Novinky Mediální výstupy

"Za realistický scénář považuji růst na rok 2012 mezi plus jedním až minus dvěma procenty HDP," míní premiér, který nepředpokládá, že jeho vláda bude muset nějak dramaticky upravovat rozpočet s plánovaným schodkem 105 miliard i za cenu, že schodek může být nakonec vyšší. Za "ptákovinu" Nečas považuje návrhy na druhé pásmo firemních daní a nesouhlasí ani s progresivním zdaněním fyzických osob.

Před Vánocemi ztratilo Česko svého prvního prezidenta Václava Havla, za rok a něco nás čekají další prezidentské volby. Budeme tentokrát už opravdu volit prezidenta přímo?

Ptáte se dobře, ale špatného člověka. To se musíte zeptat šéfů senátorů ČSSD.

Nás by zajímal váš názor.

My jsme pro to udělali všechno, dokonce řada z nás v zájmu politické dohody a programového prohlášení popřela svůj dlouhodobý odlišný názor, který mám třeba i já. Mimochodem, bylo to poprvé v životě, kdy jsem hlasoval pro přímou volbu. Míč ale teď není na naší straně hřiště.

Volba se blíží a my stále netušíme, koho nám ODS nabídne.

To se bude velmi odvíjet od toho, jaký bude nakonec způsob volby. Ne každý kandidát do přímé volby je vhodný i pro tu nepřímou. ODS definitivně rozhodne, až bude definitivně jasno, jak se bude volit.

Nevypadáte úplně přesvědčeně, že za rok bude skutečně přímá volba.

Ze znalosti atmosféry v ČSSD tak zřejmě působím. Sociální demokracie se chytla do vlastní pasti. Dvacet let prosazovala přímou volbu, a teď ji upřímně nechce a neví, jak se z toho pokrytectví vykroutit. Ve sněmovně se jí to moc nepovedlo, tam byla přitlačena, aby pro to hlasovala, i pod naším tlakem, když jsme to otevřeně pojmenovali. Jak se zachovají v Senátu, je jiná otázka.

V ODS vyrostla za poslední rok jedna politická hvězda, pražský primátor Bohuslav Svoboda. Je on jedním z těch lidí, o nichž říkáte, že někdo je vhodnější třeba pro přímou volbu?

Pan primátor několikrát deklaroval, že o kandidatuře neuvažuje.

To říkal v roce 2002 Václav Klaus také, tři měsíce předtím, než kandidaturu přijal.

Myslím, že by to způsobilo celou řadu komplikací i z hlediska pražské radnice, kde se nám teď podařilo nastavit jiné parametry, než tam byly před rokem. Ale znovu opakuji: o konkrétních jménech opravdu neběží diskuse, opravdu si myslíme, že jsou momentálně důležitější témata.


Některé odchody ministrů mi ulehčily práci


Budeme mít za rok tutéž vládu, tedy s vámi v čele a ve složení těchto tří stran?

Budu rád, když tomu tak bude. V porovnání se situací před rokem touto dobou má za sebou vláda už řadu pozitivních výsledků, pracuje lépe a soudržněji než před rokem a budu rád, když budu moci za rok konstatovat to samé.

Vláda loni přišla o šest ministrů, a to ještě někteří další nabídli demisi, případně jste je chtěl odvolat, což se nakonec neodehrálo. Můžeme se na to dívat tak, že se časy přece jen trochu mění a ministři odcházejí při jakémkoliv podezření. Nebo také tak, že se ve vládě objevilo příliš mnoho problematických typů. Budete chtít do budoucna vědět víc o ministrech, kteří do vlády přicházejí, zejména pak z ODS?

Chci jednoznačně potvrdit hypotézu, že je to dáno nižším prahem tolerance při problémech některých ministrů, zejména tak, kde mohou existovat náznaky, že je to spojeno s nějakým přímým či nepřímým koruptivním jednáním. Pokud bych nepřistoupil k metodám na hraně zákona, tedy že bych si na každého ministra nechal zpracovat zpravodajskou zprávu od nějaké služby a provést nějaký screening…

… což je běžné například v USA…

… ano, ale tam je to na základě zákona, u nás nic takového neexistuje.

A nebylo by to užitečné?

Myslím, že řada věcí by ani po takovém screeningu nebyla zřetelná. Mohu vycházet v podstatě pouze z otevřených zdrojů.

Během roku jste několikrát mluvil o chystaných výměnách ve vládě, ale ve vlastní režii. Chystáte v téhle situaci další změny ve vládě?

Nikdy to nešlo mimo moji režii. Ano, byly případy, kdy jsem nebyl rád, že ten který ministr odchází. Byly případy, kdy mi to ulehčilo práci.

Které to byly?

Nevidím důvod posílat bývalým kolegům nelibé vzkazy. Ale byly případy ministrů, kteří odešli, aniž by tam mediální tlak byl.

Ovšem zbývají ještě minimálně ministři Alexandr Vondra, který sám nabídl demisi, a Josef Dobeš, kterého jste chtěl odvolat, ale oba ve vládě dál zůstávají.

A myslíte, že jsou opravdu jen dva? To jsou dva, o kterých víte.

Takže jsou ve vaší vládě další ministři, kterých jste se chtěl zbavit, a prezident vám to nedovolil?

Ne, to s tím vůbec nesouvisí. Položil jsem vám řečnickou otázku, jestli vážně myslíte, že jsou jen dva, a nevidím důvod rozvíjet otázku ani svou odpověď.

Chystáte tedy na první měsíce roku 2012 onu výměnu, kterou jste kdysi sám oznámil?

Oznámil, ale jestli vám nepřipadá jako dostatečná výměna odchod oněch šesti ministrů, tak mi překvapením poskočil ohryzek. Kdyby nedošlo k žádné výměně, nebo jedné, pak bych vaši otázku chápal.

Možností, kde škrtat, je dost

Nejste nervózní z toho, že rozpočet na rok 2012 stojí v podstatě na vodě?

To je trochu přehnané.

Určitě stojí na číslech, která nebudou platit.

Možná nebudou platit, ale i kdyby se parametry rozpočtu změnily okolo 30 miliard, je to zhruba dvě a půl procenta. To je větší přesnost měření, než když vám v masně zváží dvě a půl kila hovězího na váze. Tam je chyba měření větší.

Tak jinak: Myslíte, že nás letos čeká z ekonomického pohledu nejobtížnější rok od roku 1989?

Je to jedna z hypotéz, na druhou stranu nesdílím katastrofické scénáře. I poslední údaje například z Německa ukazují, že to nemusí být tak komplikované. Za realistický scénář považuji růst na rok 2012 mezi plus jedním až minus dvěma procenty HDP.

Kdyby byl pokles minus dvě procenta, pak rozpočet nepřijde o 30 miliard, ale minimálně o 60. To není problém?

Samozřejmě že ano. Ale stále to je situace, kdy máte tři různé možnosti, jak reagovat. Můžete se podívat, kde snížit výdaje, kde zvýšit příjmy, a můžete tlakem ekonomické recese připustit, že bude schodek vyšší. A nejpravděpodobnější varianta bude mix těchto tří možností.

Trochu to připomíná situaci před třemi lety.

Ale tam to bylo zřetelnější. Když se podíváte na data, uvidíte, že poslední čtvrtletí roku 2008 už šlo do minusu. A bylo to cítit na všech parametrech. Naskakovala nezaměstnanost, firmy hlásily, že jim klesají objednávky. Teď je mají, i když třeba jen na půl roku. Chci jen říct, že v roce 2008 touto dobou už jsme věděli, že se děje něco zatraceně nepříznivého.

V březnu budete předělávat zákon o státním rozpočtu. Kde budete škrtat a jaké nové daně nás čekají?

Pozor! Není rozhodnuto, že budeme přepracovávat rozpočet. Teprve až budeme mít v lednu makroekonomickou predikci, která upřesní výhled ekonomiky na rok 2012, dojdeme k závěru, zda má význam zákon o rozpočtu upravovat. Za určitých okolností by to byla zbytečná práce. Dokonce si troufám říci, že pokud by ekonomický pokles byl kolem jednoho procentního bodu, tak by to bylo na hraně, jestli zákon o rozpočtu opravovat, nebo to udělat jen rozpočtovými opatřeními. Můžeme v průběhu roku utlumit některé výdaje. Nebo se smíříme s tím, že schodek nebude nominálně 105 miliard, ale o něco vyšší.

Kde se dá škrtat?

Můžeme znovu projít všechny výdaje. Některé můžeme prostě odložit. Je to jako doma. Když se dostanete do obtížné situace, musíte se tomu přizpůsobit. A něco, co jste si chtěli pořídit letos, si pořídíte až za rok nebo za dva.

O co jde konkrétně?

Třeba o vybavení úřadů – nemusí se tak často měnit automobily nebo počítačové vybavení. To jsou ve všech resortech dohromady miliardy. Pak jsou tady stavby. Řadu staveb administrativních budov nemusíme zahajovat – tím ušetříme opět miliardy. Mohou počkat některé rekonstrukce. Třeba v mé pracovně na mě tlačí, abych si nechal vyměnit okna, protože špatně izolují. Tak jsem na to nekývl, protože jsem známý šetřílek.

Státní zaměstnance bude nejvíc zajímat, jestli může dojít k dalšímu snižování platů.

Teoreticky ano, ale já bych šel spíš cestou škrtání výdajů na projekty, které se dají odložit.

Co daně?

Správnou cestou je zvýšení podílu nepřímých daní na celkové daňové kvótě. To je ekonomicky zdravé opatření a myslí si to 99 procent renomovaných ekonomů.

Co třeba zavést druhou sazbu firemních daní?

To považuji za – promiňte – opravdovou ptákovinu.

Dost evropských zemí to ovšem za ptákovinu nepovažuje.

Jsme svobodní lidé ve svobodné Evropě, takže máme právo svobodně činit i ptákoviny. Je to scestný krok. Jak tu vyšší sazbu daní nastavit? Trestat firmy za obrat? Za výkonnost? Za to, že působí v nějakém sektoru? A navíc je to další zesložitění daňového systému. A my chceme pravý opak.

Už i NERV mluví o progresivním zdanění. Nebyl by to příspěvek ke společenské soudržnosti? Tak aby lidé s nižšími příjmy viděli, že se na řešení rozpočtových problémů více podílejí ti bohatší?

My ale progresivní zdanění máme. Poplatník s jedním dítětem s příjmem do 15 tisíc korun neplatí žádnou daň z příjmů. Třetina daňových poplatníků fakticky žádnou daň z příjmů neplatí. To je snad dostatečný symbol solidarity a společenské soudržnosti.

Jenže tady se bavíme o možnosti vyšších daní pro vyšší příjmové skupiny.

Dokud není jasné, jak se bude vyvíjet příští rok ekonomika, tak nemá o něčem takovém smysl uvažovat. Navíc z pohledu rozpočtu jde o marginální částky. Reálně by to přineslo dvě až tři a půl miliardy. Je to pod hranicí jednoho procenta příjmů rozpočtu. Naprostá marginálie. V případě razantnějšího zásahu do rozpočtu ale budeme muset dospět ke kompromisu mezi třemi koaličními stranami. A minimálně jedna strana (VV – pozn. red.) bude na zvýšení přímých daní tlačit.

V půjčce MMF nevidím smysl. Spíš rizika

Je naším zájmem rozpad eurozóny?

Určitě ne. A nemyslím si, že k němu dojde.

Jak přispíváme, aby k tomu nedošlo?

Za prvé, patříme mezi země, které jsou rozpočtově odpovědné. I země mimo eurozónu svou rozpočtovou politikou ovlivňují situaci v eurozóně. Skrze ratingy, dostupnost úvěrů a podobně. Za druhé, podporujeme kroky ke konsolidaci rozpočtů, větší rozpočtové disciplíně. Neodmítáme a priori žádné zákonné opatření, které unie chystá...

... ale nedáme ani halíř.

Česká vláda o půjčce pro Mezinárodní měnový fond zatím nerozhodla. To není žádná chytristika, v řadě zemí se bude rozhodovat v lednu. Já se kloním spíše k tomu, půjčku neposkytnout, protože v tom nevidím smysl. Naproti tomu v tom vidím rizika pro Českou republiku.

Co je větší riziko pro Česko: rozpad eurozóny, nebo poskytnutí půjčky?

To je hodně demagogická otázka. Všichni víme, že za první tři měsíce roku musí jen Španělsko a Itálie prodat dluhopisy za 248 miliard eur. Takže jestli Česko poskytne na půjčce tři a půl miliardy eur, nehraje vůbec žádnou roli.

Kdyby takhle uvažovali všichni, tak to eurozóna může zabalit rovnou.

Nechci dělat ekonomické filipiky a komentovat, co se stalo před rokem. Ale kdyby se určité věci dělaly jinak, tak dnes eurozóna v takových problémech není. Opakuji: Máme zájem na stabilitě eurozóny, jsme s ní svázáni, takže nás to nemůže nechat ani na vteřinu lhostejnými. Ale jednostranně exponovat české devizové rezervy vůči Mezinárodnímu měnovému fondu, kde na ně možná léta nedosáhneme, je riskantní. Příští rok může být ohrožena stabilita naší měny, může dojít k nárůstu cen energií, to může úplně překlopit naši obchodní bilanci. Takže douhodobě fixovat naše rezervy je riziko.

A co až bude v potížích Česko? Neřekne nám Evropa, že nám nepomůže, protože my, když jsme byli požádáni, jsme také nepomohli?

To je samozřejmě možné. Ale my své závazky vůči Mezinárodnímu měnovému fondu plníme. Takže k nám MMF musí přistupovat stejně jako dosud. A na zdroje z mechanismů eurozóny stejně jako nečlenská země nemáme nárok.

(Autor: Jindřich Šídlo, Petr Honzejk)