Novinky Mediální výstupy

(www.ods.cz) Nominační projev Martina Červíčka před volbou 1. místopředsedy.

Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové, vážení hosté,

cítím zřejmě jako mnozí z vás, že Občanská demokratická strana potřebuje změny, aby byla znovu úspěšná a vyhrávala. Jsou před námi různé výzvy. Ty první komunální a senátní volby, ale já si myslím, že pro ODSku ta úplně největší výzva je, abychom znovu vrátili do ODS lídrovství – chuť zvítězit. A k tomu potřebujeme být důvěryhodní, potřebujeme zkušenost, odbornost, kompetenci a novou energii. A já nejsem ten typ, který říká, mělo by se, ale spíš říkám, pojďme to udělat.

A proto tady před vámi stojím, nabízím svoji zkušenost, odbornost a vůli dotahovat věci do konce. Dovolte mi nejdřív pár poznámek k sobě, potom bych chtěl zmínit čtyři body, které považuji za klíčové pro ODS a jejich budoucnost, a potom si dovolím na závěr se podělit o veškeré pocity, které mám v souvislosti s tím soubojem, který se odehrával nejenom na regionálních sněmech.

Jsem člověk, který celou svou profesní kariéru slouží České republice – 26 let v bezpečnostním prostředí. Byl jsem policejním prezidentem, odpovídal jsem za bezpečnost této země, dokonce i v době ekonomické krize. Ve veřejném životě, ve kterém jsem posledních devět let, působím jako politik, byl jsem hejtmanem Královéhradeckého kraje, řídil jsem kraj – de facto malou vládu, a to i v době různých krizových situací. Covid, migrace, energetická krize, problémy kolem zdravotnictví a jako hejtman jsem si musel osvojit nejenom dovednosti a znalosti ze své dřívější specializace v oblasti bezpečnosti, ale musel jsem samozřejmě získat potřebný vhled do těch všech oblastí, které kraj stejně jako stát musí zajistit a za ně zodpovídá ve věcech veřejných.

Mimochodem, řídil jsem kraj v široké koalici, a přesto vždycky bylo nezpochybnitelné, kdo – tedy ODS – nese tu klíčovou odpovědnost a kdo rozhoduje. Snad s prokazatelnými výsledky. Královéhradecký kraj, dovolím si říct, pod mým vedením, byl jeden z těch, který nejvíce investoval – do dopravy, silnice, veřejná doprava, do věcí týkající se zdravotnictví, rozšiřování kapacit, nové technologie, sociální oblast, věci týkající se zajištění terénních služeb, nových lůžek sociální péče a podobně. Jsem člověk, který vnímá velmi intenzivně, co je to synergie spolupráce. Kraj, stát, obce a možná i proto středně velkému kraji, jako je ten náš, se podařilo v mnoha věcech naplnit ty své vize, které měl, které jsem měl i já v souvislosti s rozvojem našeho regionu.

Vím, co je operativa. Umím si ji odpracovat nejenom ze své kanceláře. Vím, co to znamená, když řídíte strategické věci, nejenom ty ve své předchozí profesi, ale i ve veřejném životě. Ty strategické věci naplňujete třeba i tím, že jste schopní vyjednávat a dát dohromady věci bez ohledu na to, kdo zrovna v tu chvíli sedí ve vládě, abyste získal potřebná rozhodnutí nebo i podporu k tomu, abychom mohli dělat nějaké velké věci v regionech. Umím obhajovat priority, vysvětlovat. Nejsem ten typ, který jenom nařizuje, zvládá mimořádnosti, krizové řízení. Dotahuju věci do konce, umím naslouchat a získávat důvěru lidí.

Po celou svoji profesní kariéru, nejenom ve veřejném životě, jsem vždycky byl zvyklý setkávat se s lidmi nejenom v situacích, které vyplývaly z mé veřejné nebo jiné funkce, ale především s ohledem na to, že jsem chtěl vždy mít tak říkajíc informace z první ruky. Ověřovat si je, rozhodovat, bavit se prostě s lidmi o tom, co v tuto chvíli pro naše rozhodování je klíčové.

Snad to potvrzují i moje výsledky ve veřejném životě. Třikrát jsem se účastnil krajských voleb, dvakrát senátních a doufám, že úspěšně. Jsem také sportovec a tah na branku, smysl pro fair play jsem si snad osvojil ne jenom jako bývalý fotbalista, rozhodčí, nebo občasný pedagog na střední škole, ale že se tím řídím vlastně celý svůj osobní a profesní život. Proto se hlásím do služby, protože mám pocit, že chci nabídnout novému vedení Občanské demokratické strany lídrovství, drive a odpovědnost za to, co máme dělat jako suverénní Občanská demokratická strana.

Teď se dostanu ke čtyřem poznámkám, které považuji za důležité, ale určitě to není komplexní výčet toho, co si myslím, že musíme změnit. Ale dovolte mi jenom velmi stručně se zmínit o věcech týkajících se toho, že musíme změnit styl vedení, musíme se umět dovedně vrátit k principům a hodnotám, které vyplývají z naší DNA. Musíme nám vrátit odbornost, kompetenci a hlavně lídrovství. A čtvrtá věc, měli bychom se zaměřit na lídrovství. Ke změně stylu vedení. Respektujme stanovy a hierarchii odpovědnosti. Máme kongres, republikové sněmy, výkonnou radu, předsednictvo. Já chci, aby výkonná rada byla opět výkonná, aby tlačila na pilu a nutila předsednictvo mít výsledky. Předsednictvo zodpovídá za řízení strany, mělo by mít naši maximální důvěru, protože politické rozhodování se zrychlilo, a jestli si navolíme nové vedení, tak předsednictvo musí mít pocit, že ho nekritizujeme za každou cenu, ale na druhou stranu musí mít výsledky. Musí mít na stole věci, které se týkají nejenom naší politické programové práce, ale musíme se bavit v diskuzi o tom, co zrovna v tuhle chvíli je aktuální a klíčové.

Mějme důvěru v předsednictvo, ale výkonná rada musí tlačit na to předsednictvo, abychom měli se o čem bavit, a k tomu si dáme stínovou vládu, odborné týmy atd. A máme tady určité platformy, které by nás měly na vrcholu ODS donutit k nějaké akceschopnosti si zvýšit význam regionu a samozřejmě jednotlivých oblastí. Aktivním vyhodnocováním činností a zjišťováním stanovisek. Já mám pocit, že jsme si tak nějak jako zvykli, že máme regiony, oblasti, ale z vrcholu toho vedení se málo ptáme na to a zajímáme se o to, co vlastně ty regiony, popřípadě oblasti řeší. Při vědomí tomu, že máme různá specifika, rozdílné přístupy. Je mně úplně třeba jasné, že strategie, kampaň nebo problémy, které se řeší například v Praze, jsou rozdílné oproti venkovským regionům, jako je ten můj. Ale my přece o tom něco musíme vědět, my se o tom musíme bavit. Zapojme prostě vedení do řešení těchto regionálních mimořádností a podobně.

Byl bych velmi rád, abychom byli ti, kteří podporují otevřený dialog. Růst osobnosti – ať to nejsou obecné žvásty, tak zkusím říct jeden námět. Zkusme postupně omezit kumulaci funkcí ve struktuře ODS přirozeným způsobem. Ne všichni musíme dělat všechno. Zkusme přemýšlet o tom, že ne všechna místní sdružení mají stejné podmínky. Zmenšujme formalismus. Myslím, že některé věci nemusíme úplně tak striktně dodržovat, zejména tam, kde jsme rádi, že někdo drží tu vlajku ODSky nahoře. Dejme prostor nestraníkům. Pracujme s názorovými frakcemi, která jiná strana má mít ambici a schopnost pracovat s různými názorovými závěry. Ale dejme do toho nějaký pravidla, abychom byli jednotnou stranou, ale která s tím bude umět pracovat. Do hry o prezentaci ODS musíme dostat samozřejmě ve větší míře činně respektované osoby z různé úrovně veřejného života.

Druhá moje poznámka se týká principů hodnot a nějakého dalšího směřování. Já jsem mezi vámi vlastně cucák, devítiletý odéesák. Poděbradské artikuly, říká dneska kdekdo, a bavíme se o nich na regionálních sněmech. Já si myslím po devíti letech, že jsou naprosto klíčové a vytvářejí mantinely naší činnosti. A jestli chcete znát můj pocit? My jsme o tom přestali mluvit. My se tak trošku za to stydíme, anebo ne hlasitě to připomínáme při tom, co děláme v politické práci. Možná, ruku na srdce, kdybychom psali dneska Poděbradské artikuly, tak k tomu tady přidáme mnoho dalších důležitých principů, a musím se přiznat zároveň, že pro mě poslední věrohodný a v tomhle směru smysluplný materiál byla olomoucká výzva.

Já si taky myslím, že tržní hospodářství je základ naší prosperity, anebo že naše prozápadní orientace hodně znamená pro naše národní zájmy. A byl bych moc velmi rád, abychom se vlastně nestyděli a začali s tím pracovat srozumitelněji v jednotlivých oblastech každodenního i strategického politického života. Ale co si myslím, že je naprosto klíčové a co jsme poztráceli nespravedlivě, spravedlivě, teď to tady nebudu soudit, ale my jsme poztráceli kompetenci v oblasti ekonomie. Musíme ji znovu získat a k tomu přidejme dvě tři oblasti, které budeme považovat za klíčové, budou to naše vlajkové lodi třeba do budoucna. Kromě jiných věcí, které v politice musíme řešit. Zkusím dát nabídku asi tří oblastí.

Bezpečnost. Systémová připravenost na krizové situace a konkrétní rizika, která možná mohou Evropu do budoucna čekat. Čekají nás poválečné změny bezpečnosti Evropy, migrace, kybernetická bezpečnost. My potřebujeme funkční armádu, potřebujeme funkční bezpečnostní sbory, zpravodajské služby, které budou spolupracovat, musíme se podívat opravdu na modernizaci nebo musíme nutit stát k tomu, aby modernizoval informační systémy, a samozřejmě plnohodnotné fungování a prozápadní orientace například ve strukturách NATO a podobně. A smysluplné realistické působení v Evropě znamená tu největší pojistku pro naši bezpečnost.

Pak si myslím, že bychom měli mít jako vlajkovou loď budoucí konkurenceschopnost Česka. Definujme hospodářské a průmyslové priority státu a hlavně si řekněme, jak bychom je byli schopní do budoucna podporovat. Jaká odvětví můžeme využít pro budoucnost? Nemluvme jenom o odstraňování regulací a různých povinností. Začněme víc nesouhlasit s tím, že se stále zvyšují kompetence například Evropské unie a podobně.

A poslední věc, kterou dávám jako námět třeba pro vlajkovou loď, tak souvisí s tím principem efektivní levný stát. Já jsem člověk, který sloužil tomuto státu, a zažil jsem, co to znamená, když škrtáte tisíce státních zaměstnanců nebo když děláte plošné škrty v jednotlivých kapitolách ministerstev. Například naposledy za vlády Petra Nečase, musím vám garantovat, že jsem byl policejní prezident a plošné škrty se osvědčily. Všichni fungovali, nic se nestalo, akorát každý přemýšlel o tom, jestli tu korunu vynakládá správně. Je to taky přístup, ale jestli máme mít větší ambici, tak já bych se přimlouval za to, abychom byli strana, která připraví systémovou architekturu toho, jak má vypadat náš stát, jaké služby vlastně chceme, aby poskytoval. Jak má vypadat ten stát z hlediska služeb, nejenom těch ministerstev a těch ústředních orgánů státní správy, ale vůbec z toho, co zřizujeme, z toho vrcholu pyramidy, jaké činnosti má dělat.

Vemme si kompetenční zákon, udělejme si pořádek. Mimochodem to bude věc, která bude znamenat minimálně personifikovaně – ten, kdo to ponese, tuhle vlajku, tak je politická mrtvola a bude to muset diskutovat velmi pravděpodobně přes více než dvě nebo možná jedno nebo dvě volební období. Bude se muset dodat politický kompromis, ale nemáme mít ambici s ohledem na výdaje, které ten stát stojí nás z veřejných rozpočtů, nemáme mít ambici přijít s tím, že máme jasno, jak má vypadat tahle architektura, protože pak můžeme přijít do regionu, do obcí a těm můžeme říct, že se budou muset přizpůsobit a že budou muset zefektivnit svoji činnost taky. Prostě používejme ty principy dovedně a srozumitelně. Samozřejmě vnímejme různé generace, různé zájmy, ale zkusme se bavit o těchto programových věcech v rámci DNA, kterou v sobě máme a kterou bychom měli dovedně umět prosazovat. Chci, abychom motivovali členskou základnu nejenom v kampaních, to jsme schopni všichni se dát dohromady, ale my ji musíme motivovat i v té každodenní činnosti. Nejenom lidi, kteří jsou ve veřejném životě a něco dělají, ale všichni ti, kteří jsou kolem nás a kteří společně s námi reprezentují ODS. Jak ji chcete motivovat, pokud nebudeme mít aktuální obsah a nebudeme mít jasno. A odpovědi na otázky, které máme nejenom my jako odéesáci, ale i lidi kolem nás, které nezajímají jenom strategické věci, ale zajímají i tak věci, které souvisejí s nějakou každodenností.

Soustřeďme se, prosím, na tu regionální politiku a soustřeďme se na ni, protože samozřejmě čím víc lidí v komunální politice budeme mít, tak to znamená, že to je nějaký prostředek k tomu, abychom byli viditelní, abychom prostě byli vnímaní tou veřejností, že něco děláme a že si za svými věcmi stojíme. Ale abychom mohli významně prosazovat naši politiku, tak musíme být i celostátně silní. Jedině tak máme šanci ovlivňovat věci kolem nás. To znamená, nezapomínejme na to, že nejdůležitější cíl pro ODSku musí být úspěšná, důvěryhodná, celostátní politika, protože bez toho, dlouhodobě, vlivu ani nemůžeme být dole v regionální a komunální politice. Buďme opět stranou lidí, kteří mají odborný vhled a kompetence v jednotlivých oblastech a drží slovo.

Třetí moje poznámka se týká odbornosti, kompetence a lídrovství. A ono to na sebe navazuje. Já jsem ještě před rokem 2021 byl velký zastánce toho, abychom měli stínovou vládu. Ne kvůli tomu, že bych si myslel, že ti lidé, kteří budou tvořit stínovou vládu, jsou budoucí ministři, ale myslel jsem si, že to jsou tváře, které budou sjednocovat jednotlivá témata, nejenom dovnitř ODS, ale zejména navenek. Samozřejmě kolem nich budou odborné týmy lidí, ale tito lidé, tato stínová vláda, platforma odborných týmů kolem, pokud řekneme, že to jsou ti klíčoví, kteří mají něco připravovat, tak ty můžou přinést na stůl věci, které mají být nejdříve diskuze uvnitř a pak závěry navenek. Jenom tak můžeme odborně věcně přesvědčovat veřejnost, že máme jasnou představu o tom, co chceme. Musíme mít lídry ve vedení – osobnosti a předpoklady bez ohledu na to, jestli se bavíme o vedení regionálním nebo vedením nejvyšším. Nehrajme hru staří, mladí. Nehrajme ani regionální zájmy. Pojďme se bavit o tom do budoucna, co ODS potřebuje, to znamená lidi, kteří budou schopní některé věci ovlivňovat lídrovským způsobem. A lídrovství musíme mít i mezi ostatními opozičními stranami.

Já jsem přesvědčený o tom, že se máme teď bavit o ODSce. Jenom silná ODSka může být připravená na nějakou spolupráci. Nebavme se teď o spolupráci napříč politickým spektrem v tom smyslu, s kým půjdeme, nebo nepůjdeme. Pojďme se věnovat ODSce, pojďme se bavit o tom, jak budeme připraveni na to, až budeme mít někdy nějakou jinou vládní odpovědnost. A nebojme se, prosím, podpořit správné věci. Nemůžeme vládnout s Babišem. Fajn, OK, ale myslím si, že veřejnost nepochopí, když programově nebudeme podporovat věci, které jsou v souladu s našimi principy a politikou ODS. Čeká nás debata například o snížení daní pro právnické osoby nebo věci týkající se nového služebního zákona, stavebního zákona. Asi bychom měli hledat tu podporu v tom smyslu, kde se budeme cítit, že to je přesně naše politika.

A poslední poznámka se týká komunikace. Já si myslím, že nejsme národ jenom samých středoškoláků, vysokoškoláků – a tomu je potřeba samozřejmě přizpůsobit i styl komunikace a samozřejmě i formu a bavit se o tématech, kterými budeme oslovovat různou generaci a samozřejmě i specifické skupiny voličů. Ale jestli něco musíme dělat, tak musíme komunikovat včas, srozumitelně a musí to být důvěryhodné. Hlavně prosím neslibujme nereálné věci.

Já si myslím, že musíme urychleně vyhodnotit, co se všechno povedlo, dát si zadání, na čem se bude pracovat, a co je nutné pro to, abychom byli připraveni na další období. Musíme mít jasné vysvětlení toho, co jsme nezvládli a co budeme chtít i třeba z opozice napravovat. Musíme se samozřejmě donutit k průběžné větší mediální aktivitě, nejenom z celostátní úrovně a regionu.

Ale prosím ještě jednu poznámku ke komunikaci. Nenálepkujme za každou cenu. Nemůžeme být jenom strana Antibabiše. Já jsem bytostně přesvědčen, že nemůžeme nechat bez povšimnutí věci, jako je novoroční pozdrav předsedy Poslanecké sněmovny nebo blábolení někoho o Vrběticích a podobně. Za to nese někdo nějakou odpovědnost. Tak na ni ukažme, neukazujme jenom na lidi, kteří tyhle bláboly dělají, ale i na to, kdo za to odpovídá, že tyhle lidi jsou ve veřejných funkcích, ale k tomu přidejme i něco, co ta veřejnost pochopí, že se nebavíme jenom o tomhle, ale že jsme připraveni na něco jiného, něco věcného, srozumitelného, řekněme si zrovna téma, které to doplní.

Když jsme u toho nálepkování, tak mně dovolte, já totiž jsem vlastně suchar, tak mně dovolte jeden pokus o vtip. Já občas ze stranických kuloárů slýchávám, že mi ke správnému odéesáctví chybí modré trenky. Je pravda, že já nosím bílé. Nicméně od chvíle, co jsem vstoupil do politiky, se s občany, členy strany průběžně setkávám v různých částech regionu, a nejenom při svých veřejných akcích. Pražírny. Diskutujeme o politice, řešíme často konkrétní problémy. Devět let na svých sociálních sítích v týdenních přehledech informuju o tom, co dělám každodenně. Točím podcasty, občas k nějakým konkrétním věcem, o kterých si myslím, že mám co říct, a jsem přesvědčen, že pokud budeme obdobně nebo lépe komunikovat všichni, co fungujeme ve veřejném životě, a budeme ochotni si to takto v každodenním životě odpracovat, tak obrazně řečeno, nepotřebujeme veřejnost přesvědčovat tím, že si nalepíme, obrazně řečeno, logo na naše čelo a říkáme, že jsme odéesáci. Samozřejmě bych byl moc rád, abychom komunikaci přizpůsobili tomu, že nemusíme vést jenom povrchní ideologické řeči, evropská klišé, musíme fakticky argumentovat. Ale jestli mi dovolíte nějaký pocit, tak podstatný je obsah. Stále přece platí, že politiku děláme pro lidi, že ji neděláme jenom pro nás, a proto buďme mezi lidmi, nejenom před volbami, nejenom na sociálních sítích, nejenom ve svých kancelářích, ale i při každodenní činnosti, běžných životech. Naše aktivita prostě nemůže být jenom u kampaní, musí být o průběžné každodenní činnosti nás všech.

Chtěl bych, abychom našli více peněz do manažerské struktury, abychom zajistili co největší profesionalizaci, vytváření podkladů, pracovat s daty, informacemi. Chci lepší koordinaci ze strany manažerské struktury při sjednocování třeba názorů a podkladů. Dokonce jsem přesvědčen, že manažerská struktura musí mít i oblasti informovanosti a koordinace, možnost třeba spolupracovat s lidmi, kteří nás v tom veřejném životě obklopují, aby třeba sjednocovala některé věci a podobně. Každopádně ta diskuze nebo to fungování manažerské struktury musí být partnerský, nikoliv direktivní, a musí být zaměřeno na komunikaci s regiony se vším všudy. A já to jenom spíš říkám kvůli tomu, že si myslím, že na tomhle máme nadále pracovat, přestože se mnoho věcí udělalo.

Závěrem – takové malé konstatování. Poslední parlamentní volby otevřely cestu k moci bohužel i lidem se zvláštní hodnotovou a morální kompetencí. Nechceme-li, aby se u nás v brzké době rozvinuly scénáře, kde vítězí snahy ochromit veřejnoprávní média, univerzity, kulturní scénu, občanskou společnost a podobně, tak si musíme uvědomit, že jako opozice máme spoluodpovědnost za tuto zemi. A už vůbec si nemůžeme dovolit nebýt opět připraveni na to, až dostaneme jakoukoliv odpovědnost ve veřejném životě. A proto nemůžeme slibovat to, o čem ani nejsme sami přesvědčeni, nebo co nemůžeme splnit. Musíme se umět omluvit nejenom za své chyby a vysvětlit, proč jsme to či ono udělali, ale hlavně ty chyby nesmíme opakovat. Veřejnost nám je možná v minulosti opakovaně odpustila a znovu nám uvěřila, ale pokud budeme opakovat stejné chyby, těžko můžeme získat zásadní důvěru veřejnosti. A proto musíme udělat všechno pro to, abychom byli opravdu politicky programově připravení.

Musíme se vrátit ke svým základům, principům, hodnotám, které máme, a umět je aplikovat na aktuální témata a přidat k nim ta, o kterých si myslíme, že jsme v nich silní. Musíme svůj program stavět na odbornosti, kompetentnosti, sestavit odborné týmy, stínovou vládu. Musíme umět své strategie proměnit v konkrétní řešení a důvěryhodně je vysvětlit. Musíme získat zpět lídrovskou pozici, abychom měli možnost si vybírat partnery ke spolupráci a nedělat kompromisy dřív, než musíme. Musíme změnit styl, komunikaci. Začíná to opravdovým lídrovstvím předsedy, celého vedení, ale samozřejmě i ostatních lidí, kteří jsou reprezentanty Občanské demokratické strany.

Nejsem typ ideologa. Jsem ale typ výkonného exekutivního politika, a proto chci jak své odborné i řídicí zkušenosti, tak i lídrovské schopnosti a vůli věcí dotahovat do konce pro uskutečňování potřebných změn ODSce nabídnout. Chci prosadit do vedení lídrovství, drive a ochotu si vše odpracovat. John Ronald Tolkien řekl: „Kde vůle neschází, cesta se nachází.“ Vy, kdo mě sledujete na sociálních sítích, víte, že mám svoji verzi. Kde je vůle, tam je i cesta. A tou se řídím celý svůj život. Naučme se opět vítězit.

A teď mi dovolte na závěr moje osobní pocity, které mám v souvislosti s tím, že jsem poprvé mezi vámi absolvoval politický souboj o důvěru vás, členů Občanské demokratické strany. Já jsem byl ve 13 regionech, ve 14., a omlouvám se, na jižní Moravu jsem nedorazil, protože byla kalamita. A já se vám přiznám, jako bývalý ředitel dopravní policie, že jsem byl na letňákách. Mohl jsem si vymýšlet cokoliv, ale ten důvod byl, že byla kalamita, a takhle jsem informoval nového předsedu vašeho regionu. Ale všude, kde jsem byl, tak to byla pro mě obrovská zkušenost. Já jsem zaznamenal mnoho lidí, kteří mně dávali důvěru, anebo možná mnoho lidí, kteří byli překvapení z toho, že nejsem jenom ten polda – bývalý, anebo ten hejtman, anebo stávající senátor. Jsem Martin Červíček, který si něco myslí a který je schopen snad některé věci kolem sebe ovlivňovat. Já si toho nesmírně moc vážím. Všem vám děkuji, včetně dnešního kongresu, kde jsem se potkal s řadou lidí, kteří se mě ptali na ty spekulace, které se objevily, a mnoho lidí mi dávalo podporu a říkalo: „Hele, musíš kandidovat.“

Zároveň v ODSce vnímám za těch devět let, že velmi často si mnoho z vás, a já vůbec to nemyslím ve zlém, myslelo, že jsem sólový hráč, že jdu za každou cenu po všem, že potřebuju funkci a že takhle to mám i díky tomu, že jsem působil v tom dřívějším profesním životě. Ale já nejsem sólový hráč, já už jsem to několikrát dokázal. Jsem týmový hráč, a přestože jsem cítil obrovskou důvěru, a ještě jednou i za to děkuju, tak já bych chtěl, aby vedení ODSky z letošního, ze zítřejšího kongresu odjelo co nejsilnější, aby jednotliví lidi měli co nejsilnější mandát.

Protože my budeme potřebovat zvládnout výzvy jenom tím, že budeme sjednocení a že těm lidem, kteří budou v různých pozicích, budeme důvěřovat. Protože nejsem sólový hráč a jsem týmový.

A protože si myslím, že jedna z největších výzev se týká komunálních, regionálních voleb, které nás čekají, tak jsem přesvědčen o tom, že první místopředseda by i symbolicky měl být člověk, který ponese ten prapor do regionálních voleb nejviditelněji. A já bych chtěl, abychom vyhráli nejenom v Praze, a svého protikandidáta znám velmi dobře, důvěřuju mu, a přestože to neříkám úplně jednoduše, po tom všem, co jsem od vás slyšel, tak si myslím, že tohle, aby byl Tomáš Portlík první místopředseda pro další volby, pro další období, které je pro nás klíčové z hlediska výsledku, je daleko důležitější než moje osobní ambice. Proto si dovolím s velkou pokorou – s respektem k vám a s důvěrou, kterou cítím, říct, že moc děkuji za nominace. Vzdávám se kandidatury na prvního místopředsedu, protože jsem přesvědčen, že se jím má stát kandidát na primátora hlavního města Prahy – Tomáš Portlík.

A pokud budete mít pocit, že si mě chcete připravit, anebo že mám být ve vedení ODS, tak určitě najdete možnost, jakým způsobem tu důvěru v moji osobu realizovat.

Děkuju vám moc.

Mgr. Martin Červíček, brig. gen. v.v.

místopředseda senátorského klubu ODS a TOP 09
senátor PČR
člen výkonné rady ODS