(www.ods.cz) Registrace žump a septiků u víkendových chalup ano, odpovědnost velkých logistických hal za odtok vody ne. A 118 miliard korun, u většiny úkolů s poznámkou „nelze odhadnout“. Přesně o tom rozhodla na svém dnešním zasedání vláda, když schválila Národní akční plán adaptace na změnu klimatu pro období 2026–2030.

Úkol číslo 3-1.2

V příloze vládního materiálu zabírá jeden řádek: „Registrace a digitalizace žump, septiků a domovních čistíren odpadních vod.“ Termín 2027, gestor ministerstvo životního prostředí.

V praxi to znamená, že majitel chalupy s jímkou ji bude muset ohlásit, nechat zanést do databáze a prokazovat, kam vozí její obsah. Ministerstvo se brání tím, že jde o transpozici evropské směrnice o čištění městských odpadních vod. Směrnice ale členským státům nediktuje, kolik formulářů k tomu přidají a kdo je bude vyplňovat.

„Žádáme, aby vláda už teď řekla, co přesně bude muset majitel septiku na venkově vyplnit, kolik ho to bude stát, kdo to bude kontrolovat a hlavně proč má být na drobné vlastníky nemovitostí uplatňováno mnohem tvrdší pravidlo, než na vlastníky velkých průmyslových objektů,“ říká stínový ministr životního prostředí Jan Bureš. „Transpozice směrnice totiž není bianco šek na novou agendu.“

Jde přitom o jediný skutečně nový úkol, který plán v oblasti vody přináší. Zbytek je pokračování předchozího akčního plánu.

Slovo, které v plánu nenajdete: hala

Dokument má stovky stran a přes 250 úkolů. Popisuje sucho, povodně, kůrovce, městské tepelné ostrovy, rekultivace po těžbě i migrační prostupnost vodních toků. O logistických ani průmyslových halách v něm není jediná zmínka.

Přitom právě ony rozhodují o tom, co se stane při přívalové srážce. Hektary nepropustných střech a parkovišť v jednom povodí promění dvacetiminutový liják ve vlnu, která doteče do obce pod nimi. Jediný úkol, který se záboru půdy vůbec týká, nese číslo 4-22.2. V materiálu má označenou nízkou prioritu, termín 2030 a jeho výstupem má být analýza.

„Zatímco chalupář bude vyplňovat formulář kvůli jímce o objemu několika kubíků, ten, kdo zabetonuje deset hektarů nad obcí, v tom plánu prostě neexistuje,“ říká Bureš. „Žádáme povinné hydrologické posouzení velkých logistických a průmyslových areálů včetně kumulativního dopadu na odtok v povodí a povinnost zadržet srážkovou vodu na vlastním pozemku. To je naprosto adresné opatření. Dopadne na toho, kdo problém způsobuje a naopak nechá v klidu ty, kteří nic nepůsobí, nebo již přijali potřebná opatření.“

118 miliard, které se nedají sečíst

Předkládací zpráva uvádí, že plnění plánu si do roku 2030 vyžádá zhruba 118 miliard korun. Necelá polovina má přijít z evropských zdrojů, 60 miliard z národních, z toho 35,4 miliardy z úplně nových.

Samotný materiál ale o kus dál konstatuje, že finanční náročnost jednotlivých úkolů „nelze agregovat“. V příloze o pěti stovkách řádků se v kolonce nákladů u většiny úkolů opakuje stejná formulace: nelze odhadnout.

„Upírat vládě snahu o adaptaci nebudeme, řada opatření v tom plánu je rozumná a podpoříme je,“ uzavírá Bureš. „Ale akční plán, který u většiny svých úkolů sám neví, kolik stojí, a přesto na první stranu napíše číslo 118 miliard, je akční jen v názvu.“

Ing. Jan Bureš

stínový ministr životního prostředí
poslanec PČR