Sliby se slibují… Ale budete mít důchod?
(inregion.cz) Před volbami se opakují sliby o budoucím ráji stále. Ale pravdou je, že některé politické strany slibují nesplnitelné, příkladem může být tvrzení, že vrátí důchodový systém do původní podoby. Důchodový věk zpět na 65 let. Zní to hezky, skoro jako návrat do „starých dobrých časů“. Jenže, kde na to vezmou peníze, to už nikdo neříká.
Možná je dobré připomenout si, jak důchody fungují. Náš důchodový systém je jako velká rodinná kasa. Ti, kdo pracují, posílají peníze dovnitř, a z téhle kasy se každý měsíc vyplácejí důchody dnešním seniorům. Říká se tomu „průběžný systém“.
Problém, před kterým stojíme, je jednoduchý. Pracujících ubývá, lidí v důchodovém věku přibývá. Je to jako kdyby rodina měla čím dál méně dětí, které vydělávají, a čím dál víc členů rodiny v důchodovém věku, kteří čekají, že je někdo na stará kolena bude živit.
Čísla ale mluví jednoznačně. V loňském roce skončil důchodový účet ve ztrátě 73 miliardy korun. K tomuto negativnímu sdělení však patří i dobrá zpráva. Díky krokům současné vlády, které rozhodně nebyly jednoduché, zejména zpřísnění podmínek pro předčasné důchody a úpravě valorizací, se karta začíná obracet. Příští rok by měl být důchodový účet po sedmi letech poprvé v plusu. Podle odhadů by se mělo vybrat na pojistném o 8 až 10 miliard korun víc, než se vyplatí na penzích.
Ekonom Lukáš Kovanda k tomu říká: „Je to důsledek kombinace vyšší zaměstnanosti, růstu mezd a vládních opatření, která snižují nadměrné čerpání důchodového systému. Krátkodobě to opravdu pomůže dostat účet do plusu.“
Podobně i think-tank IDEA upozorňuje, že pozitivní saldo je výsledkem nastavení nové podoby fungování výplaty důchodů, avšak stárnutí obyvatelstva se nezastavuje, naopak zrychluje. Přesto je vidět, že když se dělají zodpovědná rozhodnutí, výsledky se projeví, a čísla to jen potvrzují.
Možná si pojďme odpovědět na to, co znamená vrátit se zpátky. Jde o celou cestu zpátky nebo jen částečně zpátky? Nikdo neví. Může tak docházet k matení lidí, a není správné neříkat to jasně. Volič má mít jasno, především v tak zásadních věcech, jako je podoba fungování důchodového systému. Politici nesmí vytvářet nejistotu, důchodový systém potřebuje jistotu s dlouholetým vývojem, nikoliv pokus na čtyři roky. Chtějí politici zrušit výchovné za vychované děti? Chtějí zrušit daňové úlevy pro pracující důchodce? Jak vysvětlí v kontextu vývoje důchodových systémů v Evropě vývoj věku odchodu do důchodu? Hlavně: jak vysvětlí, kde seženou obrovské peníze navíc, aby se díra v systému zalepila?
Neslyšíme odpovědi? Proč? Protože zřejmě by museli přiznat, že by se zvýšily daně, nebo by zadlužili stát ještě víc.
Ekonomové varují jasně, žádný návrat už není možný. Svět se změnil, lidé žijí déle, rodí se méně dětí. Pokud nechceme kolaps důchodového systému, pak musíme hledat nové cesty, postupně zvyšovat věk odchodu do důchodu, nabízet možnosti pracovního uplatnění pro lidi. Koneckonců fungující příklady tady jsou – například v Dánsku, kde je věk pro odchod do starobního důchodu postupně zvyšován a má dosáhnout 70 let v roce 2040, přičemž dnes je to 67 let. A dohodly se na tom všechny relevantní strany. Nikdo nevyhrožuje, že pokud se dostane k moci změní důchodový systém – jako to u nás dělá Andrej Babiš. Německo má věk odchodu do důchodu v 67 letech.
Připomeňme si, že u nás půjdou v 67 letech až ročníky 1989. Stávajících čekatelů na důchod se toto téma opravdu týká minimálně.
Důchodový systém není hračka, se kterou si lze po každých volbách pohrávat. Je to základní pilíř sociální stability, který musí stát na odpovědných rozhodnutích a shodě napříč politickým spektrem. Pokud chceme, aby naši rodiče i my sami měli jistotu důstojného stáří, potřebujeme méně populismu a více odvahy říkat nepříjemnou pravdu. Jen tak se dá důchodová budoucnost zajistit.
členka programového týmu pro důchodovou reformu, sociální a prorodinnou politiku