Ústavní péči nahradí pěstouni
Aneb boj o ohrožené děti na českém poli pokračuje.
V České republice je přes 10 000 dětí v ústavní péči. Téma dlouhodobě diskutované nejen u nás, ale i v Evropě. Co s tím? Transformace péče o ohrožené děti v gesci MPSV podporuje rozvoj odborných a terénních služeb pro problémové biologické rodiny a rozvoj pěstounské péče. Zástupci ústavní výchovy hájí svoji profesionalitu a nezastupitelnost u zvlášť problémových případů. Oba tábory mají pravdu. Transformace jde pomalu, ale jde správnou cestou. Stát sám i prostředník a dirigent Evropská unie vynakládají na tuto oblast nemalé finanční prostředky.
Víme, že není možné šmahem omezit finance ústavním zařízením a nasypat je do sítě preventivních služeb nebo pěstounům. Středem zájmu je dítě, které se narodilo mimo rodinu nebo vyrůstá s handicapem sociálním nebo zdravotním. Ten jej provází celý život a ne každá náruč je pro něj dobrá anebo ono pro ni. Proč by však někteří profesionálové a současní zaměstnanci ústavů nemohli být v budoucnu pěstouny? Asi o tom přemýšlejí. Uvědomují si velikost závazku, možná nemají odvahu, možná se obávají selhání nebo nemají potřebné zázemí. Není totiž lehké stát se pěstounem a ve své roli obstát. Pečovat o dítě s láskou, pokorou a vědomím, že biologický rodič je ten, kdo má právo vstupovat do života svého dítěte kdykoli, kdy bude mít zájem.
STŘED, o. s., je organizací, která se díky přijaté novele zákona o sociálně-právní ochraně stala od nového roku průvodcem více než padesáti pěstounským rodinám v Kraji Vysočina. Většina z nich jsou prarodiče a příbuzní. Někteří z nich se musí vypořádat s drogovou závislostí biologických rodičů, prostitucí, trestnou činností, duševními poruchami nebo úmrtím syna či dcery a nezájmem druhého rodiče. Někteří z pěstounů nemohli mít vlastní dítě a chtějí fungovat jako rodina nebo chtějí jednoduše pomoc opuštěnému dítěti. Motivace různá, zájem stejný, jsou to „srdcaři“.
Co stěžuje pěstounům jejich roli, s čím si nevědí rady? Chybí jim informace o změnách v legislativě, nárocích a požadavcích státu, ale hlavně potřebují ocenění, sdílení jejich každodenních starostí i radostí. Nehroutí se z povinného vzdělávání ani z kontroly pověřených institucí. Jsou ochotni v zájmu svěřeného dítěte přijmout povinnosti, pokud však tato povinnost není nad rámec jejich možností. Může pěstounka na půl roku handicapovaná pro zlomeninu v krčku absolvovat za rok 24 hodin vzdělávání? Je nutné, aby pradědeček ve věku 80 let starající se o 17letého pravnuka po úmrtí matky absolvoval vůbec nějaký kurz? Musí manželé pěstouni absolvovat povinné vzdělávání, když jeden z nich je pro svůj zdravotní handicap imobilní?
Sporné otázky, nejasnosti potažmo nedostatky v legislativě je potřeba brát na zřetel a reagovat na ně rychle. Transformace péče o ohrožené děti může být účinná jen v případě, že bude reagovat na kritiku a poptávku těch, od kterých očekáváme plnou angažovanost a bezprostředně se jich týká.
Na téma „Náhradní rodinná péče – zkušenosti z praxe s novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí“ budou diskutovat účastníci kulatého stolu pořádaného STŘED, o. s., dne 3. října 2013 v Třebíči na klubu Hájek. Pokud Vás toto téma zajímá, přijďte sdělit svůj názor nebo sdílet názory ostatních.
Mgr. Martina Bártová
ředitelka sdružení STŘED, o. s.
