Trochu adrenalinu v tom bylo, uznávám

4. února 2012
Trochu adrenalinu v tom bylo, uznávám

Evropské státy se dohodly na přísných pravidlech, jak omezí schodky svých rozpočtů a veřejné zadlužení. Tedy přesněji řečeno: 25 států se dohodlo. Premiéři Británie a Česka byli proti. Petra Nečase za to pochválil prezident, zato šéf TOP 09 nešetřil kritikou.

Pane premiére, připadal jste si tento týden jako veliký borec?

V žádném případě. Byl to běžný pracovní týden s poměrně exponovaným programem. Žádný zvláštní pocit z něho nemám.

Ani z pondělního Bruselu? Ministr Schwarzenberg oznámil, že jste si chtěl připadat jako borec, proto jste se v pondělí nepřidal k "rozpočtové smlouvě", zatímco 25 ostatních premiérů ano. Co to dělá s psychikou, zůstat mimo?

Říci, že mít ve skupině 27 hlav států a vlád opačný názor, než se všeobecně očekává, kdy je na vás činěn psychický nátlak, abyste tento názor neměl, že to nevyplaví trošku adrenalinu, to bych lhal. Ale já to bral jako věc, kterou musím nějak rozhodnout, nesu za to zodpovědnost a nesu ji jenom já. A navíc se musím řídit mandátem, který schválila vláda a který mi ukládal, že o případné podpoře se můžeme rozhodnout až poté, co si výslednou podobu smlouvy důkladně zanalyzujeme.

Jakou formu měl onen nátlak?

Je to pokus dát najevo, jestli si to prostě ještě nerozmyslíte. Aniž bych chtěl Evropskou unii srovnávat s něčím, co tady bylo dříve, tak my, střední a starší generace, si přece pamatujeme úsloví: Soudruhu, podepiš, ostatní soudruzi už také podepsali.

To se vám honilo hlavou?

Trošku ano.

A nepodepsal jste. Zaskočil jste spoustu evropských politiků. Prezident Sarkozy řekl, že se asi v Praze děje něco, čemu nerozumí, protože v prosinci jste souhlasil.

Tak tenhle výrok pana prezidenta Sarkozyho mě překvapil. Lze dohledat i v médiích, že v prosinci jsem to byl já spolu s premiérem Švédska a Maďarska, kdo jsme odmítli vyjádřit souhlas bez dalších konzultací. Žádný příslib, že souhlasit budeme, tam nezazněl. Buď si to pan Sarkozy špatně pamatuje, nebo to bylo ztraceno v překladu.

Hodně se řeší, že se Česká republika, země uprostřed Evropy, ocitá v izolaci. Prý jsme nečitelní pro ostatní státy.

Nemyslím si. Mimochodem, je velmi oceňováno, že jsme se zapojili do skupiny rozpočtově zodpovědných států, které nejen natahují ruce, ale které chtějí spořit i v rozpočtu EU. Je oceňováno, že jsme přispěli na půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu. A jinak: když se podíváte na výroky některých evropských politiků ke smlouvě o fiskální odpovědnosti, tak ty překvapivé nejsou. Šéf socialistické frakce v Evropském parlamentu řekl, že tento pakt je nadbytečný. Šéf liberální frakce: "Tohle problém neřeší." Šéf Bundesbanky: "Je to špatný krok."

Možná tito lidé překvapeni nejsou. Ale co je překvapivé pro mě, že se rozcházíte s ministrem zahraničí, vicepremiérem Schwarzenbergem. Člověkem ze stejné vlády, který by se měl řídit stejným mandátem jako vy.

Třeba si ten mandát nepřečetl. Nebo ho neznal. Nebo si myslí, že on by v této situaci postupoval v rozporu s mandátem. Nebo že já bych měl vystupovat v rozporu s mandátem.

Upřímně řečeno, to, že jste svým odmítnutím smlouvy překvapil, neříká jen ministr Schwarzenberg. To zaznělo od mnoha lidí, od politiků, komentátorů...

Ano, většinou jsou to argumenty velmi povrchní a v 99,9 procenta od lidí, kteří nečetli finální verzi, neznají rámcovou pozici jednomyslně schválenou vládou a mandát schválený minulý týden.

Zkuste tedy stručně vysvětlit to, co podle vás zůstalo nepochopeno: proč 25 šéfů vlád smlouvu podpořilo, ale vy ne?

Tak zaprvé musím říct, že těch 25 dalších zemí je většinou v jiné pozici než my. Nejprve těch 17 zemí eurozóny: to je buď jedna skupina, která dostává finanční pomoc od ostatních, anebo druhá skupina -ti, kteří to platí. Takže jejich přihlášení k tomuto paktu je logické. Ti, kteří dostávají, se přihlásit musí, aby dostávali dál, a ti, kteří to platí, chtějí mít určitou pojistku, že už nebudou platit víc.

A pak to podpořilo osm států, které v eurozóně nejsou.

Ano, a pět z nich jsou země s finanční pomocí buď od MMF, nebo Evropské unie: počínaje Lotyšskem přes Rumunsko až po Maďarsko. Pak je tam Dánsko, země, která má opt out, výjimku z eura, takže ta smlouva, kterou podepisují, pro ně vlastně nikdy nevstoupí v platnost. A Švédsko, kde se už dnes dohodla vláda s opozicí, že o přistoupení k euru - protože smlouva začíná pro zemi platit až jejím přistoupením k euru - bude referendum.

Ještě máme Polsko, které je ve stejné pozici jako my, kdy jsme se zavázali, že euro v budoucnu přijmeme. A Polsko se přidalo.

S Polskem jsme měli do poslední chvíle velmi totožnou pozici. Dvakrát jsem osobně jednal z očí do očí s premiérem Tuskem, že jestli nebude ve smlouvě zajištěna automatická účast nečlenských zemí eurozóny na všech eurosummitech, tak nepodepíše. Nakonec svůj názor v pondělí pozměnil, ale to není otázka na mě. Já jsem dodržel, co jsme si řekli.

Smlouva by nás ale de facto teď, dokud nejsme v eurozóně, ničím nesvazovala. A navíc pravidla ze smlouvy, že schodek rozpočtu nesmí přesáhnout 3 procenta HDP a deficit veřejných financí má být nižší než 60 procent, chce dostat do českých zákonů i vaše vláda.

Ano, my ta pravidla zavedeme tak jako tak. Máme to ve vládním programu. Čili my nepotřebujeme mezinárodní tlak na to, abychom snižovali zadlužení a dělali protidluhovou brzdu. Tato smlouva je jasným krokem z měnové unie k fiskální federaci. Uznávám, že je zjevné, že měnová unie bez té fiskální nemůže existovat. Ale je to tak zásadní změna eurozóny, že se tady nemůžeme odvolávat na rozhodnutí voličů z roku 2003, kdy eurozóna byla úplně jiná, jednotlivé státy neručily vzájemně za své dluhy jako dneska, kdy jsou povinny platit do evropského stabilizačního mechanismu obrovské částky. To je tak významná změna, že musí být schválena v referendu.

Takže teď čekáte na shodu českých politiků na referendu?


Vycházím z toho, že měnová unie bez té fiskální nemůže fungovat. A to je tak velká změna, že pokud se k tomu česká politická reprezentace rozhodne přistoupit, tak k tomu potřebuje souhlas občanů.

V referendu musíte samozřejmě počítat i s variantou "ne, nechceme do eurozóny vstupovat."


Předpokládám, že vláda, která bude chtít vstoupit do eurozóny -a moje vláda jasně deklarovala, že nebude stanovovat ani termín vstupu - bude velmi vehementně argumentovat ve prospěch tohoto vstupu. A že bude mít k dispozici i ekonomické a politické argumenty, které veřejnost přesvědčí.

Co byste doporučil v referendu?

Teď bych určitě vstup nedoporučil. Mimochodem, Česko teď nesplňuje ani podmínky. A do budoucna záleží na tom, jak bude eurozóna vypadat, zda bude stabilní, nebo ne. Je to příliš mnoho kdyby. Ani na okamžik nezpochybňuju, že máme tento závazek, plynoucí z přístupové smlouvy. Také jsem několikrát veřejně odmítl požadavek pana prezidenta, abychom si vyjednali vyvázání se z přijetí eura.

V článku ve čtvrtečních Lidových novinách jste ostře kritizoval mimo jiné to, že na evropských summitech jsou vám dokumenty dodávány na poslední chvíli, že jste zklamán z formy jednání Evropské rady "stejně jako mnozí další kolegové - premiéři, kteří to možná neřeknou tak nahlas". Proč to neřeknou nahlas?

To je otázka. Možná nemají jednu čtvrtinu valašských genů jako já, nemají proto odpovídající tvrdohlavost. Říkám to s nadsázkou.

A koho tím myslíte?


Není důvod to říkat. Bylo by to velmi nediplomatické. Ale opravdu musím říct, že vést jednání tak, že se předsedové vlády a prezidenti zavřou do jedné místnosti a sedí se tam do šesti do rána, pak je na všechny činěn nátlak, aby vyjádřili souhlas, a to ne tím, že se řekne: Kdo je pro, ať zvedne ruku. Tam se řekne: Ať zvedne ruku, kdo je proti. Už to samo vytváří určité psychologické podhoubí, kdy je těžší tu ruku zvednout.

Ale teď v pondělí to nebylo do šesti do rána. To jste měli už kolem jedenácté večer hotovo.

Ano, začalo se ve tři v podstatě bezvýznamnou deklarací o pracovních místech. To se řešilo do osmi a teprve pak se začala řešit ta fundamentální smlouva.

To bude ale asi klasický fígl, ne?

Ano, já jsem starý politický pes a vím, že to funguje jako jistý druh nátlaku. Řeknu to velmi otevřeně. I já někdy používám metodu: "Nejdeme z místnosti, dokud se nedohodneme. A budeme tady sedět do rána." I já jsem ledaskdy tímto dosáhl nezbytné dohody.

Uplatňujete to i ve vládě?

Je-li to nutné, tak tyto jemné manipulativní taktiky ovládám. Nesmí se to přehánět. Tak jednou za rok.

Nepůjdete se teď někam zavřít s ministrem Schwarzenbergem a vyříkat si své vzkazy přes média?

Je jasné, že spolu budeme mluvit. Zatím jsme si jen telefonovali. (Schwarzenberg byl v Izraeli pozn. red.) Věřím, že zvítězí zodpovědnost za tuto vládu a její reformní program.

V čem vidíte dohodu mezi vámi a ministrem Schwarzenbergem?

O tom budeme muset mluvit a nalézt dohodu v koalici. Několikrát jsem ve vládě zopakoval, že nebudu podepisovat nic, nad čím nebude dosaženo koaliční shody o způsobu ratifikace. Dokonce jsem řekl, že není způsob, jak mě k tomu přimět. Myslím si, že teď už všichni pochopili, že jsem to neříkal jen tak do větru. A považuju za klíčové, že se podařilo České republice prosadit, že ke smlouvě bude možné kdykoliv v budoucnu přistoupit bez nějakého přijímacího řízení. Je proto zbytečné z toho dělat fatální okamžik, že to teď v březnu nepodepíšeme...

Zastavme se u toho, co jste řekl o ministru Schwarzenbergovi...

Nevidím důvod se k tomu vracet. Já jsem jako premiér musel zareagovat na situaci, kterou jsem nevyvolal, považuji ji za nešťastnou, nicméně teď je to ukončená věc.

Pro vás je to ukončené, ale já jako posluchač vašich slov se ptám: Jak můžete mít ve vládě ministra, o němž soudíte, že nedělá svou práci dobře, summity promlčí a nepracuje ve prospěch podpory českého exportu? To jsou vaše slova.

Ano, a ministr zase nějak mluvil o mně. Znovu opakuju, nevidím důvod se k tomu vracet. Zbytečně to budete ze mě tahat.

Jednu věc si neodpustím. "Ministr by měl své výroky velmi zvažovat. To nejsou výroky z vesnické tancovačky v Čimelicích," řekl jste v narážce na místo, kde mají Schwarzenbergovi rozsáhlý majetek. A Čimeličtí se urazili.

Také jsem se jim ve čtvrtek omluvil. To nebylo v žádném případě myšleno na ně. Protože jsem své rodiny první, kdo je narozený ve městě -my jsme venkovský rod, tak považuju tancovačku za místo, kde je uvolněná nálada a kde co na srdci, to na jazyku.

Mám ale za to, že pan starosta chtěl naznačit, že oni se na tancovačce na rozdíl od politiků neurážejí a že ve srovnání s nimi mluví velmi diplomaticky.

 No, uvidíme, nakolik jsou tancovačky diplomatické. (směje se) Jelikož mě tam pan starosta pozval, tak tam rád přijedu.