Pavel Žáček: Poslední šance. Dovolba sedmého člena Rady ÚSTR je dnes dvojnásobně důležitá
(FORUM 24) Senát ve středu volí posledního, sedmého člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, nejvyššího orgánu ÚSTR, naší potenciálně nejdůležitější paměťové instituce, a to po nedávno předčasně zesnulém Jiřím Liškovi (1949–2025), mimochodem mezi někdejšími politiky jejímu klíčovém otci zakladateli.
Když jsme spolu se senátní legislativou na přelomu let 2006 až 2007 – a posléze v poslanecké sněmovně s legislativou ministerstva vnitra – koncept Rady Ústavu pro studium totalitních režimů utvářeli, a přiznám se bez mučení, že na základě mé dvouleté zkušenosti z Rady České televize, ovšem pokrácené z patnácti neefektivních členů na sedm, mělo jít o kolektivní orgán kreovaný sice politiky, ale vytvářející určitý „polštář“ mezi ředitelem ÚSTR a politickou sférou. Pro úplnost dodávám, že tehdy byl pohled poslanců i senátorů, zejména z řad extrémistických i středových levicových subjektů, mnohem více vyhrocený proti paměťové politice, než je tomu dnes.
Zákon č. 181/2007 Sb., kterým byl Ústav pro studium totalitních režimů i jemu podřízený Archiv bezpečnostních složek jako samostatná kapitola státního rozpočtu zřízen, definoval, že Rada ÚSTR je nejvyšším orgánem Ústavu, jejíž členy na základě návrhu prezidenta (1 místo), poslanecké sněmovny (2 místa) a občanských sdružení nebo jiných právnických osob (4 místa) na funkční období pěti let volí i odvolává senát (§ 7).
Do působnosti Rady ÚSTR podle zákona náleží stanovovat metody pro naplňování úkolů ÚSTR, jmenovat a odvolávat ředitele ÚSTR a dohlížet na jeho činnost, schvalovat organizační řád i další vnitřní předpisy, stejně jako roční plán činnosti, podklady pro návrh rozpočtu i závěrečného účtu ÚSTR, výroční zprávu o činnosti za uplynulý rok (a předkládat ji k projednání v senátu), zřizovat vědeckou radu jako odborný poradní orgán ředitele pro badatelskou činnost, rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí Ústavu, v neposlední řadě pak sledovat a vyhodnocovat zabezpečení přístupu k dokumentům a archiváliím uloženým v Archivu bezpečnostních složek a výsledky také jednou ročně předkládat k projednání senátu.
Mimochodem kolikrát senát tyto „výsledky“ za dobu existence ÚSTR projednal? Domnívám se, že ani jednou.
Rada ÚSTR navíc dostala do vínku oprávnění požádat ve výjimečných případech českou vládu o diplomatickou podporu při získávání přístupu k důležitým dokumentům uchovávaným v archivech cizích států, které se týkají zaměření Ústavu (§ 9). I zde je na místě položit otázku, kolikrát v poslední době svého oprávnění využila? A opět se domnívám se, že ani jednou.
Řediteli ÚSTR podle zákona přísluší zajišťovat zpracování podkladů pro všechny záležitosti v působnosti Rady ÚSTR, předkládat je Radě k projednání a rozhodnutí a zejména vykonávat rozhodnutí Rady; po projednání s Radou ÚSTR jmenuje či odvolává ředitele Archivu bezpečnostních složek (§ 11).
Likvidační Rada ÚSTR
Po úvodním zakladatelském údobí oranžový socdem senát dosadil novou Radu ÚSTR, přímo napojenou na Lidový dům, v jejímž čele stanuly nejprve Petruška Šustrová a posléze Emilie Benešová. Mezi její členy byl mimo jiné zvolen i člen strany Zelených Michal Uhl, přestože stranické členství zákon radním zapovídal (§ 7/6).
Takto kreovaná likvidační Rada ÚSTR nesla plnou zodpovědnost za neplnění klíčových zákonných úkolů nejenom ÚSTR, včetně například digitalizace archivních fondů, ale i Archivu bezpečnostních složek. Odborové organizace vypočetly, že své funkce v důsledku tlaku radních i vedení ÚSTR opustilo – v intencích zadání Lidového domu – více než 120 zaměstnanců.
Nebylo tehdy divu, že jsem v červnu 2014 na veřejném slyšení o aktuální situaci v ÚSTR, svolaném senátním výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, označil za hlavní chybu vzniku ústavu zřízení Rady ÚSTR jako nejvyššího orgánu „podle vzoru jiných veřejnoprávních institucí.“ Citoval jsem v této souvislosti slova jednoho z bývalých radních, který prohlásil, že Rada je nejslabším článkem ÚSTR, a já mu tehdy dal za pravdu. Podpořil jsem případné legislativní změny, to je především zrušení Rady ÚSTR a nové nastavení výběru a jmenování ředitele.
Situace posléze vyústila až ve vyšetřování managementu, které ovšem policie i státní zastupitelství nepochopitelně zahrály do autu. Jakoby nikomu nevadilo, že stát přišel o stovky milionů při devastaci budovy ÚSTR v Praze na Žižkově.
Dvojnásobně důležitá volba
Dnes je situace pochopitelně jiná. Ústav pro studium totalitních režimů již nezápolí pouze s tragickým odkazem předchozího vedení ÚSTR (tandem Hazdra & Matějka), ale potýká se nově i některými vlastními vztahovými problémy. Jsem přesvědčen, že na jejich řešení by se měla aktivně podílet celá Rada ÚSTR. Proč?
Protože to může být poslední šancí pro tuto naší tak důležitou paměťovou instituci. Jsem si vědom, jak složitý výběr senátory čeká, při vědomí množství kvalitních kandidátů. Tato volba ovšem bude rozhodovat o budoucnosti ÚSTR i Archivu bezpečnostních složek, de facto o budoucnosti paměťové agendy v České republice. A proto je dnešní volba kolegů senátorů sedmého člena Rady ÚSTR dvojnásobně důležitá.
poslanec PČR
předseda výboru pro bezpečnost PS PČR
zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek