Novinky Mediální výstupy

Projev před hlasováním o důvěře vládě

Pokusím se říci pár vstřícných a možná i nevstřícných vět ke kapitole Ministerstva zemědělství. Když jsem kapitolu četl, říkal jsem si, že přece úplně stačilo vzít pár zásadních priorit, které jsou obsaženy v koncepci českého zemědělství a potravinářství, které sice vzala na vědomí Nečasova vláda, ale byly projednávány s nevládními organizacemi na různých fórech. Myslím, že téměř všechny nevládní organizace vyjádřily tomuto materiálu podporu.

Stačilo ministrovi zemědělství nebo panu premiérovi, který tady nás odpoledne vyzýval k tomu, abychom řekli, co jsme vlastně udělali, stačilo tenhle materiál vzít, možná trošku pokrátit, aby nemusel být tak dlouhý, a říci půjdeme tudy, protože to je cesta, která byla poměrně dlouhodobě vydiskutována. A při těch složitých kompromisech, které v tom zemědělském sektoru jsou, nakonec nevládní organizace tento nevládní materiál podpořily. A je škoda, že se o něj tato vláda nechce opírat. Tím jenom říkám, že by bylo dobře, pane ministře, prostřednictvím paní předsedající, abyste se toho materiálu držel. Tam je psáno hodně z toho, co tady říkáte, byť jsou tam i odpovědi na to, jak s tou třeba konkurenceschopností českého zemědělství a potravinářství naložit.

Pokud koalice píše, že stát a vláda podpoří investice do prvovýroby a následného zpracování především v oblasti živočišné výroby, ovocnářství, zelinářství a zahradnictví, což jsou priority, které jsme popsali v minulosti společně, se kterými velmi souhlasím, pak říkám, že chcete-li řešit konkurenceschopnost českého zemědělství tím, že do něj budete více a více pumpovat dotací, vězte, že to je spíš jed hospodaření českých zemědělců a návyková látka, která za sebou nenechá do budoucna dobré vazby.

Dotace jsou jedem, který narušuje konkurenceschopnost, který znerovnovážuje podmínky uvnitř celoevropského zemědělství, a myslím si, že by vláda jako celek spíše měla tlačit na evropské úrovni, což jsem tady tedy nezachytil ve vládním prohlášení na to, aby se méně přerozdělovalo, aby bylo méně dotací v zemědělském sektoru, protože já jsem hluboce přesvědčený o tom, že v některých tradičních plodinách budeme více než konkurenceschopní a nepotřebujeme evropské zásahy, kterých jsme byli svědky v minulosti například v oblasti cukru a podobně.

Vláda zavede přísná pravidla pro obchodní řetězce, aby došlo ke zlepšení kvality prodávaných potravin a vytvoření většího prostoru pro kvalitní české potraviny. Myslím si, že máme zavést přísná pravidla pro všechny, kteří tu chtějí prodávat jakoukoli potravinu, ať je ze zahraničí nebo domácí, protože lidé mají právo na to, aby dostali kvalitní potravinu.

Ve vládním prohlášení předjímáme, že pouze v řetězcích dostaneme špatnou potravinu. Chci upozornit na to, že to není pravda, že se může stát, že v souboji s řetězci nám uteče podstata problému a tou je hlídání kvality každé potraviny, která se objeví na trhu. Vidění nepřátel pouze v řetězcích, to není moudré vidění. A tím vůbec nehájím řetězce. I já jsem se snažil a tlačil jsem řetězce k tomu, aby více využívaly českého potravinářství na straně jedné, na straně druhé je třeba slyšet i názory řetězců, proč třeba nemohou českou potravinu více preferovat, a měli bychom společně dělat maximum pro to, aby se na trh dostávala v prvé řadě kvalitní a zároveň česká potravina.

Musíme také vědět, že jsme trochu na hraně evropských pravidel a nebylo by dobré vystavovat Českou republiku sankcím ze strany Evropské unie už proto, že do zemědělství, do českého zemědělství tečou opravdu velmi významné finanční prostředky právě z Evropy.

Co mě mrzí ve vládním prohlášení je, že v otázce lesů, je zúženo na hospodářskou politiku Lesů České republiky, státního podniku, ale to je málo. Nezlobte se, stát má na starosti celou politiku směrem k lesům, má také motivovat kraje k tomu, aby finanční prostředky, které byly ze státního rozpočtu alokovány do krajských rozpočtů, využívaly na podporu lesního hospodaření. Některé tak činí, některé vůbec ne. Nepodporují to, co měly podporovat. Tím pak velmi ztrácíme. Já už na to ve své funkci tehdy neměl dost času, ale přál bych si, aby stát dělal lesní politiku jako celek, aby motivoval kraje k tomu, k čemu měly být motivovány a na co dostaly finanční prostředky, aby pomáhaly i soukromému sektoru v oblasti vysazování nových lesů a vůbec správě lesů obecně.

Přečetl jsem si ve vládním prohlášení, že vláda posílí ochranu kvalitní orné půdy a půdního fondu. Chtěl bych upozornit na jedno významné nebezpečí. Často se tu říkají populistické věty v tom, že zábor kvalitní orné půdy byl v minulosti katastrofou a je teď potřeba tomu zabránit. Je potřeba vidět to, že orná půda byla často zabírána z rozhodnutí obecních a krajských zastupitelstev s podporou státu tam, kde třeba byla šance na vznik nových pracovních příležitostí.

Zkrátka je třeba vnímat i to, že rozhodne-li se nějaká obec či kraj spolu se dohodnout na územním plánu, kde bude probíhat nějaký rozvoj, uměle si tím zdražujeme cenu pozemků. Nemyslím si, že nám hrozí takový boom jako po roce 90, tedy že by sem přicházely desítky možná stovky nových investorů, kteří by tlačili na nové průmyslové zóny a podobně.

Obava z toho, že budeme ztrácet ornou půdu, podle mě už není tak reálná, jako byla v 90. letech. Naopak bych si přál, aby se v nakládání s ornou půdou a uvnitř systému fungování zemědělského sektoru zprůchodnila možnost a šance zemědělců, aby mohli využívat šance občas třeba ornou půdu zatravnit a jinde z travnaté plochy udělat ornou. Zkrátka aby mohli využívat potenciálu, který mají a který jim dnes bohužel zákon zakazuje.

Čeho si vládní prohlášení nevšímá vůbec, a to mě velmi mrzí, je přemíra byrokracie uvnitř zemědělského sektoru. My jsme si za poslední léta opravdu zasili tolik zbytečností, které po nás ani Evropa nechce; my sami jsme si na sebe vymysleli řadu nesmyslů. Proto vznikl návrh zákona, který určitě pan ministr bude schopen najít na Ministerstvu zemědělství, tzv. antibyrokratický zákon, který jsme připravovali dlouhou dobu ve spolupráci s nevládami. Návrh je napsán, je možné mu dát jiný název, nikdo tu asi nebude natolik ješitný, aby trval na tom, že to musí být v podobě, v jaké byl zpracován v minulém volebním období, nicméně zemědělci čekají na to, že vláda udělá maximum pro odbyrokratizování tohoto sektoru. Je tu opravdu velká spousta nesmyslů, které je možné společně prosadit, a tam já nabízím spolupráci s opozicí, protože mě tato problematika trápí.

Čemu se vládní prohlášení vůbec nevěnuje, je například udržení vody v krajině. Nevěnuje se problému, který se nám může opakovat čím dál tím častěji, a to je problematika sucha a nakládání s ním. Nevěnuje se například problematice, která trápí mnoho zemědělců, protože my máme v České republice 3,5 milionu vlastníků půdy, ale pouze 26 tisíc subjektů, které zemědělsky hospodaří, a lidé, kteří hospodaří na půdě, ji zpravidla nevlastní. Stát by měl hledat způsob, jak pomoci zemědělcům dostat se k půdě, nejlépe ke státní půdě a podobně. Prostě dělat takovou politiku, aby zejména rodinné hospodaření v České republice mohlo vzkvétat, protože to je základ a grunt.

Chybí mi tam problematika například týrání zvířat, a to mám na mysli zejména velká hospodářská zvířata, protože stát alespoň částečně motivuje zejména obce k tomu, aby řešily problematiku zaběhlých psů a koček, ale nemáme dostatečně vypracovanou koncepci a fungující systém, který by se týkal hospodářských zvířat, koní, dobytka a tak dále. Myslím si, že by vláda tyto věci vnímat měla. Pokud s tím přijde, za sebe říkám, že nabízím maximální podporu v této oblasti, protože jsou to věci, které občany a zemědělce trápí.