Babiš si před volbami hrál na mírotvůrce a diplomata, teď má možnost to dokázat. Glóbus je dobrý začátek
(FORUM 24) Hrozba cel, která chce americký prezident Donald Trump uvalit na evropské státy kvůli sporu o Grónsko, je dalším důkazem, že předvídatelné (a tedy relativně bezpečné) fungování mezinárodního systému je minulostí.
Evropa je z toho zmatená. Věřili jsme, že máme společně s USA stát proti Rusku a Číně, ale Amerika teď preferuje jinou hru – se svými soupeři se spíše dohodnout a rozdělit si s nimi planetu. Evropu při tom vnímá jako konkurenta, překážku, problém – ale rozhodně ne jako partnera. Oprávněně nás to trápí a děsí, ale je to tak, jak to je.
Šlo to i jinak
Trumpova snaha ovládat Grónsko je pochopitelná, ale jeho strategie už méně. Pokud by mu skutečně šlo o bezpečnost Ameriky a o výhodu proti Rusku a Číně, hledal by cestu, jak k tomu využít svoje spojence, ne jak je vyšachovat. Grónsko by mohl snadno, bezpečně a levně kontrolovat v souladu s NATO.
Tím spíš, že vojensky je Grónsko pro Američany takřka neomezený prostor už teď (díky dohodě z roku 1951). Grónská vláda navíc opakovaně dávala najevo, že je připravena partnerství s Washingtonem prohlubovat. A Dánsko vždy patřilo mezi nejspolehlivější členy Aliance.
Evropa dnešní geopolitické posuny nezavinila. My jsme je „pouze“ nepřímo dopustili tím, že jsme dlouho zůstávali naivní a příliš pohodlní. Nestarali jsme se dost o svou obranu. Nedokázali jsme si sjednat pořádek v našem sousedství (Gruzie, Krym). Připravili jsme se o nezávislost ve strategických surovinách. A většinu politického kapitálu jsme investovali do klimatických cílů, které zbytek světa vnímá úplně jinak.
Proto jsme přestali být tím, kdo určuje vývoj, a stali se místem, o nějž se hraje.
Co by měla dělat Evropa
Ani ve chvíli, jako je tato, by nebylo moudré přetrhat vazby s USA. Nemá smysl být uražený a teatrální, hrozit ani prosit. Náš osud závisí hlavně na tom, co uděláme doma – jestli se z této hořké zkušenosti dokážeme poučit a odpracovat si ji.
Pokud chceme mít do budoucna nějakou relevanci a kontrolu nad svým osudem, nesmíme dopustit rozpad EU. Vůči Americe a dalším mocnostem musíme vystupovat jako jednotná síla. Jeden trh a celní prostor. Půl miliardy lidí. To je jazyk, kterému Donald Trump rozumí.
Stejné úsilí ale musíme investovat do vnitřní shody, na co se Evropa má soustředit, co dělá zbytečně a co nás v tuto chvíli zdržuje.
Dokud nevyřešíme existenční rizika, emisní cíle musejí jít stranou. Průmysl a energetika nesmí přestat inovovat, ale musí při tom jet naplno, abychom měli dost obranné techniky, ale i moderních přístrojů, léků a všeho, co budeme potřebovat. Pokud budeme mít silnou průmyslovou a inovační základnu a zvládneme odstrašit útoky, bude pro nás místo i v novém světě.
Co by mělo dělat Česko
Spor o území na dalekém severu se přímo týká i Česka. Obsazení Grónska a rozložení NATO by byly faktickou pozvánkou pro Rusko a Čínu, aby si bez okolků sáhly po územích, na něž si samy dělají nárok. Připomínám, že součástí prostoru, po němž se poohlíží Vladimir Putin, je i Česká republika.
Česká vláda by proto měla aktivně tvořit a držet společnou evropskou pozici. Podpořit – zatím alespoň slovně – naše partnery a postavit se za Dánsko (mimochodem zemi, která má s Českou republikou řadu společných priorit a která s námi dlouhodobě spolupracuje na evropských reformách).
Andrej Babiš si ve volebních kampaních hrál na mírotvůrce a diplomata, teď má možnost to dokázat. Zatím si podle svých slov koupil glóbus, aby věděl, kde Grónsko vůbec leží. To je dobrý začátek, ale měl by být o mnoho kroků dál. Ale třeba nás překvapí a povede se mu něco zásadního na jednání v Davosu, které probíhá tento týden a žádní klíčoví aktéři tam nebudou chybět.
poslanec EP