(www.vlada.cz) Předseda vlády Petr Fiala vystoupil ve čtvrtek 21. srpna 2025 s projevem na pietním aktu u budovy Českého rozhlasu u příležitosti 57. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo Senátu, vážení ústavní činitelé, hosté, excelence, dámy a pánové,

opět se letos scházíme před budovou Českého rozhlasu, která se stala jedním z hlavních symbolů srpna 1968.

Právě před 57 lety tu o ni probíhal od časného rána boj, který rozhodně nebyl rovný ani férový. Přijeli sem sovětští vojáci a sovětské tanky, a proti nim však nestála naše armáda, proti nim stáli běžní občané, kteří se snažili zpomalit postup okupantů vším, co tehdy měli po ruce.

Byl to tragický důsledek situace, v níž se Československo tehdy nacházelo – coby stát, který byl vydán napospas Moskvě.

Rozhlas byl tehdy hlavním zdrojem důvěryhodných zpráv, a proto se jej lidé snažili bránit. Samozřejmě nemohli uspět a nemálo z nich za svou odvahu zaplatilo životem.

Obrázky vlajek potřísněných krví tehdy obletěly svět a staly se výmluvným a jednoznačným symbolem konce takzvaného Pražského jara – tedy období, kdy se naše společnost nadechla ke svobodě, kdy se po letech totality zase mluvilo o lidských právech, o svobodě slova, o možnostech občanů ovlivňovat veřejné dění.

A všechny tyhle naděje náhle skončily, protože naháněly strach Moskvě, a protože naháněly strach jejím pomocníkům.

Srpen 1968 byl časem všeobecného odporu, kdy bylo snadné rozlišovat mezi dobrem a zlem. A byl to jeden z nejsilnějších okamžiků našich dějin. I proto, že v těchto horkých dnech byl celý národ až na výjimky jednotný.

Poté ale následovala dlouhá, dusivá a smutná normalizace. Doba, která po lidech vyžadovala přizpůsobení a účast na režimních rituálech. Lidé se naučili jiné věci říkat a jiné si myslet, zatímco komunisté zemi odřízli od světa, vyhnali z ní tisíce lidí a pro ty, co zůstali, taj si přichystali cukr a bič.

Dámy a pánové, historie 60., 70. a 80. let nám připomíná, že zkoušky a zásadní rozhodnutí přicházejí nejen v době, kdy zní výstřely, ale také v časech, které se zdají být klidné.

A že naše budoucnost přímo závisí na tom, jaké hodnoty budeme ctít, jaké hodnoty budeme ctít v každodenním životě. Na tom, jaký stát chceme, kam chceme patřit a co si nenecháme líbit.

Každý z nás má možnost se rozhodnout, zda chce stát na straně svobody a lidské důstojnosti. A právě na milionech těchto „malých“ rozhodnutí záleží něco velkého. Záleží na nich to, zda si do budoucna dokážeme udržet naši svrchovanost, nezávislost a naši svobodu.

A já na tomto místě chci poděkovat všem, kteří si tuto tíhu aktivního občanství uvědomují a jednají podle ní, abychom už nikdy nemuseli zažít bezmoc lidí, kteří stáli proti tankům.

Děkuji vám.

Petr Fiala

předseda vlády ČR
předseda ODS