Novinky Mediální výstupy

 

Vládu bez důvěry parlamentu řídí trestně stíhaný premiér, jemuž prezident země doporučuje spolupráci s komunisty a Okamurovým hnutím. Ale zároveň hraje hru se sociálními demokraty. Rozděluje a režíruje je tak, aby si sami navlékli oprátku na krk a legitimizovali náš vnitřní obrat od demokracie k autoritářskému režimu. Zdá se, že to udělají. Kdyby ne, platí, že je nahradí Okamura. O kom se vůbec nediskutuje, to jsou komunisté. Ti jsou nepostradatelnou, základní figurou na prezidentově vládní šachovnici.

 

V sobotu 21. dubna se v Praze ve stejnou hodinu pomyslně zkříží cesty dvou mužů. Kardinála Berana a prezidenta Zemana. Rakev s ostatky Josefa kardinála Berana doprovodí poutníci do katedrály sv. Víta. Prezidenta České republiky převeze kolona limuzín s doprovodem ochranky na sjezd Komunistické strany Čech a Moravy. První z mužů se konečně, po téměř padesáti letech vyhnanství, dočká uložení do rodné země. Druhý půjde podpořit ty, kteří kardinála Berana pronásledovali za života i po smrti.

 

 

Takové propojení má mimořádnou symboliku. Připomíná nám oblouk, který se klene od komunistického puče z roku 1948 přes období totalitního režimu k roku 1989 a k dnešku. Je jasné, že se vracíme. Situace ve společnosti připomíná roky, kdy komunisté byli v plné síle a rozhodovali o budoucnosti každého jednotlivce. Dnes opět diktují, kdo bude ve vládě, jaký bude její program.

 

V roce 1965 umožnili kardinálu Beranovi odletět do Říma, ale zpět nesměl. V té době již byli u moci sedmnáct let a pod vedením sovětských soudruhů zakroutili demokracii krkem. Přesně, jak slibovali. Odpůrce popravovali, mučili, věznili nebo vyháněli ze země. Připomene jim to prezident země na jejich sjezdu?

 

Využijí prezidentovy prokomunistické mise sociální demokraté, aby se rozpomněli na to, jak dopadli, když se v únoru roku 1948 někteří jejich zástupci „státotvorně“ postavili za prezidenta Gottwalda? Připomenou si, jak byla činnost jejich strany již v červnu 1948 protiprávně ukončena a nuceně byli sloučeni s KSČ? Vzpomenou na těch dvě stě tisíc tehdejších sociálních demokratů, kteří slučovací přihlášku odmítli podepsat? Na to, jak mnozí z nich dopadli? A dojde jim, jakou hru s nimi hraje dnešní hlava státu? Poznají, že pod výzvami o „státotvornosti“ se ozývá stará hrdelní písnička? Bude jich dost na to, aby se za žádné posty nepřidávali na stranu Andreje Babiše, který opakovaně vývoj v naší zemi po roce 1989 odsuzuje? Opravdu mu chtějí pomáhat k úplnému uchopení moci, nést spoluvinu za postupné omezování, možná přímo likvidaci nezávislých institucí a nepohodlných názorových odpůrců? Neslyší, s jakým plivnutím v hlase a nenávistí mluví o tradičních politických stranách?

 

 

Ano, pokud se sociální demokraté odmítnou stát prezidentovým nástrojem, dostane se pravděpodobně k moci Tomio Okamura. Komunisté tam budou tak jako tak. Ale dojde k demaskování Andreje Babiše. Bude nade všechny pochybnosti jasné, že je ochoten podřídit zájmy a kredit naší společnosti svým zájmům, nezřízené touze po moci. Odmítnutí stát na straně zla by umožnilo ČSSD podpořit demokratické síly v zemi a vedlo by k jejich vlastnímu posílení. Pokud však budou falešně státotvorní, rozloží se jako v roce 1948 a budou spoluviníky demontáže dosavadního demokratického a prozápadního směřování naší země. Neposílí sebe, ale Andreje Babiše.

 

Josef kardinál Beran se vrací do rodné země. Z komunistické centrály se ozývá jásot, který se však této události vůbec netýká. Soudruzi slaví svůj návrat. Ke znovuuchopení moci jim pomáhá prezident republiky a multimiliardář s historií agenta StB, trestně stíhaný předseda vlády, toho času v demisi. Rok vyhnání kardinála Berana má s rokem jeho návratu pochmurně shodné kulisy. Ale v „osmičkových“ letech se dějí i zázraky!