Novinky Mediální výstupy

Libor Lukáš opět patronem nadačních grantů

aneb Nechci si hrát na někoho, kým nejsem!

Valašský a slovácký folklor získal další dva miliony korun. Nadace SYNOT totiž v pátek 29. 11. večer v uherskohradišťském Klubu kultury symbolicky předala šeky úspěšným žadatelům o folklorní grant. Tradičním hostem grantového večera byl Libor Lukáš. Jako krajský politik, ale také moravský patriot, každoročně přebíral roli patrona nadačních grantů. A nejinak tomu bylo i letos. I proto to byl právě bývalý zlínský hejtman, který na konci programu pogratuloval Vlastě Grycové k jejímu životnímu jubileu.

Narodil jste se a žijete na Moravských Kopanicích. Ale v kroji jsem vás asi nikdy neviděl. Jak to?

To máte pravdu. Jsem sice kluk z Kopanic a jsem na to patřičně hrdý, ale ke kroji jsem nikdy moc nepřirostl, protože u nás v Rudicích se kroj nedochoval. V mládí jsem spíše řádil na motorce, sem tam kopl do balonu nebo brnkal u táboráku na kytaru. Ale i přesto mám folklor hluboko v srdci. Rád se účastním fašanků, jezdím na dožínky nebo hody, obdivuji temperament slováckých a valašských folklorních souborů a muzik. Ale do kroje se neoblékám. V mém případě by to bylo divadlo a na rozdíl od jiných si nechci hrát na někoho, kým ve skutečnosti nejsem.

 

Hradiště se dnes stalo „folklorní Mekkou“. Na grantový večer se sjeli zástupci snad všech folklorních spolků ze Slovácka i Valašska. Jak jste se mezi nimi cítil?

Úžasně. Hluboce smekám před všemi lidmi, kteří dobrovolně a zcela nezištně věnují veškerý svůj volný čas tomu, aby se starali o folklorní výchovu dětí, vedli krojovanou chasu nebo folklorní soubor, nacvičovali s cimbálovou muzikou nebo pěveckým sborem.  Nechci, aby to znělo jako klišé, ale všichni folkloristé si zaslouží velké uznání a respekt. Nejde totiž jen o kroje, tance a písničky, ale také o hodnoty, kulturní identitu a soudržnost našeho regionu, která je v dnešní „divné“ době čím dál potřebnější.

 

Blíží se Vánoce, a tak se zeptám: Co byste přál folkloristům, aby našli pod stromečkem?

Především neutuchající zájem o tradiční lidovou kulturu. Živý folklor se totiž neobejde bez nadšení a chuti každého z nich podílet se na něčem tak krásném, výjimečném, ale přiznejme si i nemoderním. A také doufám, že i do budoucna budou v našem kraji lidé, kteří budou folklor podporovat, ať už finančně, nebo jakkoliv jinak. A jsem rád, že mezi ty, kteří moravský folklor podporovali, podporují a budou podporovat, patřím i já. V politice i mimo ni.