Eva Decroix: Hnutí ANO nahrává Rusku
(FORUM 24) Andrej Babiš se dlouhodobě snaží podsouvat falešné dilema, že buď stojíte za Ukrajinou, nebo stojíte za českými lidmi, říká v rozhovoru pro měsíčník FORUM 24+ poslankyně a místopředsedkyně občanských demokratů Eva Decroix, která se v letošních parlamentních volbách postaví do čela kandidátky SPOLU na Vysočině. Podle ní chování politiků hnutí ANO nahrává ruskému diktátorovi Vladimiru Putinovi. Zkritizovala také kampaň sociálních demokratů, kteří slibují „bydlení místo zbrojení“. „Když vám nad hlavami létají rakety, tak je přece úplně jedno, jak velký budete mít bejvák,“ argumentuje politička.
Koalice SPOLU v březnu odstartovala volební kampaň s poměrně netradičním vizuálem a pojetím. Jak to podle vás lidé vnímají? Myslíte, že se podařilo voliče zaujmout?
Zda se podařilo voliče zaujmout, nakonec vždy rozhodnou až volby. Nicméně pokud jde o nový vizuál, energii a drajv, jaký kampaň aktuálně má, tak za mě je to dobré. Vystoupili jsme z nějakého svého stínu, přišli jsme s něčím novým, což minimálně vzbudilo diskusi a zájem. Podle mě je to přesně to, co teď společnost očekává – že se demokratická část spektra zmobilizuje a přinese nová řešení. Snažím se být hodně mezi lidmi, a kamkoliv jedu, cítím to. Včera (úterý 29. dubna; pozn. red.) jsem byla v kadeřnictví, kde seděla starší paní a říkala, že musíme něco dělat, že musíme být silní. Dokonce říkala, že musíme být i sprostí, když oni jsou sprostí. Očekávání ve společnosti, že budeme vidět a budeme slyšet, je ohromné a já jsem přesvědčena, že tahle kampaň tomu jde naproti.
Od některých komentátorů a v diskusích na sociálních sítích zaznívalo, že jste s kampaní začali pozdě. Jiní novináři se vás zase ptali, zda jste zase nezačali moc brzy a zda voliči tak dlouhou kampaň zvládnou… Začali jste pozdě, nebo brzy?
To je taková standardní předvolební diskuse. Každý má svůj subjektivní názor na to, jak by to byl býval dělal on. Za mě není ani moc pozdě, ani moc brzy. Naše kampaň má nějaký scénář, který směřuje k samotným volbám. A hlavně – my v koalici SPOLU dlouhodobě říkáme, že to není jen o předvolební kampani. Je to přece hlavně o práci, již dlouhodobě odvádíme. Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou jsme voličům slíbili, je, že dovládneme a přineseme konkrétní řešení.
Pak je tady ale hnutí ANO, jež jede prázdnou, bezobsažnou kampaň už čtyři roky nonstop. Česká společnost si na tuhle neustálou masáž už trochu zvykla a od toho pak odvozuje, co je brzo, co je pozdě, co je málo a co moc. Ale jakkoliv dnes marketing proniká do politiky, pořád je to především o správě země a za námi jednoznačně výsledky jsou. A to je důležité – my kampaň nemusíme vymýšlet na koleni, nemusíme si drbat hlavu, co vlastně chceme říkat. Vše, co říkáme dlouhodobě, se dnes nejen potvrzuje – ať už jde třeba o zahraniční politiku –, ale naopak se stává čím dál aktuálnějším a důležitějším. Kampaň je tu proto, aby přesvědčila ty, kteří jsou nerozhodnutí, zklamaní nebo třeba nechtějí volit – případně si jen neuvědomují důležitost těchto voleb. A k tomu není ani pozdě, ani brzy.
Říkáte, že kampaní je práce, kterou jste během volebního období udělali. Vědí o ní dostatečně voliči?
Voliči nejsou žádná homogenní skupina, takže je to vždycky složitá otázka. Máme část voličů, kteří se o politiku zajímají velmi intenzivně. Často mě překvapí jejich reakce v ulicích. Chodím do televizních pořadů, účastním se různých diskusí, ale říkám si, že se na to dívá jen úzká skupina. Pak ale zjistím, že to sledují úplně normální lidé, důchodci, mladí, a chtějí, abychom byli aktivní. Samozřejmě jsou i takoví, kteří politiku vnímají jen velmi okrajově. Ale v okamžiku, kdy se s nimi bavíme, oceňují konkrétní věci, jež jsme udělali.
A jak má volič poznat, co všechno jsme pro něj udělali? Přece to není nějaký slevový leták do supermarketu, kde máte jednotlivé položky a přesně dané slevy. Když se ale podíváme, jak dnes funguje Česká republika, vidíme, že jsme naplnili dva základní sliby, s nimiž jsem šla do voleb: rozpočtovou odpovědnost a orientaci na Západ. Dnes k tomu přibyl ještě třetí, který vychází z celkové situace: bezpečnost České republiky. V těchto třech oblastech dnes voliči vidí výsledky a také vědí, že pokud je někdo schopen tyto věci zajistit, je to právě koalice SPOLU. Opozice se v tom plácá ode zdi ke zdi a nepřináší žádná konkrétní řešení.
Ještě zpět k vaší otázce – jestli voliči vědí dost. Vždycky bychom to mohli dělat lépe. Vždycky bychom mohli být přesvědčivější, lépe věci komunikovat. Tady se ale dostáváme zpátky k mé předchozí odpovědi. Jsou strany, jež se chtějí jenom prodávat, a pak jsou ty, které chtějí skutečně spravovat – ať už město, kraj, nebo stát. Když současně pracujete, nemáte tolik prostoru jen na marketing. Máte totiž odpovědnost za obsah své práce. A u nás – a to je specifické třeba pro ODS nebo konzervativní strany obecně – máme v DNA zakořeněné, že nejdůležitější je, aby věci fungovaly. Až poté přichází propagace. Jenže politický svět se mění a my na to musíme umět reagovat, být v komunikaci proaktivnější, aby měl volič jistotu a dostatek informací.
Neustále se mluví o tom, že je ve společnosti špatná nálada nebo že lidé nevědí, co vláda vlastně dělá. Ale když se podíváme napříč Evropou, stejná nálada panuje všude. Začalo to covidem, následovala válka, energetická krize. Nejistota, strach, nedůvěra, náchylnost k dezinformacím a hybridní válka – to všechno se jako toxický mrak rozšířilo Evropou. Není vždy jednoduché tomu čelit. Sociální sítě se staly místem, kde je stále složitější doručit voličům konstruktivní vysvětlení.
Pokud jde o dezinformace, nemělo by se proti nim bojovat více? Ať už se to týká české vlády, nebo Evropské unie jako celku? Neselháváme v tom?
Slovo dezinformace se stalo tak zpolitizované a tak vyprázdněné, že říkám všude veřejně: pojďme se bavit o hybridní válce, pojďme se bavit o propagandě, ale přestaňme používat slovo dezinformace. To slovo se vyprázdnilo tím, že každý má pocit, že má právo na názor. Co se týče hybridní války, jsem přesvědčena, že bychom měli dělat víc. Jako společnost jsme ale pořád ještě ve stadiu, kdy si nepřipouštíme – pokud se zrovna nebavím o bezpečnostních nebo odborných kruzích –, že něco takového vůbec existuje. Nevím, jestli je to v důsledku postkomunistického syndromu, ale toto téma u nás pořád naráží na veřejnou debatu, která souvisí se svobodou slova. Vidíte, jak je složité k tomu přijmout jakákoli technická nebo politická řešení.
Pak je tady druhý aspekt a to je ten, jak by ta technická opatření měla vypadat, aby byla funkční. Není to o tom, že by se tomu nikdo nevěnoval, jenom to není tak jednoduché. Je tady otázka, komu náleží posuzovat, co je dezinformace, komu náleží posuzovat, kdo je šiřitelem nějaké hybridní války a kdo má být ten, který to nějakým způsobem reguluje. Odpověď určitě nemůže být jenom na národní úrovni, určitě musí být na té evropské, protože sociální sítě neznají žádné hranice. Prozatím bylo v rámci strategické komunikace států přijato řešení, že proti toxickému a negativnímu obsahu je nejlepší bojovat nikoli vyvracením, ale šířením pozitivních zpráv, toho, co se děje. Jak moc je to účinné, k tomu mám velké otazníky a pochybnosti.
Vrátím se k volbám a volební kampani. Potvrdilo se, že ministr spravedlnosti Pavel Blažek bude dvojkou za ODS na jihomoravské kandidátce koalice SPOLU, kde budou v čelných pozicích ještě také lidovecký ministr životního prostředí Petr Hladík a ministr zdravotnictví Vlastimil Válek z TOP 09. Je dobrý nápad dát na první místa tak důležité kandidátky ministry, u kterých si troufnu říct, že nejsou mezi lidmi zrovna populární?
Nepamatuji si žádného ministra, který by byl top populární. Každý ministr je tak trochu terčem, boxovacím panákem, pokud chce být aspoň trochu odpovědný. V české nátuře je to zkrátka zakořeněné. Ministr v dnešní době nese tíhu odpovědnosti a rozhodnutí, jež učinil, nebo naopak těch, která jsou očekávána, ale nemůže je z různých důvodů naplnit.
Na druhé straně – pokud jde o politiky, kteří jsou výrazní a mají podporu své členské základny, pak je správné, že na kandidátce jsou. Pořád ještě nefungujeme na bázi toho, že si tři hlavouni někde v Praze řeknou, jak má vypadat kandidátka v nějakém kraji. Naše nominace probíhají demokraticky, zdola. Pokud tito lidé získali podporu svého regionu, respektujeme to. Nejsme hnutí, kde se kandidáti dosazují shora a rozhoduje o nich jeden člověk. Ti, o nichž mluvíte, jsou legitimní, vrcholně postavení politici ve svých stranách. Pokud by na kandidátce nebyli, asi byste se mě ptal, proč tam nejsou.
Vy budete lídryní koalice SPOLU na Vysočině. Agentura STEM před pár dny zveřejnila volební model po jednotlivých krajích a v tom vašem má koalice SPOLU aktuálně podporu jen 17 procent, naopak hnutí ANO 40 procent, což je jeden z jeho nejlepších výsledků. Lepší čísla už má Babišova partaj jen v Ústeckém kraji. Čím si to vysvětlujete?
Na průzkumy můžeme mít různé názory. Když vycházejí v náš prospěch, tak tleskáme. Když vycházejí v neprospěch, máme tendenci je zpochybňovat – nechci teď dělat ani jedno, ani druhé. Jsem přesvědčena, že budeme mít lepší volební výsledek, než jaký nám tento model nyní připisuje. Mimochodem, když se podíváme na poslední volby, ať už krajské, nebo evropské, výsledky byly mnohem lepší než průzkumy. Vysočina má, pokud jde o volby, poměrně zásadní aspekt – je to kraj s největším počtem obcí. A jestli je někde opravdu složité ovlivňovat veřejné mínění, tak právě v malých obcích. Jestli to může nějak ovlivnit výsledek, nevím. Pro mě je to každopádně výzva – nenechat jim to.
Před posledními parlamentními volbami v roce 2021 koalice SPOLU slibovala takzvanou deagrofertizaci. Teď se ale zdá, že se moc nepovedla. Není to největší chyba, kterou vláda v očích svých voličů udělala?
Otázka je, co si kdo pod slovem deagrofertizace představoval. Jsou samozřejmě tací, kteří si mysleli, že téměř zavřeme Agrofert nebo zavřeme Andreje Babiše. Žijeme ale v demokratickém státě. Význam deagrofertizace podle mě spočívá v odstranění vlivů majitele velkého koncernu na výkon státní správy a na fungování státu. V tomto ohledu byla deagrofertizace splněna.
Existují ale části, jež politická reprezentace řešit nemůže. V okamžiku, kdy by se vláda zaměřila na jednoho podnikatele a řekla: „Ty už nejsi vyhovující,“ začala by se vůči němu chovat jinak, přestali bychom být demokracií. Určité věci musí řešit justice – a justice je řeší. Připomenu poslední rozsudek, jenž znovu upozornil na to, že Babišův střet zájmů nebyl vyřešen. To je ohromný vykřičník, který nyní visí nad předsedou hnutí ANO. Mělo by se o něm mluvit, protože se ukázalo, že jeho sliby nebyly naplněny. Svěřenský fond (do kterého Babiš v roce 2017 převedl svůj holding Agrofert; pozn. red.) střet zájmů nevyřešil – na to jsme opakovaně upozorňovali.
Babiš nechce vládnout proto, aby udělal něco pro lidi v této zemi, ale proto, že je to výhodné pro jeho osobní zisk. Míra dotací, jež nadále čerpají jeho podniky, se stále zvyšuje, ale v demokratickém právním státě to nelze řešit politicky. Je nutné řešit to systémově a právně. A to se děje.
Je ale dnes systém nastaven tak, že pokud by se Babiš stal znovu premiérem, nebude se opakovat situace z jeho předchozího vládnutí?
Pokud Babiš nevyřeší svou otázku střetu zájmů, bude to nutně znovu na stole. Musí to ale především vidět voliči. Jde přece o výsostně politickou a volební otázku. Vážení voliči, kandiduje tu někdo, kdo má střet zájmů. Někdo, kdo chce vládnout ne kvůli vám, ale kvůli sobě. To je to, co se má říkat nahlas. A pak přichází druhý aspekt, musí se to řešit právně.
Otázka je, zda jsou voliči Andreje Babiše vůbec schopni něco takového pobrat.
Andrej Babiš ve své kampani používá hesla jako „Na straně Česka“ nebo „Vždy budu na straně českých občanů“. Ve skutečnosti to ale znamená „Všechno pro mě a zákony nerespektuju“. Před několika dny byla velkým tématem rychlá jízda Filipa Turka po dálnici. Někdo, kdo má veřejnou funkci, otevřeně a bez jakékoli hanby a studu porušuje právní řád, a ještě z toho má prču. Stejně se chová Andrej Babiš a nikomu to nevadí?
Když mluvíme o Babišovi, premiér Petr Fiala ho nedávno v rozhovoru pro Financial Times obvinil, že pomáhá ruskému diktátorovi Vladimiru Putinovi. „Babiš je proti muniční iniciativě, proti výdajům na obranu a mluví o míru bez podmínek. Pomáhá Vladimiru Putinovi, to je velmi jasné,“ řekl přesně. Podepsala byste se pod tento výrok?
Pokud nikdo není schopen se jednoznačně postavit za bezpečnost České republiky – což Andrej Babiš dlouhodobě není –, pak ve všech strategických otázkách selhává. Dlouhodobě se snaží podsouvat falešné dilema, jakési vnitřní schizma, že buď stojíte za Ukrajinou, nebo stojíte za českými lidmi. Jenže aktuálně ukrajinští kluci krvácejí na frontě – a díky tomu my nemusíme. Válka na Ukrajině je i naše válka, není to jen jejich válka. Andrej Babiš k tomu není ochoten přijmout jednoznačné stanovisko.
Stejně tak si vzpomeňme, co říká Karel Havlíček. Slibuje odstoupení od muniční iniciativy nebo opakovaně napadá kontrakty, které Česká republika uzavřela, třeba na nákup stíhaček F-35. Opravdu někdo může mít pocit, že to neškodí naší jednotě, naší veřejné reputaci? Ve výsledku to nahrává našemu největšímu nepříteli. Tomu, kdo označil Českou republiku za svého nepřítele – tedy Putinovi. První, kdo bude tleskat, bude právě on.
Putin říká: chci vrátit hranice na stav z roku 1997. A právě ti čeští politici, kteří se nejvíc ohánějí českou suverenitou, tak ve chvíli, kdy ji mají skutečně hájit, selhávají na plné čáře. Proč? Protože jejich průzkumy ukazují, že pouze malý zlomek jejich voličů je ochoten něco takového podpořit. Takže lavírují. A když někdo lavíruje a není schopen se ve strategickém okamžiku postavit jednoznačně na správnou stranu, tak napomáhá té druhé. V otázkách bezpečnosti dnes není možné stát uprostřed. Ten, kdo se tam staví, podkopává její základy a nahrává Rusku. Tak jednoduché to je.
Označila byste tedy hnutí ANO za proruské?
Pokud není schopno přijmout jednoznačné stanovisko v bezpečnostních otázkách naší země, což dokazují všechny ty příklady, které jsem jmenovala, tak potom hnutí ANO nahrává Rusku.
Poslanci ANO a SPD se na konci března odmítli účastnit neveřejné schůze sněmovny k obranyschopnosti Česka a koncepci armády. Nebyla přece jen chyba schválit jednání bez kamer? Nenahráli jste tím opozičním stranám, jež vás následně obviňovaly, že se je snažíte umlčet, a dosud to využívají v kampani?
Oni si budou dělat kampaň úplně na všem, co uděláme. Úplně na všem. A vždycky to přetočí na druhou stranu. Máte ale pocit, že je správné, aby náčelník generálního štábu Karel Řehka veřejně vykládal věci související s bezpečností státu? Nejsme v Americe. Ještě si to můžeme rovnou posílat přes aplikaci Signal. To je taky řešení, jež by se některým politikům možná líbilo. (Narážka na událost, kdy administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa omylem přizvala vlivného novináře do debaty o svých válečných plánech na aplikaci Signal; pozn. red.) Domnívám se, že některé informace není úplně dobré posílat do Moskvy. A není úplně dobré je říkat nahlas. Od toho jsou poslanci. Všichni máme nějakou míru prověrky. Všichni máme mít alespoň minimální integritu.
Neveřejná schůze nebyla poprvé. Jedná se o standardní instrument jednacího řádu, jenž se používá v okamžiku, kdy poslanci ke svému rozhodnutí – a k tomu, aby si mohli k některým otázkám vytvořit názor – potřebují informace. Poslanci hnutí ANO a SPD evidentně ty informace nepotřebují, ale už mají názor. To je docela zajímavé, ne? Mít názor na bezpečnost České republiky, aniž by si člověk vyslechl všechny informace. Možná, kdyby tam seděli, možná, kdyby byli ochotni si to vyslechnout, změnili by i ten svůj lavírující postoj, kdy stojí pořád někde uprostřed.
Zůstanu ještě u bezpečnosti. Vláda nedávno schválila postupné zvyšování výdajů na obranu na tři procenta HDP. Je to podle vás dostatečné? Nemělo by to být více? Ostatně americký prezident Donald Trump mluvil dokonce o pěti procentech.
Nedržme se těch procent. Důležitá je přece nakonec obranyschopnost, jejíž aktuální stav rozhodně není ideální. To je fakt a my musíme být připraveni s tím něco dělat. Na jedné straně jde o investice ze státních prostředků – a tady se můžeme bavit, jestli jsou dostatečná tři procenta a v jakém okamžiku se na ta čísla máme dostat, a je možné, že okolnosti, které přijdou z vnějšku, nás nakonec donutí naše stanoviska přehodnotit. Pak je ale druhý aspekt, na který se často zapomíná. A to je celkové vnímání bezpečnosti. Mindset každého z nás, jak přistupujeme ke své vlastní bezpečnosti.
Generace, z níž pocházím, byla od gymnázia přes univerzity vychovávána v tom, že mír v Evropě je samozřejmost. A že existuje armáda, jež se postará. To už dnes neplatí. Dnes je to tak, že by každý měl mít vnitřní odpovědnost a závazek, že se na bezpečnosti nějakým způsobem bude podílet. A pak se teprve můžeme bavit o procentech a o tom, z které kapitoly rozpočtu se má čerpat. Společnost se na to ale musí nejprve vnitřně nastavit.
Vždyť se podívejme, co má Jana Maláčová (předsedkyně SOCDEM; pozn. red.) na svých plakátech. Bydlení místo zbrojení? Když vám nad hlavami létají rakety, tak je přece úplně jedno, jak velký budete mít bejvák a kolik tam budete mít bazénů. Každý, kdo má zkušenost s rokem 1968 nebo s minulým režimem a ví, čeho je Rusák schopen, tak tohle vnímá. Pak je část lidí, ve které to vyvolává nejistotu a strach. A přesně tato hesla, to je to lavírování, o němž jsme už mluvili. Podívejme se na Pobaltí, na Poláky, tam je ta zkušenost mnohem živější napříč celou společností. U nás o investicích do bezpečnosti mluví experti, ale část lidí má pocit, že se jich to netýká. Vnímám to jako odpovědnost nás politiků jasně říkat, že se to týká nás všech. Tím to začíná a tím to končí.
Nechci mít ani nejmenší podíl na tom, že jednou mé děti budou žít s tím, že Rusko je byť jen o dvacet kilometrů blíž než dnes. Proto je to náš problém. Procenta jsou důležitá, ale nejde jen o ně. V určitém okamžiku půjde i o soukromé peníze, o nastartování celého zbrojařského průmyslu. V ten moment se obranyschopnost stane součástí ekonomiky, součástí průmyslu. Už to nebude jen o státních penězích – ale o celospolečenském postoji.
místopředsedkyně strany
1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
krajská zastupitelka
předsedkyně regionálního sdružení
členka oblastní rady