Kauza hejtmana Martina Půty
S Martinem Půtou jsme politicky rostl, sleduji jeho práci i průběh kauzy. Poslední výrok soudu je pro mě nepochopitelný. Rozhodnutí soudu po více než deseti letech je více než zarážející a kdyby to nebylo k pláči, je to vlastně k smíchu. Nechci a nebudu polemizovat o vině či nevině Martina Půty. Byl dvakrát zproštěn viny a čtyřikrát zvolen hejtmanem, to mluví za vše.
Co je ale alarmující, je délka projednávání té kauzy. Zdaleka to není kauza jediná. Vzpomeňme kauzu třiadvaceti libereckých zastupitelů obviněných kvůli údajně nevýhodném prodeji pozemků. I tenhle soudní spor trval přes deset let a výsledek: nula. Nic. Byli zproštěni. Dehonestováni.
Má se s lidmi, kteří chtějí pracovat pro město nebo kraj, v němž žijí, a priori celé roky nakládat jako se sprostými podezřelými a pak prostě říct, je to ok, vlastně se nic nestalo?
Voláme po tom, aby do politiky vstupovali lidé vzdělaní, odborně zdatní a bezúhonní. Proč? Abychom je pak vystavili veřejnému lynči? V žádném případě nechci říct, že politici jsou světci. Ale presumpce neviny zakotvená v Listině základních práv a svobod se vztahuje i na ně, a i oni mají právo na spravedlivý proces, jehož principem je, že bude veden veřejně, nestranně a bez zbytečných průtahů. Zbytečné průtahy v řízení jednak mohou mít pro účastníky devastující důsledky a jednak mohou vést ke ztrátě důvěry v právní systém.
místopředseda výboru pro zahraničí PS PČR
poslanec PČR