Novinky Mediální výstupy

(www.ods.cz) Nominační projev Petra Sokola před volbou místopředsedů ODS.

Dámy a pánové,

jsem Petr Sokol a předstupuji před Vás s úctou, ale také s trochou úzkosti.

Není to klimatická úzkost, kterou možná trpí pirát, jenž nám sem do Vysočan zrovna na tento víkend úplnou náhodou vypnul metro. Zdeňku, budeme si to pamatovat, auta si necháme!

Kladu si otázku, zda bych se svou politickou historií prošel v ODS tak populárním testem strejcovství. Jsem jen 12 týdnů poslancem, takže jsem tu vlastně novej, ale na druhou stranu jsem také 12 let předsedou ODS na Prostějovsku, což znamená, že jsem stará struktura.

Teď vážně. Jsme na přelomovém Kongresu ODS. Končí éra, která trvala 12 let, a jako politický geograf bych ji mohl nazvat i z Clarionu do Clarionu, protože PF byl poprvé zvolen před 12 lety u nás v Clarionu olomouckém a završil předsednickou éru včera tady v Clarionu vysočanském. Doufám, že se do dalšího Clarionu vrátíme až za hodně dlouho.

Atmosféra v ODS dnes připomíná náladu, kdy klub našich srdcí prohrál ligové finále.

Chtěli jsme vyhrát, dostali jsme se daleko, mocně jsme v závěru dotahovali, většina našich fanoušků se opět dostala do varu, ale na otočení finálové série to už bohužel nestačilo. Ani hráči (my uvnitř ODS), ani naši fanoušci–voliči se proto logicky neubrání určité frustraci.

Z poslední sezony neodcházíme s prázdnou. V play-off jsme uhájili vedení v divizi svobody, které nám za patřičného chvástání a paradoxně z volejbalové šatny chtěl vzít ambiciózní, ale trochu bezbarvý tým Starostové Kolín. V pozici lídra pólu svobody nás nerozhodila ani místy dost zákeřná hra Námořních lupičů Praha.

Obouchaní z těchto domácích zápasů jsme sice zásadně přispěli k snad už definitivnímu sestupu Rudých blesků Vidlákov, ale ani to nepomohlo, abychom ve finále přemohli milionářský klub jednoho střelce – Agrobaroni Průhonice.

Teď se chystáme na novou sezonu. Otřepeme se a vyhrajeme.

Chci hrát v první pětce našeho týmu a být místopředsedou ODS.

Tedy té Občanské demokratické strany, která není jen klubem legend, jakkoli je unikátní tím, že všichni její předsedové byli i premiéry.

Když tu stojím, nedaleko od O2 arény, budu pokračovat ve sportovní analogii. Kladu si otázku, jaká má ODS být. A rovnou odpovídám. Musí být jako moderní hokejový klub.

Tedy ne klub, který žije ze starých fotek, sestřihů a nástěnek, nýbrž klub 21. století.

Mimo jiné klub, který má špičkové analytiky.

Proti marketingové mašinérii AB totiž nikdy nemůžeme hrát na náhodu. Musíme mít data a fakta, musíme přesně vědět, kdo nás volí, čím tito lidé žijí a co je trápí. Musíme perfektně znát taktiku soupeřů. Musíme mít herní plán na každé kolo české politické ligy a proti každému soupeři. Ať už hrajeme derby se stejně silným rivalem, nebo hrajeme do plných proti outsiderovi typu Motorek.

Potřebujeme být klub s fungující mládežnickou akademií i skvělým skautingem.

Nemůžeme a nesmíme si jako strana dovolit stárnout. O své legendy pečujme, ale ty nám volby nevyhrají. Musíme neustále vychovávat vlastní juniorku, zapracovávat ji do sestavy a zároveň cíleně a aktivně vyhledávat a přivádět nové posily. Talenty z regionů, podnikatele, odborníky, mladé lidi se sebevědomím a energií. Lidi s chutí hrát za naše barvy, přestože dosud žádný stranický dres nenosili.

Ambice. Jeden z kandidátů na předsedu mluvil o tom, že chce budovat stát pro 12 milionů podnikatelů. Jsem skromnější. Chci stranu pro minimálně 29 % voličů. Greendealisti mají přemrštěnou agendu 20–30. Vyhlašuji agendu 29–29, abychom již v parlamentních volbách 2029 přesáhli hranici 29 %.

Není to nereálné. Protože, jak říkal Tomáš Baťa: Kdo nebojuje, nemůže vyhrát.

K naplnění tohoto cíle potřebujeme jednu hlavní věc. Mnozí moji kolegové–kandidáti mluví hlavně o komunikaci či vnitrostranických procedurách. Ano, ty jsou určitě důležité, ale já věřím, že volby stále rozhoduje politický obsah a znalost voličů. To je moje parketa a role, kterou chci a budu v naší první pětce hrát.

Na mnoha regionálních sněmech jsem mluvil o tom, že chci být místopředsedou pro ideologii. To pojmenování se nemusí všem líbit. Nebojte se, naznamená to, že hned v pondělí vznikne nějaká komise pro ideologickou čistotu, i když?

Je to samozřejmě zkratka, pod níž se skrývá práce na programu, na definici toho, co přesně je dnes pravice, i na vyrábění munice pro každodenní politické souboje. Ale také práce s daty nebo spolupráce s blízkými organizacemi či snaha, aby liberálně-konzervativní pól svobody nezaostával ve světě moderních médií. Donald Trump přece poslední volby vyhrál i díky podcastům a influencerům. Někdo si uměle vybudoval XTV, my nemáme nic.

Ale zpátky k ideologii. Petr Fiala tady včera říkal, že pravici ideologie není vlastní. Nedovolil bych si s tím polemizovat, když byl předsedou. Ale teď snad mohu zmínit, že podle mě pravicová ideologie, ten mnou zmiňovaný rozhodující politický obsah, existuje a stojí na praktických řešeních. My víme, že je praktické nechat lidem peníze v jejich peněženkách, dát rodičům svobodu volby při vzdělání jejich dětí, pacientům přiznat svobodu volby ve zdravotnictví a myslet na svobodu rodin rozhodnout při volbě nejlepší péče o jejich blízké v sociální oblasti. Nemluvme krkolomně a často trochu nesrozumitelně o deregulaci, konkurenceschopnosti či digitalizaci. Obsaďme si právě heslo „svoboda volby“.

Potřebujeme úkrok doprava a ekonomickou kompetenci. Poděbradské artikuly mají zůstat našimi politickými přikázáními, ale musíme je umět vysvětlovat i slovníkem digitálního věku srozumitelně pro všechny generace.

Zůstaňme samostatnou stranou, ale využívejme chytré, moderně řečeno, smart koalice v různých typech voleb. To jsou ty, které budou maximalizovat zisk našich kandidátů. Kdo k nám přijde na hostování, musí přece chápat, že nejvíc budou skórovat kmenoví hráči s modrým srdcem.

Jsem přesvědčen, že máme kandidátky otevřít pravicovým nestraníkům a okysličit naše řady.

Nepostupujme k centralizaci strany, ačkoli to je v souboji s hnutími Andreje Babiše či Tomia Okamury svůdné. Zůstaneme stranou členské základny. To odpovídá slovu „občanská“, které nám do vínku dali otci zakladatelé. Držme se ho i v tom smyslu, že nechceme rozštípat českou společnost podle tříd, příjmových skupin nebo po linii nekompromisního střetu mezi progresivisty a národními populisty. Ctíme společenskou soudržnost a její tradici.

Jsme tradiční a ambiciózní klub.

A říkám to jasně:
Nechceme jen hrát.
Chceme vyhrávat.

Příznivci čekají.
Modré vlajky budou znovu vlát.
Chorál může znovu znít.

A my ten klíčový zápas za 4 roky můžeme vyhrát – pokud budeme tým.

Winston Churchill kdysi řekl: „Úspěch není konečný, neúspěch není fatální. Důležitá je odvaha pokračovat.“

Přátelé, my tu odvahu máme. Cítím z nás odvahu bojovat.

Za ODS.
Za svobodu.
Za Českou republiku.

Děkuji vám.