Novinky Mediální výstupy

(FORUM 24) Dnes si znovu připomínáme výročí sovětské okupace Československa. Pro některé z nás je stále součástí vlastní zkušenosti, pro jiné už vzdálenou historií. Přesto je srpen 1968 možná aktuálnější než před několika lety. Rusko vede válku proti Ukrajině a netají se snahou obnovovat svůj vliv v části Evropy, do níž patříme i my. S podceňováním mocenských ambicí Moskvy máme vlastní zkušenost – a nikdy se nám to nevyplatilo.

S 21. srpnem si většinou nespojujeme otázku, která se pravidelně vrací v debatách o Mnichovu a událostech let 1938 a 1939: Měli jsme se bránit? Nedávno ji znovu a velmi naléhavě otevřel Pavel Kosatík v knize O tom Benešovi. Zpochybňuje v ní představu, že se stát může kvůli síle protivníka a váhání spojenců zbavit odpovědnosti za obranu vlastní suverenity.

Československá armáda se v srpnu 1968 nebránila. Na základě politického rozhodnutí zůstala v kasárnách. To ale neznamená, že se nebránili lidé. Tisíce občanů se okupaci postavily s mimořádnou odvahou – protestovali, přesvědčovali vojáky, bránili svobodné vysílání, strhávali či přemalovávali orientační tabule. Někteří za svůj odpor zaplatili životem. Československý postup přitom nebyl jedinou možnou odpovědí na sovětskou agresi. Jiné země se sovětské či později ruské vojenské síle postavily i se zbraní v ruce – Maďaři v roce 1956, Afghánci po sovětské invazi v roce 1979 nebo Gruzínci v roce 2008.

Nechci po 58 letech otevírat otázku, zda jsme se tehdy měli a mohli vojensky bránit. Československo bylo komunistickou diktaturou, patřilo do sovětského mocenského bloku a možnosti i schopnosti jeho politického vedení byly zásadně omezené. Ve chvíli, kdy sovětské tanky překročily naše hranice, už žádné dobré řešení prakticky neexistovalo. Právě v tom ale spočívá možná nejdůležitější poučení pro dnešek. Nesmíme se znovu dostat do situace, kdy budeme řešit, zda se máme bránit, až budou cizí vojska na našem území. O svou bezpečnost se musíme starat mnohem dříve.

Dnes to znamená být pevnou součástí Západu, investovat do vlastní obrany, podporovat Ukrajinu a bránit Rusku, aby silou posouvalo hranice svého vlivu směrem do Evropy. Musíme dělat vše pro to, aby se útok proti nám nikomu nevyplatil. Výročí 21. srpna je připomínkou odvahy lidí, ale také tragické zkušenosti okupované země. Připomíná nám, že svobodu a nezávislost musíme chránit včas – abychom už nikdy nemuseli rozhodovat o obraně až ve chvíli, kdy už žádná dobrá volba nezbývá.

Petr Fiala

poslanec PČR
bývalý premiér a předseda ODS