Novinky Mediální výstupy

V posledním týdnu se stalo dobrým zvykem vyjadřovat svůj hodnotový postoj ke konvoji několika set vojáků. Když člověk napíše tuto větu, zní zcela směšně, v zemi, kterou každoročně projedou tisíce zahraničních vojáků v různých konvojích. Nicméně konvoj amerických vojáků jedoucích z Pobaltí se stal symbolem, a co se symbolů týče, jde racionalita stranou.

 

Z nor tak vylezli například lidé hlásící se k jakési iniciativě „Ne základnám“, kteří, spolu s nezodpovědnou částí politického spektra, již před několika lety tuto zemi zbavili možnosti fyzického a hmatatelného ukotvení v translatlantické bezpečnostní vazbě se Západem, ke kterému patříme. Už tehdy byly obavy z Moskvy zcela na místě. Tato skupinka hraje zcela programově na citlivou českou strunku negativní zkušenosti se sovětskou okupací a snaží se tak získávat podporu. Přitom jde jen o zástěrku pro negaci NATO, spojenectví a plytký antiamerikanismus v komunistickém duchu. Člověk nemá být paranoidní, ale asi to nebude náhoda, že se tito komunističtí „aktivisté“ objeví na scéně vždy ve chvíli, kdy se to hodí Moskvě, jako nyní.

 

Dokud nebudou mít relevantní politickou podporu, dá se doufat, že tento názorově obskurní, ale zároveň bezpečnost České republiky ohrožující, proud zase zmizí. Vzhledem k tomu, jakou hru ovšem Rusko rozehrálo v Gruzii a na Ukrajině, vzhledem k tomu, že se snaží systémově změnit uspořádání vznikající po konci studené války, nedá se předpokládat, že by tomu bylo na dlouho. 

 

Podobní „užiteční lidé“ budou vždy Rusy vyhledáváni. Vladimir Putin svou politiku nezmění. A jeho politika vyžaduje reakci. K ní patří jasné vyjádření lítosti nad tím, že na českém území nebyl před několika lety postaven radar protiraketové obrany a lítosti nad tím, že jeden z projíždějících spojeneckých konvojů se stane tématem diskusí.

 

Pravdou ovšem je, že nejde o americký konvoj, jehož průjezd například Polskem nevzbudil žádnou pozornost. Jde o pozici České republiky, která dlouhodobě čelí cílené ruské snaze ji názorově polarizovat. A docela se to daří. Bohužel. Naše země tak patří k několika zemím Severoatlantické aliance, respektive Evropské unie, které Moskvě užitečně slouží k tomu, aby „tlumočily“ její agendu, či alespoň vyjadřovaly pochybnosti a žádaly odklady některých rozhodnutí při jednání těchto organizací. Vladimiru Putinovi toto bohatě stačí, protože základem jeho strategie je rozdělování členských zemí NATO a EU a zneschopnění těchto organizací při podnikání zásadnějších kroků.

 

Tyto země, užitečné Rusku, se dají poměrně snadno identifikovat a zcela viditelné to bude při oslavách 70. výročí konce 2. světové války v Moskvě. Pod různými záminkami tam přijedou ti, kteří sehrávají role podle partů napsaných Vladimírem Putinem. Podle všeho tam bude i český prezident Miloš Zeman. Je mi to líto, zvláště když argument, že kvůli holdu sovětským vojákům osvobozujícím Československo je nutné jet do Moskvy, že se jim nedá poklonit v Praze, či v jiném městě, je postavený na zcela chatrných nohách.

 

Vážím si těch, kteří osvobozovali naší zemi – ať už to byli sovětští vojáci z východu, či američtí ze západu – a určitě se jejich památce v květnu pokloním, ale nevidím důvod, proč poklonkovat v Moskvě. Mrzí mě, jakým způsobem nabouráváme jednotu aliance. A bohužel to není poprvé, stačí si vzpomenout česko-řeckou iniciativu z konce 90. let minulého století, nebo zmiňovaný radar. Připadá mi absurdní, že zcela vědomě trávíme tolik času prázdnými debatami o jednom konvoji, namísto toho, abychom diskutovali a více dělali pro zajištění bezpečnosti naší země.