12. května 2016

Jana Černochová: Vyměnit svobodu za iluzi bezpečí? Nechci

V posledních měsících se to ve sněmovně doslova hemží vládními návrhy zákonů, za které by se nemusela stydět ani totalitní normalizační vláda v letech sedmdesátých.

 
Služba je služba, a když dostane policejní orgán rozkaz „zlikvidovat diverzanta na motorce s koženou brašnou“, není čas lámat si hlavu otázkou, kdo je kdo... Každý legální držitel zbraně je vlastně potenciální „narušitel, vrah a s takovými se musí jednat bez milosti...“ 
 
Citáty z Pelíšků by se dal shrnout závěr debaty z minulého týdne při projednávání vládního návrhu zákona o zbraních. Novela tohoto zákona totiž zcela průlomově umožňuje policii vstup do obydlí (de facto domovní prohlídku) na základě zcela vágního „důvodného podezření  týkajícího se změny zdravotního stavu držitele zbraně. S alibistickou výmluvou je nám ministrem vnitra podsouváno, že právě tato nová pravomoc policie efektivně a účinně zabrání tragickým událostem a eliminuje dalšího střílejícího šílence, který se rozhodne spáchat masovou vraždu, jako byla ta loňská v Uherském Brodě. Bohužel nezabrání. Namísto toho, aby pan ministr Chovanec zajistil policii dostatečné vybavení, funkční balistickou ochranu, kvalitní taktický výcvik a průpravu, na základě kterých budou policisté schopni člověka páchajícího zločin zastavit, raději všem oklešťuje jednu ze základních svobod garantovanou Listinou základních práv a svobod – nedotknutelnost obydlí. 
 
Uherský Brod byl excesem, což je něco, proti čemu se nedá systémově ani preventivně bránit. Vážnější zásah do legislativy i životů občanů by dával smysl, pokud by se z excesu stal trend. 
 
Ani trochu nesdílím názor kolegy Bronislava Schwarze (ANO), který při projednávání zákona o zbraních řekl, že za tzv. „větší bezpečnost klidně část svobody vymění. Od zákonodárce velice nebezpečná slova. Jsem ochotná snášet bezpečnostní opatření ve veřejných prostorách, v dopravních prostředcích, na letišti, ve veřejných budovách. Ale do svého bytu smím jenom já nebo ten, koho si tam pozvu! Když by tomělo být jinak, musí platit beze zbytku ustanovení čl. 12 odst.2 LZPS „Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.“ Hořce úsměvným paradoxem je skutečnost, že v případě nelegálního držení zbraně (třeba teroristou) potřebuje policie ke vstupu do obydlí a provedení domovní prohlídky povolení soudu. U legálních držitelů, po novele zákona o zbraních, nikoliv. Při prohledávání vašeho bytu, po přijetí tohoto legislativního paskvilu, dokonce ani nemusíte být fyzicky přítomen... 
 
Tzv. veřejná moc tak, pod rouškou „větší bezpečnosti“, poskytuje, na úkor základních ústavních práv, prostor každému, kdo budemít zájem poškodit svého životního či názorového oponenta. V zemi, kde si obrazně řečeno lidé závidí i hezké počasí na pohřbu, jasný signál udavačům. A že se držitel zbraně může následně domáhat porušení svých práv soudní cestou? Jistě, může. Za tři roky se mu možná přijde omluvit i policejní prezident, že některý z jeho kolegů si „důvodné podezření“ jenom vyložil špatně a byl přehnaně snaživý a aktivní. 
 
Cesta od demokracie k autokracii a totalitě je charakteristická pozvolným a zprvu nenápadným rozmělňováním, prolamováním a ukrajováním některých svobod. Ten, kdo vymění svobodu za iluzi bezpečí, nakonec zjistí, že nemá ani jedno. 
Mgr. Jana Černochová

Mgr. Jana Černochová

1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
starostka

Více o autorovi