Novinky Mediální výstupy

Rád vařím, ale mé stravování je katastrofální

Do práce chodí každé ráno pěšky. Při své rychlé chůzi z Rozdělova na radnici zvládne přečíst celé noviny i debatovat s Kladeňáky. Aktivní je i ve svém volném čase. Vaří, zahradničí a miluje pěší turistiku. Takový je jednapadesátiletý primátor Kladna Dan Jiránek trochu z jiného pohledu, než ho většina lidí zná.

 

Jak začíná váš běžný den? 

Už léta se budím ve stejnou dobu, vstávám mezi pátou a šestou hodinou. Přispím si opravdu jen výjimečně. Než vyrazím do práce, připravuji občas dětem svačinu do školy. Pak si koupím u nás v Rozdělově v trafice noviny a jdu pěšky na radnici. Cesta do práce mi trvá asi půl hodiny. Noviny tak v pohodě celé přečtu. Občas mě po cestě někdo zastaví a debatujeme spolu o aktuálních problémech ve městě. 

Ne každý zvládá při poměrně rychlé chůzi číst. Jak jste se to naučil? 

Mám to už od mládí. Měl jsem asi třináct kroužků a na všechny jsem docházel pěšky. Chodil jsem do hudebky, na kreslení, do pionýra nebo třeba na němčinu. A abych ten čas nějak využil, začal jsem při chůzi číst. A to mi vydrželo až doteď. Chození mám rád, a navíc dělám alespoň něco pro své zdraví. 

Čtete rád i doma? 

Čtu každý den asi od pěti let. Pocházím z učitelské rodiny, takže jsme měli téměř ve všech skříních knížky. Měl jsem pořád co číst. 

A váš oblíbený žánr? 

Jako malý kluk jsem miloval dobrodružnou literaturu, foglarovky a mayovky. Pak se přidaly detektivky. Teď mám nejraději sci-fi a fantasy. 

Vítězí u vás i v dnešní době literatura nad televizí? 

Určitě. Na televizi se už téměř nedívám. Občas jen sleduji takové ty ulítlé seriály, jako jsou například Simpsonovi nebo Teorie velkého třesku. 

Jak nejraději trávíte dovolenou? 

Kvůli dětem jezdíme s manželkou občas k moři, ale osobně dávám přednost aktivní dovolené a pěší turistice. Minulý rok jsme byli například na Slovensku v Liptovském Mikuláši a každý den jsme chodili na túry. Na horách jsme schopni ujít i dvacet kilometrů denně. Jen ležet na pláži mě vůbec nebaví. Vždy se snažím zajít někam do přírody, prohlédnout si národní park nebo alespoň navštívit místní památky. 

Co na to vaše žena a děti? Mají to stejně? 

Manželka ano. S dětmi je to jak kdy. Když byly menší, neměly túry rády. Utíkal jsem jim a musel na ně čekat. Teď, když je to obráceně, je to baví víc. 

Musel jste se kvůli práci vzdát nějakých svých koníčků? 

Vždycky mě bavilo zahradničení. To mám po otci, který byl velký zahrádkář. Už na to bohužel nemám čas. Péče o naši zahrádku u domu je tedy nyní spíše nezbytnost než radost. Snažím se alespoň pěstovat zajímavé rostliny. Nemáme klasické záhony s jahodami či bramborami, ale pěstujeme medvědí česnek, kiwi, zimolez kamčatský nebo například japonský jedlý dřín. Máme i spoustu bylinek. Kvůli práci jsem také musel opustit cukrárnu své tchyně, kde jsem pomáhal asi šest nebo sedm let. 

Údajně také rád vaříte. Je to pravda? 

Ano. Vaření je můj další koníček, na který již nemám tolik času jako dřív. Zvládnu svíčkovou s knedlíky, guláš, řízky nebo i bramborové placky. Mou specialitou je tak zvaný víceúčelový bůček, který se dá využít na několik způsobů. O víkendech ještě pro svou rodinu občas vařím. Zato ve všedních dnech je mé stravování katastrofální. Oběd stihnu tak dvakrát do týdne a pak to doháním samozřejmě večer, což je nejhorší. 

Jaká je vaše oblíbená kuchyně? 

Určitě česká klasika v kombinaci s čínskou a italskou. Italská kuchyně je díky těstovinám velmi rychlá na přípravu a navíc využívá hodně zeleniny, což je mi sympatické. 

Jak dlouho jste se ženou svoji a kolik máte dětí? 

S manželkou Ivanou jsme spolu čtyřiadvacet let. Máme tři děti. Starší dceři Anetě je již dvaadvacet a dvojčatům Lucii a Danovi šestnáct. Mít minimálně tři děti je u nás v rodině běžné. Já pocházím ze tří dětí, sestra má tři, já mám tři, jen bratr má čtyři. 

Co vám na Kladně imponuje? 

Kladno je specifické tím, že se velmi rychle mění. Původně se jednalo o malou vesničku, ze které během padesáti let vyrostla čtvrť. Ta pak byla zase rychle srovnaná se zemí a zmizela. Rozvoj města byl a stále je velmi dynamický. To se mi líbí. Jako velkou výhodu Kladna vnímám okolní lesy. Ty totiž mnohá města postrádají. 

Považujete Kladno za noclehárnu Prahy? 

Rozhodně ne. Podle mě nám Praha konkuruje z hlediska kulturního vyžití. Není snadné například domluvit na Kladně koncert nějaké známé kapely, protože většina raději hraje v metropoli. Kladeňáci klidně pojedou do Prahy, ale Pražáci do Kladna už tolik ne. Na druhou stranu máme zase senzační prostory pro sportování. 

Mohou zdejší obyvatelé nalézt z hlediska historie na Kladně své kořeny? 

Kladno vždy bylo a stále je spíše přistěhovalecké město. Pořád tu žije více lidí, kteří se sem přistěhovali, než těch, kteří se tu narodili. Typický Kladeňák nepochází z Kladna. 

Jste i vy typický Kladeňák? 

Vlastně ano. Moji rodiče vyrůstali v Kosmonosech u Mladé Boleslavi, kde jsem se také narodil. Do Kladna jsem ale odešel už ve čtrnácti letech. Otevírali tu první čtyřletý učební obor s maturitou – hutník metalurg. Vyučil jsem se tu a kromě přestávky na studium vysoké školy v Ostravě a roku na vojně jsem na Poldovce pracoval na různých pozicích až do roku 1996 a usadil se tu natrvalo. 

V politice jste již šestnáct let, z čeho vychází vaše stálá energie a chuť pro město pracovat? 

Baví mě hledat a nalézat inspiraci, jak a co v jiných městech funguje. Pro mě je důležité naučit se a dotáhnout do konce něco, co se třeba povedlo někomu jinému, a využít to pro svou práci. Nesnažím se být za každou cenu originální. Rád pokračuji v něčem, co se osvědčilo a má to smysl. 

Snažíte se o stabilizaci města, nebo jste smířen s tím, že je dynamické a mění se? 

Ono se to často prolíná. Při stabilitě je nutné umět reagovat na dynamické rázy. Například u vzdělávacího systému a stabilizace škol stále kolísá počet dětí a je potřeba vše přizpůsobit aktuální situaci. Usiluji také o dostatek pracovních míst. V této oblasti vidím dynamiku v tom, že se nevážeme jen na jeden druh průmyslu, jako tomu bylo dříve, ale snažíme se spolupracovat s širokou paletou investorů, od železáren, přes Poldovku, potravinářský průmysl, elektroniku až po hračky.