V myšlence, že všechno patří všem, je opravdu dovedně ukryt ďáblík lidského sobectví a závisti. Mám v živé paměti pár příkladů, kdy si restituenti řekli i o majetek, který jejich rodu nikdy nepatřil, ale neznám příklad, kdy by se to týkalo církve či církevního společenství. Nesdílím obavy, že vrácený majetek bude vzápětí rozprodán či rozkraden, a nemyslím si, že církve by s ním nedokázaly rozumně naložit. 

 

To si může myslet jen člověk, který nechce vidět, jak se s církevním majetkem v druhé polovině minulého století u nás zacházelo. 

 

Dnešní církve není možno zahrnovat mezi dobrovolné spolky či sdružení, protože jejich nejvyšší autoritou je Bůh a hlavní náplní zůstává nezištná služba bližnímu. Je mi zle z názorů, že církvím by se už nic vracet nemělo, protože většina národa jsou bezvěrci. 

 

Je sice skutečností, že lidí aktivně praktikujících ve víře u nás na první pohled ubývá, ale pamatuji na moudrá slova mého tatínka: Náboženství ještě nikdy nikoho nezkazilo. Sám dlouhá léta spravoval zdarma účetnictví TJ Sokol a neunikl mu jediný haléř. Kdyby se dožil dneška, asi by nedokázal pochopit šílenou zpronevěru sportovních svazů v cause Sazka. 

 

Už dávno jsme měli vydat církvím bez průtahů, co jejich jest, a Aleši Hušákovi ještě na začátku jeho loterijní kariéry vzkázat: Dali bychom, ale sami máme málo.