Novinky Mediální výstupy

(www.ods.cz) Na konci června jsem byl ve Sněmovně zpravodajem pro azylový zákon, abych týden na to byl hozen do „jámy lvové“. Pracovní cesta výboru pro bezpečnost nás zavedla na horkou půdu jižní výspy EU, italského ostrova Lampedusa, a následně za oficialitami do Říma. Dost času na přemítání o migraci, a hlavně na konfrontaci mezi realitou a tvorbou zákonů od stolu.

Lampedusa je mimochodem krásná turistická destinace, oblíbená hlavně Italy. Působí zde tři organizace, které mají co do činění s migrací. Frontex, Coast Guard tedy pobřežní stráž a Hotspot. Hotspot je zařízení, které okamžitě „absorbuje“ migranty připlouvající na lodích ze 100 km vzdáleného severu Afriky a poskytuje jim základní péči. Do 24 hodin jsou migranti převezeni do dvou azylových center na Sicílii, kde mají vyčkat azylového řízení. Provozuje jej nevládní organizace (NGO) Italský Červený kříž.

Pobřežní stráž má jasný úkol – zachraňovat lidské životy. Můžeme se ptát proč pobřežní stráž zachraňuje lodě ve Středozemním moři?

Často se jedná o lodě plující ze severní Afriky, které jsou přeplněné, technicky nezpůsobilé a ocitají se v ohrožení – zvlášť za špatného počasí. Tito „mořeplavci za štěstím“ se už dostali na otevřené moře, mnohdy až k hranicím Schengenského prostoru. A i když se může vést politická debata o migraci jako takové, na jedné věci se musíme shodnout – nenechat umírat lidi v nouzi. To je základní princip lidskosti a také našeho přístupu k lidským právům.

Troufám si tvrdit, že rozumný člověk při smyslech si nepřeje, aby se utonutím lidí řešila migrační otázka. Možná nějaký pomatený extremista po 5. pivu to bude tvrdit obdobně smýšlejícímu jedinci, ale v reálu jsem přesvědčen, že by toho schopen nebyl. (Ačkoli už jsme tu měli případ na 4 roky odsouzeného důchodce Baldy, sympatizanta SPD, který pokácel strom před vlak, protože se bál migrantů.) Ale zpět na moře, migranti jsou zachraňováni a často s nasazením vlastních životů záchranářů. Lze to změnit?!

Frontex. Tolik zmiňovaná složka Evropské unie. Provedou identifikaci, vezmou otisky prstů a zkouší nalézt mezi migranty opravdové kriminálníky. JSOU PLNĚ PODŘÍZENI místní autoritě, tj. policii. Nemají svoje vlastní pravomoci. A proč ne – je v podstatě jasné. Dovedeme si představit, že by policejní práci v ČR vykonávala Evropská unie. WOW to by nacionalisté asi trochu křičeli.

Po návštěvě Lampedusy jsme pokračovali do Říma, kde jsme se na Ministerstvu vnitra setkali s představiteli italské policie. Dále jsme jednali s předsedou ústavně-právního výboru italského parlamentu a navštívili jsme také velitelství operace IRINI, která se zaměřuje na potírání nelegální přepravy zbraní a pašování ve Středozemním moři. Cílem těchto schůzek bylo lépe pochopit, jak Itálie – jako jedna z hlavních vstupních zemí do EU – zvládá migrační tlak, a jak s tím souvisí bezpečnostní opatření, legislativa i mezinárodní spolupráce.

Cíl – půl milionu

Nám se z pohodlí Čech může zdát, že Itálie čelí obrovskému imigračnímu tlaku – ano, je jednou z hlavních vstupních bran do Evropy, ale její přístup ukazuje, že se migraci snaží spíš řídit než zastavit – často z ekonomických důvodů. Itálie totiž plánuje přijmout až půl milionu migrantů během 3 let. Proč? Protože Evropa stárne a chybí pracovní síla. To je realita, se kterou mnoho evropských států pracuje. Konkrétně Itálii bude podle demografických prognóz chybět na jihu země do roku 2050 až 3,4 milionů obyvatel. Z toho plyne i určitý rozpor – zatímco v Česku často vnímáme migraci jako hrozbu, v některých zemích EU ji považují za nutnost.

Skutečné řešení migrační otázky neleží na hranicích Evropy, ale v zemích původu a tranzitu – v Libyi, Maroku, Tunisku a Egyptě, ale i v Bangladéši a Pákistánu. Kupříkladu populace Egypta se za posledních 50 let více než zdvojnásobila ze 40 milionů na 100, tady populační papiňák přetéká. V těchto zemích musíme jednat, investovat, podporovat jejich stabilitu a všeobecný rozvoj.

Migrační pakt a otázka férovosti

Nový migrační pakt EU zavádí zásadní změnu: azylové řízení má probíhat už na hranicích Schengenu. Státy jako právě Itálie mají rozhodovat, kdo zůstane – a kdo bude vrácen. Ale ne vše funguje a bude fungovat podle pravidel. Ti, kdo chtějí dodržovat pravidla a zůstat v azylovém centru, jsou odpovědnější a logicky „pracovitější“. To je ona potřebná pracovní síla. Ostatní méně perspektivní pro pracovní trh se posunou dál – často za vyššími dávkami nebo k etablovaným komunitám v Německu a jinde v EU. A právě proto není fér, abychom jako Česko přispívali jen finančně, zatímco systém nefunguje rovnoměrně. Solidarita musí být vzájemná a odpovědná.

Od začátku ruské invaze na Ukrajinu 24. února 2022 do 1. dubna 2023 bylo v Česku podle MV udělena dočasná ochrana více než 504 100 osobám z Ukrajiny, třetina se vrátila. Dnes se nachází na území ČR přibližně 370 tisíc Ukrajinců, kteří zde nezvedají kriminalitu, ale naopak pracují, zaplnili dlouhodobě neobsazená místa, platí daně a přináší peníze státní kase. Vydělají si na sebe, a to je třeba opakovat! A také je třeba zajistit, aby ukrajinští uprchlíci měli v rámci EU stejný status jako migranti v Itálii, Řecku a jinde v EU. Pak nám žádné kvóty a pokuty nemusí zajímat. To je směr, který se musí ubírat česká diplomacie na evropské úrovní v oblasti migrace.

Karel Krejza

poslanec PČR
místostarosta města Litoměřice
předseda regionálního sdružení