Novinky Mediální výstupy

Nejprve bych si dovolil několik poznámek k textům Ondřeje Stratilíka ve stejných LN, který přichází s tím, že se ministerstvo chystá nakoupit vrtulníky Black Hawk za pět miliard korun. Žádný dokument, který bych odsouhlasil, o ničem takovém nehovoří, na takovou akvizici nyní nemáme volné finanční prostředky (nevím, jak se objevila částka pět miliard) a v oblasti transportních vrtulníků se soustředíme na modernizace Mi-171. 

 

A nyní k poznámce Zbyňka Petráčka. Za prvé, Armáda ČR využívá dlouhodobě transportní vrtulníky Mi-17/171, typovou obdobu UH-60 Black Hawk. Navíc hojně užívané v konfliktech po celém světě. Otázka by tedy také mohla znít: Proč má i nadále mít armáda Mi-17/171, když se vzdává expedičního charakteru? 

 

Takto položená otázka již zní absurdně a odpověď je jednoduchá – vzdušné stroje pro přepravu vojáků a materiálu potřebuje každá schopná a moderní armáda, aby mohla plnit své základní funkce. 

Za druhé, je důležité si ujasnit pojmy, aby slova pro nás všechny znamenala totéž. Pojďme pro tuto chvíli zapomenout na "expediční charakter" i "mise". Tato slova, kromě významů, které mají, získala v posledních letech ještě jeden, silně dřímající v podvědomí – "Afghánistán". Nadále tedy budu používat jiný, nekontaminovaný výraz "operační nasazení". 

 

Jak plánujeme využít armádu? Primárně pro obranu území České republiky, tedy doma, sekundárně pro obranu území některého z aliančních spojenců při vyhlášení článku pět Washingtonské smlouvy a teprve poté pro další operace splňující řadu předpokladů (souhlas vlády, parlamentu atd.). Operačně tedy může být armáda nasazena doma – v míru jako pomoc pro Integrovaný záchranný systém (mimochodem, k tomu se transportní vrtulníky hodí výrazně), v případě války k obraně a zajištění území či podpoře při přijímání spojeneckých vojsk. Může být ovšem nasazena i v zahraničí, to pokud by nebyla napadena přímo ČR, ale některý ze spojenců nebo pokud se na tom NATO dohodne. 

Transportní vrtulníky ani žádnou jinou techniku nemáme kvůli Afghánistánu, misím, expedicím a podobně. Obecně technika zvyšuje kvalitu armády a my přece chceme mít zajištěnu co nejlepší bezpečnost svoji i spojenců. Neviďme za vším Afghánistán, ze kterého nyní odcházíme. Navrhuji následující: dohodněme se na tom, že pokud hovoříme o operačním nasazení armády, myslíme tím primárně nasazení v České republice a sekundárně na území našich spojenců. Na to vojáky cvičíme a nakupujeme techniku. Další operace mohou být sice výrazem spojenecké solidarity a zdrojem mnoha poučení, ale jsou doplňkem k hlavním úkolům armády.