS po celou dobu prosazovala vyrovnané nebo přebytkové rozpočty, klesal státní dluh. V tomto období se významnou měrou spolupodílela na postupném začleňování ČR do demokratických struktur (mj. Rada Evropy, OECD, NATO, EU).

Vznik České republiky

V průběhu transformačního procesu se vyskytl zásadní a nečekaný problém – vyřešení vztahů našeho národa s národem slovenským. Zatímco v programu ODS byla obsažena pragmatická a účelná spolupráce v rámci jednoho federativního státu, rozhodl se slovenský národ ve svobodných volbách pro síly prosazující ideu státní samostatnosti. Přestože ODS na Slovensku kandidovala a usilovala o udržení společného státu, dala tváří v tvář realitě přednost přátelskému a mírumilovnému způsobu rozdělení Československa, který nepoškodil vzájemné vztahy a nenarušil hospodářský vývoj v obou nově vzniklých státech.

Dne 23. června 1992 došlo v Bratislavě k závěrečnému jednání s HZDS, kde bylo rozhodnuto o předložení zákona o zániku federace Federálnímu shromáždění. Dne 25. listopadu 1992 hlasovali všichni přítomní poslanci ODS ve FS pro zákon, podle kterého uplynutím 31. prosince 1992 zaniká ČSFR a jejími nástupnickými státy se stávají Česká republika a Slovenská republika.

Komunální volby 1994

Komunální volby se uskutečnily ve dnech 18.–19. listopadu 1994. ODS v nich dosáhla absolutně nejvyššího počtu voličských hlasů (29,5 %). Počet získaných hlasů i mandátů vzrůstal s velikostí sídel, přičemž ve městech v naprosté většině případů ODS vyhrála. To se odrazilo v následných povolebních jednáních, kdy se jí podařilo získat posty primátorů ve většině velkých měst a řadu starostenských funkcí v dalších obcích. Úspěch voleb umocňuje skutečnost, že ODS postavila kandidáty pouze ve čtvrtině všech obcí, což bylo podstatně méně, než měli nezávislí, komunisté a lidovci.

Integrace ODS a KDS

Od svého vzniku měla ODS na české politické scéně nejblíže ke Křesťanskodemokratické straně. Proces, započatý spoluprací obou stran v parlamentních volbách v roce 1992, pokračoval 2. června 1995 podepsáním smlouvy o integraci. Po potvrzení nejvyššími stranickými orgány vešlo sloučení ODS a KDS v platnost 18. března 1996. Spojení obou stran bylo slavnostně vyhlášeno na předvolební konferenci 31. března a do parlamentních voleb v roce 1996 již vstoupily ODS a KDS společně.

Volby do Poslanecké sněmovny a Senátu 1996

Volby do Poslanecké sněmovny proběhly ve dnech 31. května – 1. června 1996. ODS do nich vstupovala s volebním programem „Dokázali jsme, že to dokážeme“ a zvítězila v nich se ziskem 29,62 % hlasů (68 křesel). Nečekaný úspěch ČSSD, které se podařilo akumulovat hlasy levicových voličů, však znamenal ztrátu parlamentní většiny pro původní vládní sestavu. Prezident pověřil Václava Klause sestavením menšinové vlády ODS – ODA – KDU-ČSL disponující 99 křesly ze 200.

Miloš Zeman se stal předsedou Poslanecké sněmovny. Druhý kabinet Václava Klause vládl v letech 1996–1997. ODS v té době čelila silné vnější opozici a postupem času stále silnější opozici uvnitř koaliční sestavy.

V historicky prvních senátních volbách v listopadu 1996 získala ODS celkem 32 mandátů (79 postupů z prvního kola z 80 kandidatur), což bylo nejvíce ze všech politických stran. Výsledek 2. kola do značné míry poznamenala taktika lidovců, kteří v řadě míst podporovali kandidáty opozice.

Sarajevské události

Na jaře roku 1997 se objevily první vážné spory uvnitř menšinové vlády. Zhoršující se ekonomická situace, vyvolaná do značné míry restriktivní politikou ČNB, vedla k přijetí tzv. balíčku úsporných ekonomických opatření. Problémy narůstaly i uvnitř ODS a gradovaly na podzim téhož roku. Z funkce ministra zahraničních věcí odstoupil Josef Zieleniec. Skandalizace ODS kvůli jejím problémům s financováním vyvrcholila dne 28. listopadu výzvou tehdejších místopředsedů ODS Jana Rumla a Ivana Pilipa Václavu Klausovi, aby odstoupil ze své funkce v době, kdy se nacházel v Sarajevu. Stala se záminkou KDU-ČSL a ODA k vystoupení z koalice a vláda vzápětí podala demisi.

Na mimořádném kongresu v Poděbradech v prosinci téhož roku dal Václav Klaus svoji funkci k dispozici a následně obhájil postavení předsedy ODS. Naprostá většina delegátů tak dala najevo, že nesouhlasí s podobným způsobem řešení vnitrostranických sporů, podporovaným masivním mediálním tlakem.

Tato skutečnost měla vliv na následné události při vytváření „prozatímní“ poloúřednické vlády. ODS nebyla přizvána k jejímu sestavení a přešla do opozice. Jednáním o složení vlády pověřil prezident republiky Josefa Luxe, přičemž jejím předsedou byl následně jmenován guvernér ČNB Josef Tošovský. Jeho menšinový kabinet získal podporu ČSSD výměnou za vypsání předčasných voleb.

19. prosince 1997 vznikla v ODS názorová platforma reprezentovaná Janem Rumlem a Ivanem Pilipem, kterou podpořila zhruba polovina poslanců a tři senátoři. Pro názorové neshody následně odešla 17. ledna 1998 do nově se rodící Unie svobody. Pokračující politický a mediální tlak tehdy přispěl k úbytku zhruba 20 % členů (do voleb postupně z poloviny nahrazeném) a přechodné ztrátě voličské podpory.

Volby do Poslanecké sněmovny 1998

ODS vstupovala do mimořádných voleb do Poslanecké sněmovny, které se konaly ve dnech 19.–20. června 1998, s volebním programem „Hlavu vzhůru“. S přihlédnutím k poslednímu vývoji dosáhla nečekaně dobrého výsledku a se ziskem 27,74 % voličských hlasů obsadila druhé místo za ČSSD s počtem 63 křesel.

Povolební jednání se ukázala jako mimořádně komplikovaná. Přes překvapivý výsledek voleb pokračovala snaha vytlačit ODS do izolace s komunisty. Unie svobody v čele s Janem Rumlem tehdy zablokovala rýsující se vytvoření koalice ČSSD – KDU-ČSL – US s podporou prezidenta Václava Havla, přičemž Miloš Zeman nabídl post premiéra Josefu Luxovi. Podmínky pro sestavení původní koaliční vlády ze strany menších partnerů však byly pro ODS neakceptovatelné, neboť by zásadním způsobem deformovaly reálný volební výsledek.

Neprůchodnost sestavení stabilní většinové vlády a hrozba dlouhotrvající politické krize vyústily v podpis Smlouvy o vytvoření stabilního politického prostředí v ČR mezi ODS a ČSSD. Tzv. opoziční smlouva stanovila podmínky existence menšinové vlády ČSSD včetně dohody o provedení ústavních změn a změny volebního zákona. Václav Klaus byl zvolen předsedou Poslanecké sněmovny. ODS se rozhodla pro sestavení stínové vlády kopírující složení vlády skutečné.

Senátní a komunální volby 1998

V senátních volbách konaných v listopadu roku 1998 získala ODS 9 křesel (22 postupů z prvního kola ze 27). Libuše Benešová byla následně zvolena předsedkyní Senátu.

V souběžných komunálních volbách dostala ODS 24,27 % všech odevzdaných hlasů, což bylo nejvíce ze všech politických stran. Opět potvrdila svoje silné postavení především ve větších městech a v následujících povolebních jednáních se jí podařilo získat posty více než 500 starostů a primátorů.

Toleranční patent

Strany opoziční smlouvy se od počátku dostaly pod citelný politický i mediální tlak. Nespokojenost s výsledky vládnutí ČSSD se časem stále silněji projevovala i uvnitř ODS. ODS vyvolala ve snaze překonat zablokovanou politickou situaci v konfrontační atmosféře podzimu roku 1999 (iniciativa „Děkujeme: odejděte!“) sérii jednání o vytvoření vlády široké koalice, na které by se podílely všechny demokratické strany. Strany tehdejší čtyřkoalice toto řešení neakceptovaly.

Výsledkem následných politických jednání se stal tzv. toleranční patent, znamenající soubor podmínek tolerance socialistické vlády a zesílení snahy o zadržování ČSSD při plánovaném pootočení polistopadového vývoje doleva. Dne 26. ledna 2000 podepsaly ODS a ČSSD pět dohod doplňujících opoziční smlouvu. Tyto kroky doprovodila výrazná obměna vlády, což vyvolalo částečné zklidnění politické situace.

Krajské a senátní volby 2000

Navzdory ODS prosadily ostatní politické strany změnu státoprávního uspořádání vedoucí k vytvoření 14 krajů. Přestože tato reforma nebyla legislativně dotažena, konaly se dne 12. listopadu 2000 první volby do krajských zastupitelstev. ODS do podzimní kampaně vstoupila s heslem „Hlavou i srdcem“. Podařilo se jí zvítězit v sedmi krajích ze 13 (bez Prahy) se ziskem celkem 24 % hlasů před favorizovanou čtyřkoalicí a ČSSD. Následně se jí podařilo obsadit posty 8 hejtmanů, přičemž ve všech krajských radách dosáhly převahy strany napravo od středu. ODS se následně nepodařilo prosadit racionální krajskou legislativu, která by zabránila růstu nákladů na veřejnou správu a účelněji by vymezila kompetence mezi jejími jednotlivými stupni.

Ve stejném termínu se konaly volby do jedné třetiny Senátu a ODS v nich získala 9 křesel. Čtyřkoalici se podařilo spolu s částí nezávislých ovládnout Senát, což mělo následné dopady při projednávání zákonů v horní komoře Parlamentu.

Dne 2. prosince 2001 byla ODS jako první česká politická strana přijata do IDU (International Democrat Union), celosvětové organizace pravicových politických stran. IDU sdružuje desítky konzervativních a liberálních stran ze všech světadílů. Václav Klaus byl zvolen 10. června 2002 na konferenci ve Washingtonu jedním z místopředsedů této organizace.

Volby do Poslanecké sněmovny 2002

Volby do Poslanecké sněmovny se konaly ve dnech 14. a 15. června 2002. ODS zahájila volební kampaň již koncem ledna startem tzv. témat dekády, předkládajících veřejnosti názory a postoje ODS k důležitým problémům současnosti. Ve volbách zvítězila ČSSD se 30,20 % hlasů, ODS skončila na druhém místě se ziskem 24,47 % hlasů, což následně výkonná rada označila za zřetelný neúspěch. Ve volbách celkově oslabily politické strany napravo od středu, výrazného úspěchu dosáhli komunisté.

Vítězná ČSSD se rozhodla sestavit koaliční vládu s KDU-ČSL a US-DEU (101 mandátů), jejíž křehkost se projevila již při volbě vedení Poslanecké sněmovny a mnohem zřetelněji při schvalování ekonomických opatření po katastrofálních povodních v srpnu téhož roku. ODS přešla do čisté opozice.

Volby do Senátu a komunální volby 2002

ODS vstoupila do podzimních voleb do jedné třetiny Senátu a komunálních voleb s volebním heslem „Nabízíme Vám pravici“ s cílem obrátit jarní trend voličských preferencí. V senátních volbách, které se konaly na přelomu října a listopadu 2002, se ODS podařilo zvítězit v 9 senátních obvodech a dosáhla tak nejlepšího výsledku ze všech účastníků. Naopak zcela propadly strany bývalé čtyřkoalice a komunisté. ODS si upevnila pozici nejsilnějšího politického subjektu v Senátu s 26 senátory.

Komunální volby se konaly ve dnech 1. a 2. listopadu. ODS si zhruba udržela svoje pozice a získala nejvyšší počet (25,23 %) voličských hlasů před ČSSD a KSČM i přesto, že kandidovala pouze v jedné pětině obcí a měst. Uspěla především ve větších sídlech. Z 19 statutárních měst se jí podařilo zvítězit v 16 včetně Prahy a následně získala posty 13 primátorů.

Odchod Václava Klause z čela ODS

Výsledek voleb do Poslanecké sněmovny rozpoutal v ODS diskusi o dalším směřování její politiky. Vedení ODS oznámilo, že dá na blížícím se kongresu svoje funkce k dispozici. V srpnu téhož roku se rozhodl moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský kandidovat na předsedu ODS. Tento krok posílil úvahy o hloubce změn ve vedení ODS. Vyvrcholily oznámením Václava Klause, že na kongresu již nebude kandidovat na předsedu ODS a soustředí se na kandidaturu na prezidenta ČR.

Krátce po senátních a komunálních volbách Evžen Tošenovský svoji kandidaturu na předsedu ODS stáhl. Vzápětí ji oznámili další čtyři politici.

Na přelomovém XIII. kongresu ODS, konajícím se ve dnech 13.–15. prosince 2002 ve Františkových Lázních, byl předsedou ODS zvolen dosavadní předseda senátního klubu Mirek Topolánek, když o 11 hlasů předstihl Petra Nečase. Václav Klaus se stal čestným předsedou ODS.

Václav Klaus zvolen prezidentem ČR

ODS v souladu s usnesením XIII. kongresu navrhla na funkci prezidenta ČR svého čestného předsedu Václava Klause. Václav Klaus byl dne 28. února 2003 zvolen ve 3. kole voleb, když se mu podařilo získat 142 hlasů napříč celým politickým spektrem, a porazil tak koaličního protikandidáta Jana Sokola. Václav Klaus slavnostně složil slib na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu dne 7. března.

Volby do Evropského parlamentu 2004

V historicky prvních volbách do Evropského parlamentu, které se konaly ve dnech 11. a 12. června 2004, zvítězila ODS, jež s 30,04 % hlasů získala 9 z celkových 24 mandátů. Naopak totální propad zaznamenala ČSSD v čele s premiérem Vladimírem Špidlou, což následně vedlo k jeho odstoupení. ODS poté vstoupila do nejsilnější europoslanecké frakce Evropské lidové strany – Evropských demokratů (EPP-ED). Volební lídr Jan Zahradil se stal předsedou poslaneckého klubu ODS v Evropském parlamentu a vedoucím české národní delegace v EPP-ED (kde ODS figuruje společně s KDU-ČSL a SNK). Miroslav Ouzký byl zvolen jedním z místopředsedů EP.

Volby do krajských zastupitelstev a Senátu PČR 2004

Ve volbách do krajských zastupitelstev, které proběhly 12. a 13. listopadu 2004, zvítězila ODS a se ziskem 36,35 % dosáhla svého nejlepšího procentuálního volebního výsledku v historii. Z celkových 675 krajských zastupitelů získala ODS 291 mandátů a polepšila si tak o 106 mandátů. Při následném vyjednávání získala posty 12 hejtmanů (zlepšení o 4), tedy ve všech krajích s výjimkou Jihomoravského.

V říjnu a listopadu zároveň proběhly ve 29 volebních obvodech doplňovací (ve 2 obvodech za senátory zvolené do EP) a řádné senátní volby, ve kterých ODS obhajovala 9 mandátů. I v těchto volbách ODS dosáhla svého nejlepšího historického výsledku, když získala celkem 19 mandátů.

V Senátu v té době ODS disponovala největším počtem 37 senátorů, což je její nejlepší výsledek od ustavení horní komory. Přemysl Sobotka byl zvolen předsedou Senátu a Jiří Liška jeho místopředsedou.

XV. kongres ODS

Ve dnech 4.–5. prosince 2004 se konal volební XV. kongres ODS pod heslem „Modrá šance pro Českou republiku“. 386 delegátů zvolilo nové vedení ODS, přičemž se počet místopředsedů zvýšil ze tří na čtyři (kromě 1. místopředsedy). Jako jediný kandidát na post předsedy ODS byl navržen Mirek Topolánek, který získal 91,7 % všech hlasů. 1. místopředsedou byl zvolen Petr Nečas, dalšími místopředsedy se stali Pavel Bém, Petr Bendl, Ivan Langer a Miroslava Němcová.

Parlamentní volby 2006 a následné sestavování vlády

V červnu 2006 dokázala Občanská demokratická strana znovu téměř po deseti letech zvítězit v parlamentních volbách. Získala celkem 35,38 % hlasů (81 mandátů). Jako druhá se umístila dosud vládnoucí ČSSD 32,32 % (74 mandátů). Do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se dále dostala KSČM (26 mandátů), KDU-ČSL (13 mandátů) a Strana zelených (6 mandátů). Volební výsledek tak byl de facto patový – nelevicové strany získaly ve sněmovně 100 volených zástupců, stejně jako strany levicové (ČSSD a KSČM).

Prezident Václav Klaus pověřil sestavováním nové vlády předsedu vítězné strany Mirka Topolánka. Vzhledem k patové situaci došlo k sestavení menšinové vlády ODS, která však v říjnu 2006 nezískala v Poslanecké sněmovně důvěru a do počátku roku 2007 vládla v demisi.

Sestavováním nové vlády byl znovu pověřen Mirek Topolánek, kterému se po dlouhých a komplikovaných jednáních podařilo sestavit koaliční vládu složenou ze zástupců ODS, KDU-ČSL a SZ, která byla podporována dvěma poslanci zvolenými na kandidátce ČSSD. Vláda získala důvěru v lednu 2008, předsedou vlády se stal Mirek Topolánek, ODS získala ve vládě devět ministerských křesel, KDU-ČSL a SZ po čtyřech. Vláda se ve svém programovém prohlášení přihlásila k nutnosti provedení nezbytných reformních opatření, která v následující době s ohledem na křehkou parlamentní většinu, naplňovala.

Komunální a senátní volby 2006

V podzimních komunálních a senátních volbách se znovu nejúspěšnější politickou stranou stala ODS, která dokázala zvítězit ve čtrnácti senátních obvodech a získat 7 033 míst v zastupitelstvech obcí. ODS v komunálních volbách zvítězila ve většině statutárních obcí a městech s rozšířenou působností.

Předsedou Senátu byl znovu zvolen Přemysl Sobotka, ODS disponovala v horní komoře Parlamentu 41 mandáty.

17. kongres ODS

V listopadu 2006 se v pražském Veletržním paláci konal další volební kongres ODS. Přes 500 delegátů na tomto kongresu zvolilo vedení ODS na další dva roky a rozhodovalo také o dalším postupu ve vyjednávání o složení nové vlády ČR.

Jediným kandidátem na předsedu ODS byl Mirek Topolánek, který získal podporu 330 delegátů a byl zvolen. Na funkci 1. místopředsedy byli nominováni Pavel Bém, Petr Nečas, Ivan Langer a Vlastimil Tlustý. Nejvíce hlasů v této volbě obdržel pražský primátor Pavel Bém a stal se 1. místopředsedou ODS. Dalšími místopředsedy pak byli zvoleni Petr Bendl, Petr Gandalovič, Petr Nečas a Ivan Langer.

Kongres také vyslovil svůj nesouhlas s případným vznikem vlády velké koalice či vlády na základě tzv. opoziční smlouvy. Zároveň přijal za zcela zásadní prioritu ODS zabránit vzniku vlády ČSSD a KSČM. Definitivní rozhodnutí o dalším postupu při formování nové vlády kongres ponechal na výkonné radě ODS.

Zahájení reforem – 2007

V roce 2007 zahájila koaliční vláda vedená ODS v souladu se svým programovým prohlášením a koaliční smlouvou nutné reformní kroky jednak v oblasti veřejných financí, ale také v oblastech sociálních věcí, zdravotnictví, justice, veřejné správy a policie.

Velmi významnou změnou v tomto ohledu tak byla první fáze reformy daňového systému, která přinesla zavedení rovné daně a přispěla k jeho výraznému zjednodušení. Ke zcela zásadním změnám pak došlo také v rezortu zdravotnictví, kde vláda prosadila mnoho změn, jež vedly k modernizaci celého systému zdravotní péče, jeho přeměně v ziskový rezort, posílení práv pacientů či prohloubení solidarity s těžce nemocnými.

V oblasti sociálních věcí se reformní úsilí vlády zaměřilo zejména na podporu rodin v daňové oblasti, zahájení důchodové reformy a dlouhodobou stabilizaci důchodového systému, zvýšení adresnosti celého sociálního systému, snižování nezaměstnanosti a zvyšování motivace na pracovním trhu. Ke zcela zásadním změnám došlo rovněž v oblasti veřejné správy a justice. Tyto změny přinesly zjednodušení zejména do vztahu mezi občanem a státem (rozvoj tzv. e-governmentu, vznik tzv. Czech POINTŮ), zeštíhlení státní byrokracie a zvýšení její efektivnosti. Velmi významné bylo také schválení nového trestního zákoníku či nového zákona o Policii ČR.

Znovuzvolení Václava Klause prezidentem republiky v roce 2008

V únoru 2008 se po vypršení pětiletého funkčního období prezidenta republiky znovu konala prezidentská volba. ODS do této volby hlasy všech svých zákonodárců znovu nominovala svého čestného předsedu Václava Klause. Tak jako v roce 2003 ostatní politické strany dlouho nenacházely shodu na jeho vhodném protikandidátovi a proti Václavu Klausovi byl nakonec deseti senátory ze senátorských klubů ČSSD, SNK, KDU-ČSL a Klubu otevřené demokracie navržen ekonom Jan Švejnar. Svou podporu mu pak veřejně vyslovily ČSSD a Strana zelených.

Samotnou volbu prezidenta provázely vleklé spory o to, zda má být tajná, či veřejná. Sociální demokracie z obavy, že by část jejích zákonodárců mohla podpořit kandidáta ODS, prosazovala navzdory dosavadním zvyklostem volbu veřejnou, která byla nakonec schválena.

První volba se konala ve dnech 8. a 9. února a skončila neúspěchem, neboť ani jeden z kandidátů nezískal ve třetím kole potřebnou podporu nadpoloviční většiny všech přítomných zákonodárců. Nejblíže vítězství byl v této fázi Václav Klaus, jemuž ke zvolení chyběl jeden hlas.

O týden později, tedy 15. února, se proto konala druhá volba, do níž byli opět nominováni Václav Klaus a Jan Švejnar. KSČM navíc v této volbě přišla se svou kandidátkou, poslankyní Evropského parlamentu Janou Bobošíkovou, která však ještě před zahájením samotné volby svou kandidaturu z důvodu nedostatečné podpory stáhla. Ve všech třech kolech obdržel kandidát ODS Václav Klaus hlasy 93 poslanců a 48 senátorů a ve třetím kole byl tedy znovu zvolen prezidentem České republiky. Jeho protikandidát získal celkem 111 hlasů.

Krajské a senátní volby 2008

Na podzim roku 2008 se konaly již třetí volby do krajských zastupitelstev. ODS šla poprvé do těchto voleb v pozici vládní strany a jako taková byla nucena čelit snaze opozičních stran učinit z nich referendum o jejím dosavadním vládnutí a o reformním úsilí vládní koalice. Tato pozice ji značným způsobem znevýhodňovala, a tak byl očekáván horší výsledek než ve volbách předchozích.

Krajské volby se konaly ve dnech 17. a 18. října 2008. Vítězem voleb se stala ČSSD, která dokázala zvítězit ve všech třinácti krajích. Občanská demokratická strana skončila celkově na druhém místě s 687 005 hlasy, což představovalo 23,57 %. V krajských zastupitelstvech obsadila celkem 180 mandátů z 675, tedy necelých 27 %.

V pěti krajích (Jihomoravském, Jihočeském, Olomouckém, Zlínském a Ústeckém) se ODS stala součástí nové krajské rady.

Ve stejném termínu se konalo také první kolo voleb do jedné třetiny Senátu PČR, v nichž ODS obhajovala devět senátorských křesel. Z celkových 27 kandidátů ODS jich 20 postoupilo do druhého kola, které se konalo o týden později. Devatenáct z nich se ve druhém kole utkalo s kandidáty ČSSD, jeden s kandidátkou KSČM.

Ve druhém kole zvítězili celkem tři kandidáti ODS.

ODS si s celkovými 35 mandáty udržela pozici nejsilnější frakce v horní komoře Parlamentu ČR a její senátor Přemysl Sobotka byl znovu zvolen jejím předsedou.

19. kongres

Na začátku prosince roku 2008 se v pražském hotelu Clarion uskutečnil další volební kongres ODS, na němž stávající vedení obhajovalo své pozice. V rámci svého vystoupení před delegáty kongresu se funkce čestného předsedy ODS vzdal prezident Václav Klaus.

Na funkci předsedy ODS tentokrát kandidovali dva kandidáti, a sice dosavadní předseda Mirek Topolánek a pražský primátor a 1. místopředseda strany Pavel Bém. Hlasy 284 delegátů kongresu byl nakonec předsedou ODS na další dva roky zvolen znovu Mirek Topolánek.

1. místopředsedou strany byl ze čtyř kandidátů (Petr Bendl, Ivan Langer, Evžen Tošenovský, David Vodrážka) zvolen starosta městské části Praha 13 a pražský radní David Vodrážka. Dalšími místopředsedy se stali Petr Bendl, Petr Gandalovič, Petr Nečas a Ivan Langer.

Předsednictví ČR v Radě EU a pád vlády

Do roku 2009 vstoupila Česká republika v roli předsednické země Rady Evropské unie. Hlavní cíle českého předsednictví shrnovalo motto: „Evropa bez bariér“. Premiér a předseda ODS Mirek Topolánek ve funkci předsedy Evropské rady spolu s vládou a českou diplomacií usiloval mimo jiné o liberalizaci ekonomik Evropské unie včetně uvolnění hospodářských regulací směrem k ostatním částem světa.

Začátek předsednictví byl významně ovlivněn mezinárodními událostmi. Jednak výbuchem násilí v rámci izraelsko-palestinského konfliktu, hlavně však přerušením dodávek plynu z Ruska přes Ukrajinu v důsledku rozepře mezi těmito zeměmi. „Plynovou krizí“ byla postižena celá řada evropských zemí. Obzvláště silně dopadla na Slovensko a Bulharsko. Předseda Evropské rady Mirek Topolánek a jeho tým významně přispěli rychlou reakcí, bleskovou diplomacií a osobním jednáním s představiteli obou znesvářených států k rychlému obnovení dodávek plynu do Evropy.

ODS v době předsednictví prokázala, že disponuje lídry schopnými řídit složitá jednání v rámci EU a nalézat mezi 27 členskými státy nezbytné kompromisy. Dosavadní úspěchy předsednictví však byly zmařeny poté, co 24. března vyslovila Poslanecká sněmovna na návrh ČSSD vůbec poprvé v dějinách České republiky vládě nedůvěru, a to aniž by existoval jasný plán dalšího postupu.

Mezinárodní pověst České republiky byla pádem vlády v půli předsednictví pošlapána. Po sérii složitých jednání se nakonec podařilo nalézt shodu na utvoření překlenovací úřednické vlády a uskutečnění předčasných voleb v říjnu téhož roku. V čele nové vlády stanul dosavadní předseda Českého statistického úřadu Jan Fischer. Do vlády své zástupce nominovaly ODS, ČSSD a SZ.

Volby do Evropského parlamentu 2009

Historicky druhé volby do Evropského parlamentu, které se uskutečnily 5. a 6. června 2009, proběhly ve znamení českého předsednictví v Radě EU a vládní krize způsobené nezodpovědným vyslovením nedůvěry vládě.

ODS připravila pro volby komplexní volební program nazvaný „Řešení místo strašení“, ve kterém se soustředila na hájení národních zájmů, zdůrazňovala potřebu fiskálního konzervatismu a podrobně se zabývala i jednotlivými politikami Evropské unie. ODS tak kladla důraz na energetickou bezpečnost, rozšíření možnosti čerpání z fondů EU, reformu společné zemědělské politiky, zachování daňové konkurence či na liberalizaci světového obchodu.

Přestože na Českou republiku připadalo v novém volebním období parlamentu 22 mandátů, tedy o 2 křesla méně než ve volbách v roce 2004, dokázala ODS obhájit zisk 9 mandátů a s ním spojené celkové vítězství. ODS získala 31,45 % hlasů, druhá ČSSD získala 22,38 % hlasů a 7 mandátů. V Evropském parlamentu získala zastoupení ještě KSČM (14,18 % hlasů a 4 mandáty) a KDU-ČSL (7,64 % hlasů a 2 mandáty).

Mezinárodní spolupráce

Krátce po volbách bylo završeno mnohaleté úsilí ODS o vznik nové frakce na půdě Evropského parlamentu. Spolu s britskou Konzervativní a unionistickou stranou, polskou stranou Právo a spravedlnost a řadou dalších partnerů vytvořila ODS konzervativní a nefederalistickou frakci nesoucí název Evropští konzervativci a reformisté (ECR), v níž se sdružilo celkem 55 europoslanců z 8 členských států Evropské unie.

V roce 2010 pak na vznik frakce navázalo založení sdružení politických stran, eurostrany, Aliance evropských konzervativců a reformistů (AECR), ve které své síly spojila většina z dosavadních členů ECR i řada nových partnerů. Prvním prezidentem AECR byl zvolen poslanec Evropského parlamentu z ODS Jan Zahradil, který v průběhu roku 2010 nahradil i odstoupivšího předsedu ECR Michala Kamińského z Polska, a stal se tak historicky vůbec prvním Čechem v čele některé z frakcí Evropského parlamentu.

Vedle AECR byla ustavena také evropská konzervativní politická nadace New Direction (Nový směr).

20. kongres

Jubilejní 20. kongres ODS proběhl v hotelu Clarion v pražských Vysočanech. Z rozhodnutí výkonné rady byl svolán jako nevolební. Oponenti předsedy Mirka Topolánka neuspěli s požadavkem na hlasování o důvěře předsedovi a neprosadili ani novou volbu vedení, ve které zvažoval kandidaturu na předsedu strany dosavadní místopředseda Petr Gandalovič.

Z voleb vedení tak kongres pouze projednával dodatečnou volbu členů výkonné rady za regiony, ve kterých členská základna přesáhla další tisícovku. Členem výkonné rady tak byl zvolen pražský kandidát Milan Richter, naopak ústecký region neuspěl ani s jedním ze svých dvou kandidátů do výkonné rady.

Kongres schválil i dvě změny stanov. Jednak umožnil výkonné radě vyloučit na návrh příslušné regionální rady člena z ODS za závažné porušení povinností vyplývajících ze stanov. A za druhé vymínil, že delegáty kongresu jsou automaticky jen ti poslanci a senátoři, kteří jsou členy příslušných parlamentních klubů ODS.

V neposlední řadě kongres uložil výkonné radě vypracovat pro určení počtu delegátů kongresu takový klíč, který by zohlednil počet hlasů získaných ODS v jednotlivých oblastech při volbách do Poslanecké sněmovny. Předsedovi pak na jeho vlastní návrh kongres uložil svolat do konce února 2010 ideovou konferenci, v rámci které by byl projednán materiál Vize 2020 a program pro volební období 2010–2014.

Vize 2020

Pod názvem Vize 2020 proběhla série 14 regionálních veřejných debat, do kterých se kromě představitelů ODS zapojila i celá řada odborníků a jež vyvrcholily 20. února 2010 ideovou konferencí v Městském divadle v Brně.

Občanští demokraté v rámci projektu Vize 2020 diskutovali střednědobý výhled vývoje České republiky včetně stanovení programových priorit ODS pro nadcházející období. Debata probíhala v rámci několika vnitřně soudržných sekcí a pokrývala širokou paletu témat počínaje zdravými veřejnými financemi přes moderní sociální systém, vzdělání a zahraniční politiku až po obranu svobody.

Volby do Poslanecké sněmovny 2010

Volbám do Poslanecké sněmovny v roce 2010 předcházela turbulentní a vůbec nejdelší volební kampaň běžící prakticky od vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě v březnu 2009. Původně se volby měly uskutečnit jako předčasné již v říjnu 2009. Ústavní soud však na návrh Miloše Melčáka, poslance zvoleného za ČSSD, zrušil parlamentem přijatý ústavní zákon, který předpokládal uskutečnění předčasných voleb stejnou cestou jako při obdobné situaci v roce 1998. Následně sice došlo k široké politické shodě na změně Ústavy, která zakotvila možnost samorozpuštění Poslanecké sněmovny. Těsně před hlasováním o rozpuštění Poslanecké sněmovny však ČSSD vedená Jiřím Paroubkem porušila přijaté dohody a neumožnila z důvodu obav o vlastní úspěch konání voleb v listopadu 2009. Volby tak proběhly až v řádném termínu v květnu 2010 a funkční období původně „letní překlenovací“ vlády Jana Fischera se protáhlo na více než rok.

V průběhu volební kampaně odstoupil 1. dubna 2010 z pozice volebního lídra předseda Mirek Topolánek. O 12 dní později pak rezignoval i na funkci předsedy. Výkonná rada ustavila novým volebním lídrem místopředsedu Petra Nečase.

Ve volbách skončila ODS druhá (20,22 % hlasů a 53 mandátů) za vítěznou ČSSD, která získala 22,08% hlasů a 56 mandátů. Pětiprocentní uzavírací klauzuli překročily dále TOP 09 (41 mandátů), KSČM (26 mandátů) a VV (24 mandátů).

21. kongres ODS

Volební kongres, který se uskutečnil ve dnech 19. a 20. června v Praze v hotelu Clarion, přinesl rozsáhlou změnu vedení ODS. Předsedou byl zvolen ziskem 87 % hlasů volební lídr a designovaný premiér Petr Nečas. 1. místopředsedkyní se stala Miroslava Němcová. Řadovými místopředsedy pak byli již v prvním kole volby zvoleni Alexandr Vondra, Pavel Blažek, Jiří Pospíšil a Pavel Drobil.

Kongres svým usnesením vyjádřil poděkování odstoupivšímu předsedovi Mirku Topolánkovi, volebnímu manažerovi Ivanu Langerovi a všem, kteří se podíleli na volební kampani.

ODS opět ve vládě

Přestože ODS ve volbách nezvítězila, zahájila prakticky bezprostředně po volbách koaliční jednání s TOP 09 a VV. Prezident republiky reflektoval vůli středopravicových stran vytvořit vládu podporovanou jejich bezprecedentní 118mandátovou většinou v Poslanecké sněmovně a pověřil Petra Nečase vedením jednání o vzniku vlády.

Koaliční smlouva podepsaná mezi ODS, TOP 09 a VV rozdělila vládní křesla mezi smluvní strany v poměru 6 : 5 : 4. ODS vyslala do vlády Petra Nečase (premiér), Alexandra Vondru (ministr obrany), Jiřího Pospíšila (ministr spravedlnosti a předseda legislativní rady vlády), Pavla Drobila (ministr životního prostředí), Martina Kocourka (ministr průmyslu a obchodu) a Ivana Fuksu (ministr zemědělství).

Vláda byla jmenována 13. července a Poslanecká sněmovna jí vyslovila důvěru 10. srpna. Během prvního roku vlády došlo k výměně některých ministrů nejmenšího koaličního partnera a také ke změně na postu ministra životního prostředí, kterým se v lednu 2011 stal Tomáš Chalupa. V říjnu pak na pozici ministra zemědělství vystřídal Ivana Fuksu dřívější ministr dopravy Petr Bendl.

Komunální a senátní volby 2010

V komunálních volbách, které se uskutečnily spolu s prvním kolem voleb do Senátu 15. a 16. října 2010, obhájila ODS své prvenství mezi politickými stranami v počtu získaných mandátů. V dresu ODS tak bylo zvoleno celkem 5 112 zastupitelů.

Výchozí situace před senátními volbami byla pro ODS obtížná. Strana obhajovala vůbec nejvyšší počet mandátů, 18 z celkového počtu 27. Ve dvoukolovém senátním klání ODS získala 8 mandátů, když celkovým ziskem 12 mandátů zvítězila ČSSD. Rozložení sil v Senátu nezměnily ani doplňovací volby, ve kterých v březnu 2011 na Kladensku uspěla ČSSD.

22. kongres

Říjnový pracovní kongres se zaměřil zejména na přípravu senátních a krajských voleb v roce 2012, změnu stanov, programové pilíře občanských demokratů a rozvoj vzdělávání členské základny. Sešel se coby jednodenní na výstavišti PVA v pražských Letňanech.

Kongres konstatoval, že do souboje o hejtmanství i senátní mandáty v roce 2012 má jít ODS s kvalitním programem, který bude propojovat centrální i regionální témata. V kontextu prohlubující se dluhové krize eurozóny kongres přijal důležité politické usnesení, podle kterého bude ODS požadovat, aby o případném přistoupení k jednotné měně euro a současně vstupu do Evropského stabilizačního mechanismu rozhodli občané České republiky v referendu. Zároveň označil za nepřijatelné snahy o unifikaci migrační politiky v EU s tím, že myšlenku multikulturalismu považuje ODS za mrtvý koncept.

Vedle drobných a spíše technických úprav základního dokumentu ODS také kongres schválil zavedení institutu pozastavení členství a přechodně prodloužil mandát stávajících orgánů ODS na centrální úrovni do 31. 12. 2012. Tím také nasměroval termíny svých budoucích zasedání do tradičního podzimního termínu.

Dále kongres ocenil spolupráci s Konfederací politických vězňů a jejich dlouholetou přízeň ODS a uvítal uzavření smlouvy o politické spolupráci mezi ODS a Mladými konzervativci.

Krajské a senátní volby 2012

Volby do zastupitelstev krajů se v roce 2012 uskutečnily 12. a 13. října. ODS zvítězila v Plzeňském kraji a celkově obsadila s 12,28 % hlasů třetí místo. Občanští demokraté potvrdili roli lídra pravice, když více hlasů dokázali získat jen sociální demokraté a komunisté.

Ve stejné dny roku 2012 proběhlo i první kolo voleb do Senátu. ODS obhajovala 14 mandátů, do druhého kola postoupilo 10 kandidátů. Nejvýraznější úspěch zaznamenal Jaroslav Kubera, který v prvním kole získal 40,49 % hlasů a následně, společně s dalšími třemi kandidáty, uspěl i ve druhém kole.

Předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013

Předčasným volbám konaným ve dnech 25.–26. října 2013 předcházela politická krize, kterou odstartoval policejní zásah na úřadu vlády a následná demise (17. června) premiéra Petra Nečase. Přestože následné vyšetřování premiérova okolí nepřineslo konkrétní výsledky, ODS čelila tvrdým útoků i neopodstatněným odsudkům ze strany médií a názorových oponentů.

Několik dní po podání demise se ODS, TOP 09 a LIDEM dohodly na pokračování koaliční spolupráce, kterou by vedla Miroslava Němcová. Prezident Miloš Zeman ale s tímto postupem navzdory ústavním zvyklostem nesouhlasil a jmenoval vládu Jiřího Rusnoka, která ovšem nezískala důvěru Sněmovny. V důsledku těchto událostí poslanci odhlasovali rozpuštění Sněmovny a otevřeli tak cestu k předčasným volbám. Do nich vedla občanské demokraty Miroslava Němcová. Po rezignaci Petra Nečase na stranické funkce tuto agendu zastal úřadující předseda Martin Kuba. ODS ve volbách získala 7,72 % hlasů, což stačilo na 16 mandátů, a odešla do opozice.

24. kongres

Lednový kongres se uskutečnil v Olomouci, tedy ve městě, kde byla ODS založena. Ve dnech 18. a 19. ledna 2014 delegáti zvolili zcela nové vedení strany. Předsedou se stal profesor politologie a poslanec PČR Petr Fiala, který vyzval k obnově strany a pravicové politiky. 1. místopředsedou byl zvolen Jan Zahradil, členy vedení strany se stali Martin Kupka, Martin Novotný, Evžen Tošenovský a Miloš Vystrčil.

Volby do Evropského parlamentu 2014

V České republice přišli lidé k volbám do Evropského parlamentu 23. a 24. května 2014. ODS ve své předvolební kampani představila jako jediná strana vizi eurorealistické politiky. Občanští demokraté odmítli pouhý antagonismus vůči EU, stejně tak nesouhlasili s dalším přesouváním pravomocí do Bruselu. Hlavním motivem kampaně se stala Petice pro korunu, v rámci které se podařilo shromáždit více než 40 000 podpisů občanů, kteří tak vyjádřili přání zachovat korunu a nepřijímat euro. Post europoslance ohájili Jan Zahradil a Evžen Tošenovský.

25. kongres

Téměř 1 000 občanských demokratů přišlo 5. září 2014 do pražského Fora Karlín, kde se uskutečnil jednodenní mimořádný kongres ODS. ODS představila program „Svoboda a naděje“ a odstartovala kampaň k nadcházejícím senátním a komunálním volbám. Představen byl také projekt Úklid byrokracie, který následně shromáždil řadu podnětů od občanů na odstranění zbytečných paragrafů.

Komunální a senátní volby 2014

Navzdory předpovědím mnohých komentátorů ODS uspěla v komunálních volbách, které se uskutečnily 10. a 11. října 2014. Z hlediska procentuálního přepočtu získaných hlasů byla 3 nejsilnější parlamentní stranou, když „modré“ předstihlo pouze hnutí ANO 2011 a ČSSD.

Občanští demokraté obhájili více než 2 500 mandátů, do čela obcí se postavilo na 250 starostů zvolených za ODS.

První kolo senátních voleb se uskutečnilo společně s komunálními volbami, ODS v něm obhajovala 3 mandáty. Do druhého kola, které se konalo 17. a 18. října, postoupilo hned 7 kandidátů občanských demokratů, místo v horní komoře Parlamentu získali 2 z nich.

26. kongres

Jednodenní kongres občanských demokratů hostilo pražské Forum Karlín 30. května 2015. Sešlo se zde přes 800 členů ODS, aby diskutovali o budoucnosti pravicové politiky. Byly představeny nové programové priority, například rušení zbytečných daní. ODS také odhalila nové logo, jehož autorem je uznávaný grafický designér Libor Jelínek. Delegáti také přijali nové stanovy, které umožní pružnější fungování strany a zároveň zachovávají demokratické mechanismy.

27. kongres

Volební kongres, který se uskutečnil ve dnech 16. a 17. ledna 2016, hostila Ostrava. Ve funkci předsedy ODS delegáti potvrdili Petra Fialu, který zároveň získal silný mandát.

1. místopředsedkyní byla již v prvním kole zvolena předsedkyně pražských zastupitelů Alexandra Udženija. Do vedení strany byli zvoleni: starosta Líbeznic Martin Kupka, starostka Obrnic Drahomíra Miklošová, europoslanec Evžen Tošenovský a senátor Miloš Vystrčil.