Novinky Mediální výstupy

Situace je vážná, nikoli zoufalá

Stínový ministr obrany za ČSSD Jan Hamáček napsal článek Ministerstvo obrany? Bezradnost pokračuje (LN 1. 11.). V něm si mimo jiné zoufá nad tím, že "odmítám pohlédnout realitě v naší armádě do tváře". Této poznámce se přiznám příliš nerozumím.

Realitě do tváře naší armády se dívám již přes dva roky, co mám tu čest vést ministerstvo obrany, a to, co vidím, není katastrofa, jak zkratkovitě říká pan poslanec.

Můj stínový protějšek vlastně ani ve svém textu nehovoří o problémech, které trápí vojáky a o kterých dobře vím, protože společně s nimi už přes dva roky napravujeme, co se dá. Podle něj je Bílá kniha o obraně, kterou jsme připravili především jako zrcadlo oněch problémů, "zastaralá". Bohužel již neříká konkrétně v čem. Označuje ji za "slohové cvičení". Podobně pejorativně hovoří i o obranné strategii ČR, kterou vláda schválila v září. Pokud by ovšem nahlédl třeba do zákonů, zjistil by, že ona "slohová cvičení" jsou základním způsobem, jak ministerstva o své činnosti a o svých záměrech informují veřejnost. Navíc jsou tyto dokumenty politickým zadáním.

Bílá kniha může být těžko mrtvá, když se velká část nastíněných kroků realizuje - ať už je to restrukturalizace ministerstva obrany, či zjednodušení procesů, změny zákonů, příprava kariérního řádu, revitalizace aktivní zálohy a tak dále a tak dále. Zefektivňujeme systém, který byl mimochodem nastaven pod dohledem sociální demokracie na nereálné a v některých ohledech nesmyslné požadavky.

Jediné konkrétní, čímpan poslanec Hamáček dokládá onu "bezradnost" a "přešlapování" ministerstva pod mým vedením, je pokles rozpočtu. Ano, rozpočet se od roku 2006 snižuje a v současnosti jsme na hraně. To říkám opakovaně a uvědomuje si to i vláda. I proto má v návrhu rozpočtu ministerstvo obrany na příští a další dva roky částku přes 42 miliard korun. Tedy nikoli 38,8 miliardy korun, jak píše pan poslanec (ostatně i letos ministerstvo obrany hospodaří z částkou lehce přes 42 miliard, nikoli tedy 43,5 miliardy - to bylo před zavázáním prostředků na jaře). Jan Hamáček bohužel cituje z překonaného výhledu, který doprovázel rozpočet na rok 2012. Nu, každý se může zmýlit.

Mrzí mě jiná věc. Argumentační plytkost článku. Snižující se rozpočet je podle pana poslance nepřekonatelným problémem pro plánování. Jen do jisté míry. Podařilo se nám sestavit střednědobý plán, který se rozpadl před několika lety. Reakcí na nejistotu, které již mnoho let čelíme, je flexibilita, nikoli nářek a bezhlavé škrtání jako v minulosti. Máme stanovené priority a těmi se řídíme. Snažíme se chovat co nejefektivněji a uspořené prostředky přesouváme do armády, která je pro mě tím nejdůležitějším.

Vlastně kromě nářku nad rozpočtem v textu pana poslance nic inspirujícího není. Škrtat ovšem museli všichni. Každý přinesl nějakou oběť. Alternativou je totiž sociálnědemokratický recept - půjčujme si, půjčujme si, půjčujme si (nějak to splatíme). Tento přístup je nezodpovědný. Nechci, aby se naše děti měly mnohem hůř, než se máme my.