Nominační projev Alexandra Vondry před volbou místopředsedů ODS
(www.ods.cz) Nominační projev Alexandra Vondry před volbou místopředsedů ODS.
Tak dobrý den, milé dámy, milí pánové, milí odéesáci,
úplně na úvod: Petře, děkujeme. Vytáhl jsi z nás z bažin, vrátil nám solidnost a dotáhl do vlády. Na to nezapomeneme. Zbyňku, děkujeme. Vzal jsi na sebe kříž, kryl záda a zaplatil daň. Vážíme si tě. Martine, Tomáši, velká gratulace. Včera jste to dali s přehledem po zásluze a těším se na spolupráci. A Radime, hele, díky, že jsi do toho šel, rozčeřil vody, potřebujeme kyslík k tomu oživení.
Soutěž je klíčová podmínka k úspěchu. Když si člověk četl (mně se tady na tom kongresu hrozně líbí, ta atmosféra je skvělá) nějaké mediální žvásty, jako jsme na ručník a tak… My, co tady dneska stojíme, tak máme za sebou tu túru po regionech. Děkuju všem, kde jsem dostal podporu, omlouvám se těm asi třem, kam jsem to prostě z pracovních důvodů nedal. Ale mělo to jedno společné. ODS žije, ODS pulzuje, máme soutěž a jako v byznysu, tak i v politice ta soutěž motivuje k lepším výkonům. Já to sleduju, jak se ti konkurenti zlepšují týden po týdnu. To je přesně, co potřebujeme.
Hodně tady běží fotbalová terminologie. Já mám radost, já miluju fotbal. A sport a politika mají prostě taky jedno společné – jsou to soutěživé disciplíny. Já tady nebudu opakovat – samozřejmě příprava, trénink, datová analýza, to všechno je důležité, ale úplně to nejdůležitější je mentální nastavení. Jako vidíte, když ten tým jde na hřiště, mají svěšené hlavy, to nedopadne dobře… Takže tím se dostávám k tomu, co s ODS.
Tři body, jak dělat a komunikovat politiku. Bod 1. Je to týmová hra, takže jasně, prostě špinavé prádlo se pere v kabině. Ale nesmíme se bát mluvit. Nesmíme se bát jít s kůží na trh, musíme mít sebevědomí a hlavně naše řeč musí být jasné ano, ano, ne, ne. Já jsem v některých těch regionech… My pamětníci si ještě pamatujeme Českou sodu, a já už nevím, jestli to tam byl Čtvrtníček, nebo Šteindler, jak tam vystoupil: My budeme prosazovat tu rozhodnou, ideově čistou, průzračnou, nekompromisní politiku toho našeho lidoveckého možná.
Takže, dámy a pánové, žádné možná. Ano, ano, ne, ne. My teď budeme nějakou dobu celostátně v opozici. Vlastně je to svým způsobem výhoda, protože ta opozice nám jakoby jde líp. Když vládneme, tak tu máme poměrný systém, takže nikdy nevládneme sami, vždycky máme partnery, takže děláme kompromisy, pak nám to tady všichni vyčítají. Tím si prošel Klaus, tím si prošel Nečas, tím si prošel Topolánek i Petr. Tak teď máme příležitost a musíme ji využít k tomu, abychom opravdu vyleštili ODS a naplnili tu politiku realistickým obsahem. Prostě to, co prosadíme, tak pak musíme udělat.
A druhá věc je důležitá. Nesmíme jenom reagovat, musíme nastolovat agendu tak, aby ostatní reagovali na nás. Jasně, občas když řekne někdo nějakou nehoráznost – Tomio, Pitomio, podivuhodný mandarín, máme ho klepnout přes prsty. Ale daleko důležitější je to nastolovat tak, aby ostatní reagovali na nás. Tohle definuje budoucí úspěch. Tomáš o tom včera tady mluvil. A cílem samozřejmě musí být znovu se stát hegemonem na české pravici.
SPOLU. Nedělejme jednu věc, abyste si jako obuli pohorky s ocelovými hřebíky a teď se procházeli po zádech SPOLU. Ne, nesmysl. My budeme partnery potřebovat, podle mě už na podzim u komunálek a senátek… Ale zároveň musíme být silní tak, abychom si uměli (a měli vůli) prosadit to, co potřebujeme.
Bod 2. Pro koho politiku děláme. Jasně, musí nás politika bavit, musíme jí hodně obětovat, my jako členové, jako politici, musíme pro ni pracovat 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Jde to, já to dělám celý život, je to zábava, baví mě to. Ale neděláme ji pro sebe. Děláme ji (a musíme ji dělat) pro lidi, ti nám vystavují vysvědčení.
Když (a je to teď obrovské zjednodušení) ta společnost se dá rozdělit na nějaké tři segmenty, tři třetiny. Na jedné straně je tady ta třetina aktivních – ti, co pracují, podnikají, vytvářejí bohatství. To je klíč k tomu, aby společnost uspěla. Pak je ta druhá třetina úplně na opačném konci. To jsou takoví ti někteří voliči Miloše Zemana, Kateřiny Konečné, Okamury i Babiše. Ti z toho jenom těží. Od rána do noci ten stát nějakým způsobem dojit. Nechci se nikoho dotknout, ale je to vlastně parazitismus na tom celku a na těch prvních. A pak je to mezi. Oportunisti. Takhle sliní prst a teď koukají, kde je ta moc, sláva a peníze. Pozor! Když jsme u toho fotbalu nebo hokeje… Jsou ti rozdíloví hráči – Ronaldo, Messi, tak tady je často ten rozdílový hráč v tom třetím, prostředním segmentu. Já to jenom říkám kvůli tomu, že nesmíme tohle vzdávat, musíme oslovovat i tady. Motoristi se tam musejí vrátit, ti, co nám utekli. Máme i v ANO, podle mě, mezi podnikateli. Ale (a to je to nejdůležitější) ta první třetina, ti aktivní, to je to, co nás drží, co nás vždycky volilo. A když nebudeme mít podporu těchto lidí, tak to můžeme zabalit.
A já nevím, jestli jste četli tu slavnou knihu Ayn Randové Atlasova vzpoura. Je to tlustá bichle, ale stojí za to. Libertariáni to milují, vlastně taková antiutopie, kdy ta první třetina, ti, co vytvářejí to bohatství, začnou stávkovat, protože ten systém, ten stát, jim hází klacky pod nohy, tak oni: kašlem na to, jdeme od toho a teď je průser... Že se to všechno rozpadá bez práce těchto lidí. Čili my tyto lidi musíme oslovovat a musíme dělat politiku pro ně. Stát tady není od toho, aby o všechny pečoval, ale aby tedy nalajnoval to hřiště a vytvářel podmínky pro to, že ti úspěšní, ti aktivní, ti podnikající se můžou v tom realizovat a vytvářet bohatství. A za druhé, aby měli možnost volby. Nejde všechno svázat do svěrací kazajky jedněch úplně fixních pravidel.
Řeknu tři příklady: dva z oblasti daní a jeden pracovního trhu. Martin Kupka tady správně mluvil, že musíme udělat daňovou reformu. Daně jsou tady od toho, ne abychom přerozdělovali všechno, ale abychom motivovali. Motivovat tyto úspěšné… Čili za prvé, pro ty mladší – osvobodit od daní začínající mladé podnikatele nebo osvobodit výnosy z akcií. Nebo (či a) osvobodit zaměstnanecké akcie. Kam by to vedlo? Peníze se budou točit, nebudou prostě ležet někde v bankách, kde stejně nic nevytvářejí. A ten, kdo vlastně víc vydělá, než utratí, tak to dává do nemovitostí… Čili to je problém, proč je draho. Ať ty lidi mají motivaci investovat jinde, ať se rozjede skutečně kapitálový trh, ať se rozvíjejí startupy.
Teď druhý námět pro ty starší. Osvoboďme od daní i odvodů pracující seniory. Pro stát to bude výhodné. Nebudou se tlačit do důchodu, protože najednou budou mít o 30 % víc.
A třetí point – Radim Ivan. Některé ty návrhy (jako strukturální) jsou pro mě pirátské až moc. Já myslím, že nesmíme tu stranu rozložit, ale v té přehršli nápadů je spoustu zajímavých věcí, tak třeba legalizace švarcsystému, prostě možnost volby, přemýšlet nad tím kontraktorem…
3. bod – co s ODS. A to je krátké zamyšlení. Hodnoty a moc. Já jsem samozřejmě vzešel z boje za svobodu, takže hodnoty jsou. Hodnoty (jinak jsme úplně třtina ve větru – to nesmíme být) máme. Jako my křesťané máme desatero, tak my odéesáci máme Poděbrady obohacené o Olomouc. Ale zároveň, milí přátelé, politika je také o aplikované moci. Nesmíme se bát. Já si pamatuju 2010… To jsme nebyli první na pásce, ale díky celkovému skóre u voleb jsme začali vládnout, ale nějak jsme s tím nepočítali. 2021 jsme vyhráli, ale jasně, byla válka a tak. Ale také prostě ten první rok se musí (bum, bum, bum) obsadit ta místa. Podívejte, co oni dělají. Ještě neměli ani důvěru. Teď ty, co budou vládnout…
Moc. Tady Tomáš citoval Kissingera. Henry jednou řekl (to je autentický výrok): Moc je nejlepší afrodiziakum. A dámy milé, platí to i obráceně, jo? Tak se připravujte do příští soutěže. Nebo je mu i připisován výrok (myslím Kissingerovi): Moc vadí tomu, kdo ji nemá. Když ji zase budeme mít, taky nám nesmí vadit. Potřebujeme kompetentní lidi a ty obsadit nejenom na ministry. A potřebujeme mít připravené zákony. Bum, bum, bum, první rok.
Teď tři stručné body, pročež i já. Já jsem nad tím přemýšlel, dlouho jsem to zvažoval… Je mi 65 a vnímám tu poptávku po občerstvení, osvěžení. Potřebujeme generační výměnu. Mně je to sympatické. Nakonec jsem si ale řekl, že do toho ještě půjdu, asi naposled. Takže dámy, chystejte se. Pomůžu. Ale mám ještě energii a chuť sloužit ODSce i té krásné zemi, ve které žijeme. A věk, jo. Podívejte, Donald Trump. Můžete ho obdivovat, můžete ho nesnášet, ale jedno nemůžeme nikdo zpochybnit. Je tady ráno, v poledne i večer. Diktuje tu agendu. V červnu mu bude 80. Věk není faktor.
Nabízím ještě dva roky a v té mojí nabídce, po té poptávce, jsou asi tři K. Jednak kontinuita, úplně zpočátku. Já jsem si to teď vlastně uvědomoval v listopadu loňského roku, kdy jsme si připomínali zase nějaké ty kořeny ze začátku cesty ke svobodě. Tak 19. listopadu jsme měli ustavující zasedání Občanského fóra v Činoherním klubu, kde jsme zvolili 21 vedoucích činitelů. Aklamací, prosím pěkně, protože podmínky nebyly jiné. My jsme se báli, že tam vtrhne Státní bezpečnost, tak to muselo být (bum, bum) rychle. Z těch 21 žije už jenom sedm, z toho dva jsou členové ODS. Kromě mě. Kde je Jana Marková? Támhle, támhle, ano, Jano. Kdo z těch ostatních tohle má?
Za druhé kompetence. Já nabízím samozřejmě, za prvé, nějakou znalost a kompetenci v oblasti zahraniční, bezpečnostní, evropské politiky, takže prostě ten Rus sem zpátky nepůjde. Ale zároveň svět se samozřejmě mění a musíme ho trochu vnímat, mít povědomí, nevystačíme si jenom s floskulemi… Musíme (od těch pravidel se to posouvá k síle) a my, i Evropa, se fakt musíme posílit vojensky a hlavně hospodářsky. Svoboda je pod konstantním atakem a tam můžu slíbit, jako vždy, na barikádě ji hájit. A za třetí jsem i v životním prostředí. (Já miluju přírodu, ptáky. Hladík nedotáhnul toho národního ptáka… Měl to dotáhnout, byli jsme domluvení, ale nedal na to 3 miliony. Ornitologové byli připravení, já jsem to ještě vyjednával z nemocnice online…) Ale zároveň budu tak jako doposud tvrdě hájit to, aby zelená a socialistická ideologie neničila náš průmysl, ekonomiku a byznys.
A třetí K – kuráž. Nějaká paní mi poradila na onlinové debatě, když jsem hledal to K. Byla z Benešova. V mém věku už nikam nemířím, do nebes pak snad, dá-li pánbůh, ale já už nikoho neohrožuju. Já se těším, že když mi dáte důvěru, že budu Martinovi, Tomášovi pomáhat. Já nemám větší ambice. Budu, Martine, rád dělat, pro tebe. Jsi skvělý, byl jsi skvělý ministr. Občas ti ale poradím, abys trochu sundal ty bílé rukavičky. To se nezlob. A má to ještě jednu výhodu, že v tom mém věku si vlastně člověk nemusí brát příliš pohledy, může říkat, co si myslí. A co si myslí, že je správné a co máme dělat. Takže toto je moje nabídka. Bude-li poptávka, tak mi jako starému dědkovi (strýc nejsem, ale dědek jsem – mám tři, čtyři vnoučata, doufám, že budou další, musíme produkovat) uděláte samozřejmě radost. Díky.
místopředseda klubu Evropských konzervativců a reformistů (ECR)
poslanec EP
místopředseda strany