Nominační projev Štěpána Slováka před volbou místopředsedů ODS
(www.ods.cz) Nominační projev Štěpána Slováka před volbou místopředsedů ODS.
Dobrý den,
mám rád práci. A miluju lidi.
A právě proto chci kandidovat na místopředsedu ODS pro setkávání s lidmi. Protože politika bez lidí není politika a je to jen správa tlustých lejster, která nikoho nebaví a nezajímá.
Jsem Štěpán Slovák, je mi 27 let, jsem poslanec a přijel jsem z nejkrásnějších lázní v ČR, z Luhačovic. Nejsem profesionální funkcionář, ale člověk, který je a byl zvyklý pracovat, soutěžit a nést odpovědnost. Jsem házenkář, fotbalista – týmový hráč. A v politice se dívám na věci stejně jako ve sportu: buď chcete vyhrát, nebo se jen účastníte.
A já chci, aby ODS znovu byla OPĚT DOMINANTNÍ STRANOU.
Ne stranou kompromisů, omluv a vysvětlování. Ale stranou, která určuje směr.
Jsem kandidát, co mluví s lidmi, nese myšlenku, vysvětluje, přesvědčuje a sbírá důvěru. A hlásím se jednoznačně k těm, co jsou a budou vidět. Tam jsem silný, tam jsem autentický a tam dnes ODS nutně potřebuje posílit.
ODS potřebuje jasný směr. A hlavně odvahu.
Pravice bez odvahy totiž není pravice. Je to jen správa statusu quo. Příliš často jsme si zvykli na politický pragmatismus, který nic nemění, jen udržuje systém při životě. Jenže naši voliči – živnostníci, zaměstnanci, mladí lidé – nechtějí správce. Chtějí bojovníky. Chtějí vědět, že za ně někdo bojuje. Ne že jen přikyvuje systému.
Konzervativní podle mě neznamená zakonzervovaný. Ne sentimentální. Ne strnulý. Pokud má být ODS silná, musí být moderní pravicí 21. století – ne muzeem devadesátkových úspěchů.
Proto říkám: pojďme zpátky k hodnotám. Ale nově, s odvahou.
Chci Poděbradské artikuly pro 21. století, které prozařují úplně vším, co budeme kdy schvalovat.
Za prvé: nedotknutelné soukromí.
Digitální stát ano. Velký bratr ne. Dnes máme registry na všechno – a pořád někdo přichází s dalšími. Registry psů, koček, myší a za chvíli všeho, co někoho napadne regulovat. To odmítám. Stát už dnes má většinu dat, která potřebuje. Problém není jejich nedostatek, ale neschopnost je smysluplně využívat. Další registry nejsou řešení. Jsou alibi.
Za druhé: levný stát.
Státní aparát bobtná, digitalizace stagnuje a my se někdy ještě tváříme, že za to může Brusel. Nemůže. Pravda je nepříjemná: na zmenšování státu jsme neodvedli dost práce. A je to i naše odpovědnost. Pokud ODS neumí zmenšovat stát, tak kdo jiný má?
Za třetí: nezadlužená budoucnost.
Mladá generace dnes dostává dlouhodobě rozpočet jako časovanou bombu. Ano, v poměru k HDP se zadlužení snížilo. Ale strukturální deficit dál roste. To nemůže být do budoucna reforma. To je odkládání problému. Vytváříme polosocialistický stát, kde na jedné straně rozdáváme podpory a na druhé straně zvyšujeme odvody živnostníkům a trestáme práci extrémním zdaněním. To není pravice. To je alibismus.
Za čtvrté: solidarita zodpovědných.
Solidarita není dotace za nicnedělání. Solidarita má pomáhat těm, kteří se snaží. Ne těm, kteří se naučili ze systému jen brát.
ODS musí znovu nabídnout silný ekonomický program. Jasně říkat, že bohatství vytváří soukromý sektor – ne úřady a dotační schémata. A musí mít odvahu říct, že nic není zdarma. Ani zdravotnictví. Právě tady nabízím konkrétní kompetenci. Bojujme proti polosocialismu ve zdravotnictví a otevřeně prosazujme soukromý sektor jako normální a legitimní součást systému.
Lower taxes. Higher revenue.
To není slogan. To je zkušenost. A my se jí musíme přestat bát.
Ale změna nezačne shora. Musí jít zdola nahoru.
Nesmíme shazovat mladé lidi. Mladá ODS má být ve všech oblastech klíčový partner, ne maskot.
Musíme jet skutečnou náborovou kampaň a místní sdružení, která nepřijímají nové členy, jsou problém – ne standard a já ho budu řešit.
A musíme jet permanentní kampaň. Se stínovou vládou. S jasnými tématy. Neustále.
Otevřeně říkám: přemýšlejme i o pilotních primárkách na lokální úrovni.
A nebojme se frakcí, těch bez povinných kvót, co si dělají nároky na funkce. Frakce nejsou slabost. Frakce jsou přirozenou součástí velkých stran. A my přece máme ambici být největší stranou v zemi.
ODS musí mluvit nahlas. Jasně. Tvrdě a srozumitelně.
Ne křikem o ničem, ale třemi větami, které dávají smysl. Pravice má mluvit přímo. Sebevědomě. Bez omluv.
V kampani jsem takhle fungoval. Objížděl jsem obce, mluvil s lidmi, říkal věci napřímo. Navštívil jsem 307 obcí. A pokud chceme vyhrát další volby, musíme objet všech 6 258 obcí a 14 krajů. Když už nemáme odvahu obce či kraje sloučit, tak aspoň ukažme, že víme, pro koho politiku děláme.
Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, přátelé, teď je čas ODS znovu postavit na nohy. A já chci být u toho. Nejen jako poslanec, ale jako člen vedení strany. Jsem připraven tu práci odvést. Tvrdě. Poctivě. A s lidmi.
Děkuji za vaši podporu.
poslanec PČR