Novinky Mediální výstupy

Multikulturalismus je jako socialismus

Ačkoli se celý život pohyboval ve veřejném prostoru, do politiky se undergroundová legenda František „Čuňas“ Stárek vrhá až ve třiašedesáti letech. Zatímco většina mluvčích Charty 77 podle něho byli buď „bývalí komunisti, nebo levičáci“, on se chce do Senátu dostat v Praze 6 v barvách ODS. Hovoří i o kamarádech z disentu, vztahu Václava Havla se Zdeňkem Bakalou či o největším nebezpečí za posledních pětadvacet let.

Lidé z předlistopadového disentu a undergroundu a Občanská demokratická strana k sobě nikdy – až na výjimky typu Václava Bendy či Alexandra Vondry – příliš nepasovali. Proč vlastně? 

Myslím, že Charta 77 vypadala zvnějšku levicově. Protože většina jejích mluvčích a těch, kteří psali stanoviska, byli buď bývalí komunisti, nebo levičáci. Ale Charta nebyli jen tito lidé. Já jsem z regionu, znám stovky chartistů mimo Prahu a u nich bych neuměl říct: to jsou levičáci. Myslím, že kdyby byl nějaký průnik mezi Chartou a ODS, byl by docela početný. 

Nehrál v tom roli obecný odpor disentu vůči Václavu Klausovi? I třeba kvůli jeho sporům s Václavem Havlem? 

Kvůli sporům s Havlem to asi bylo hodně. Ale já jsem to moc nevnímal. Byl jsem v Bezpečnostní informační službě (BIS) a tam jsem ze zákona politickou činnost dělat nemohl. Fakt je, že řada mých kamarádů, třeba Honza Ruml, odpor vůči Klausovi asi měli. Co se ale týče Klause, myslím, že jeho nehynoucí zásluhou je, co se mu podařilo při rozdělování republiky. Rozdělil ji tak, jak se to nikomu na světě nepodařilo. Neleželi jsme se samopaly na řece Moravě, ale místo toho se přepočítávaly clearingové účty a kolkovaly peníze. Já tedy žádný odpor vůči Klausovi neprožíval. 

Zajímavé také je, že když už se chartisté na politiku dali, dopadli v ní – opět až na vzácné výjimky – docela špatně. Čím si to vysvětlujete?

No, to docela chápu. Nazval bych to tak, že ti, kteří slezou z barikád, už jsou outsideři. Udělají revoluci a pak to vezmou jiní. Ti, kteří se na dobu po revoluci připravovali. A to nejsou disidenti, kteří se připravovali na revoluci. 

Za komunistů jste seděl ve vězení za přípravu přednášky Ivana Magora Jirouse, na které hrál Svatopluk Karásek. Ten se poté do politiky vydal v barvách Rumlovy Unie svobody. Pamatuji si, že když přišel do sněmovny, hned se sháněl po tom, zda si jako asistenty může zaměstnat příbuzné. Když ho opilého chytili policisté v autě, mával před nimi poslaneckou průkazkou. No, a nakonec se stal jediným placeným místopředsedou Unie svobody v éře zlopověstného Pavla Němce, který si tak chtěl vylepšit image. Co jste tomu říkal? 

Já jsem nebyl volič Unie svobody. Já to moc nesledoval. Ale samozřejmě si o tom něco myslím. 

A co? 

Že bych to co on nedělal. Pamatuji si, jak ty policajty oplackoval nějakým tím průkazem. To je smutek. 

Sváťu Karáska jsem uvedl jako extrémní příklad, on byl v politice vážně mimo. Ale pojďme to zase zobecnit na disent jako takový. Proč se z řady předlistopadových „hrdinů“ staly v politice vesměs směšné figurky? 

Já slovo hrdina nerad slyším. Činnost v disentu holt není žádnou legitimací do budoucna. Něco se dělalo, řadou okolností se to povedlo a tím to skončilo. Že mě teď stát odškodnil za to, že jsem seděl v base? Děkuji mockrát, státe. Ale fakt nelze očekávat žádné bonusy za to, že někdo bojoval proti komunismu. A kdo si myslí, že z toho bude žít, nemůže uspět. Ale to není můj případ. 

Předpokládám, že po odchodu z BIS v roce 2007 jste měl několikrát možnost vstoupit do politiky. Proč tedy až teď a proč vůbec? 

Protože je ta nejhorší doba, jakou jsem zaznamenal za posledních pětadvacet let. To, že tady nastalo spojení oligarchizace politiky s levicovým ubíráním svobod na úkor státu, je strašlivý mix. Dá se přežít levice. Svým způsobem se dají přežít i ti oligarchové. Ale ten mix je nebezpečný, protože nás skutečně vede do principů, že nahoře je nějaká high society a dole se socialisticky žije. 

Levicové myšlenky jsou přece naprosto legitimní, ne? 

Když se levice s pravicí střídají, to je standardní postup. Pravice dělá peníze a levičáci je rozdají, takže jsou všichni spokojeni. Já jsem tedy spíš pro to, aby každý dělal za sebe a na sebe. Ale když se stát a jeho řízení stává nějakým byznysovým projektem, je to naprosto krajní. 

Evidentně narážíte na šéfa ANO a ministra financí Andreje Babiše. Jaký na něho máte názor? 

Víte, já pracuji v Ústavu pro studium totalitních režimů, dělal jsem v BIS. Po dobu pětadvaceti let se de facto zabývám svazky StB. Mě nějaký soud v Bratislavě nemůže oblafnout. 

Bavíme se o bratislavském soudu, který Babiše zbavil nařčení ze spolupráce s komunistickou tajnou službou pod krycím jménem Bureš? Zpochybňujete tedy verdikt nezávislého soudu? Ten by měl být respektován, ne? 

Jenže svědci – příslušníci StB – jsou pořád věrni své přísaze k StB. Chrání svůj zdroj jakýmkoli způsobem. To je standardní postup zaměstnance z dob StB. 

I kdyby byl Babiš nakrásně estébák, byl by to jeho největší průšvih? Lidé ho přece zvolili i s tímto vědomím, ne? 

Já nevím, jestli je to jeho největší průšvih. Tím je, že vůbec udělal to, co nazývám státoprojekt, a podařilo se mu to prosadit namísto politiky. 

Na druhé straně tady dlouho zaznívalo volání, ať politiku nedělají lidé bez životní praxe, které odkojily stranické sekretariáty. Ať do ní jdou úspěšní lidé, kteří něco dokázali. Babiš přece jen vybudoval impérium Agrofert a ve volbách uspěl… 

Já bych měl své výhrady i k tomu budování impéria. Tam mi připadá, že byl Agrofert alespoň v začátcích pojistkou pro dobré ekonomické přežívání lidí z I. správy StB. Ano, byl zvolen. Ale měl do politiky vstoupit bez Agrofertu. Nebylo by tam podezření ze střetu zájmů. 

Šéfem Babišova think-tanku je Jan Macháček, váš další kamarád z disentu, který navíc občas do Babišových Lidových novin napíše, kterak je Babiš vlastně fajn. Co si o tom myslíte? Bavili jste se spolu o tom? 

S Macháčkem se o politice nikdy nebavíme. My se sejdeme maximálně, když moderuji kapelu, ve které hraje. A tam se bavíme o tom, co budou hrát. Ani jsem neměl příležitost se ho ptát na Babiše. Po pravdě řečeno, ani mě to nezajímá. Prostě se tak rozhodl a je to tak. 

Macháček k Babišovi přišel ze stáje Zdeňka Bakaly. Muže, o němž teď už i Lidové noviny píší, že bral sponzorování Václava Havla a aktivit spojených s jeho jménem jen jako výkupné za své asi ne vždy čisté působení v byznysu. Bylo to tak? 

Třeba jo. Zaplatil Havlovi film, postavil mu knihovnu, no… Když si chce někdo činit nějaké odpustky, tak proč mu to nepovolit? 

Podle toho, co jsem o vztahu Havla a Bakaly slyšel, nebyl z něho bývalý prezident osobně nijak moc nadšen… 

Samozřejmě, že ne. Ale byl na každýho moc hodnej. Ale nikdy jsem o tom s Havlem nemluvil, to bych si cucal z prstu. 

Před chvílí jsme se bavili o střídání levice a pravice u vlády. Do Senátu kandidujete za ODS, která ale rozhodně nevypadá, že by v dohledné době mohla kohokoli střídat. 

Zaplať pánbůh. Pro mě jsou důvěryhodní, když jsou u dna. Protože kdyby byli nahoře, tak bych se bál, že ti u kormidla tam jsou jen pro peníze. Tito hoši z ODS v Praze 6 jsou srdcaři. 

Změnila se podle vás ODS od Klausovy, pak Topolánkovy a nakonec Nečasovy éry? 

Myslím, že jo. Byla tam nějaká sebereflexe a došlo ke katarzi. Zaplať pánbůh za ten pád. Ten jim velice pomohl a zdůvěryhodnil je. Já se na ódéesku koukám očima dneška. Mám schopnost říct: Dobře, chcete se toho, co bylo, zbavit? Dobře, tak jo, nebudeme to brát jako kámen na noze. 

Jak se ale díváte na politiku ODS pod vedením Petra Fialy? 

Myslím, že ta strana Fialu potřebovala. Zpočátku jsem z něho byl trošku rozpačitej, asi stejně jako i řada členů ODS, ale mám pocit, že tam je v posledních dvou letech nějaká progrese. Že už je to politik, a ne profesor. 

Ale preference ODS se drží pořád tak nějak nastejno, okolo osmi devíti procent. Pravda je, že když vyskočí o jedno a půl procenta, vydávají občanští demokraté oslavné tiskové zprávy. Pak to ale v jiném průzkumu zase klesne. Neznepokojuje vás to? 

Heleďte, já jsem voják prohraných bitev. My jsme prohrávali dvacet let, furt nám estébáci rozbíjeli držky, furt jsme byli v basách. Mně prohrané bitvy nevadí, důležitá je vyhraná válka. 

Přemýšlel jste, co budete dělat, když se do Senátu dostanete, budete tam sedět s profesionálními politiky a nezbude vám než poslouchat direktivy vedení ODS, jak hlasovat? 

Nemyslím si, že bych poslouchal. Myslím, že ode mě ani nečekají, že bych byl nějakým disciplinovaným straníkem. Já nejsem straník. Myslím si ale, že jsme názorově kompatibilní. 

Co tedy vlastně chcete v Senátu prosazovat? 

Myslím, že Senát je pojistka. A když jsem mluvil o obavě o svobodu, tak bych chtěl hlavně držet ty svobody. Hlavně, aby občanům nebyly utahovány šrouby. To je to podstatné, čeho se bojím, a proto do toho jdu. 

Pokud byste oba uspěli, setkáte se v senátním klubu ODS se „starým známým“. Bývalým šéfem ÚSTR Jiřím Pernesem, který musel odejít i kvůli tomu, že v životopise zatajil studium na Večerní univerzitě marxismuleninismu, které se říkalo VUML. Kromě toho byl kandidátem tajné spolupráce StB a obviněn byl i z plagiátorství diplomových prací studentů do svých knih. V rámci ÚSTR jste byl tvrdě proti Pernesovi, jenž má nyní za ODS kandidovat v Brně. Jak se na něho těšíte? 

Že bych z toho byl šťastný, to nejsem. Ale je to jejich volba. Jestli si ódéeska myslí, že jí pomůže jak Pernes, tak já, tak asi chtějí oba. Na ÚSTR jsme samozřejmě měli spory, ale nedávno jsem se třeba potkal s Jakešem… A přežil jsem to. 

Váhal jste dlouho, než jste nabídku na setkání s někdejším generálním tajemníkem ÚV KSČ Milošem Jakešem přijal? 

Ne, vůbec, já mám dobrodružství rád. 

Co jste si z toho odnesl? 

Že není senilní, že je furt stejně blbej, že je to pořád ten kůl v plotě. A že se prostě nehnul ani o píď. Kdyby ho dnes vzali a posadili do Severní Koreje, tak by mohl z fleku nahradit Kim Čong-una. 

Nedávno se s Jakešem potkal i váš další kamarád Martin Věchet, se kterým jste za komunistů dávali dohromady trutnovský hudební festival. Věchet tam Jakeše pozval a sklidil za to kritiku ze všech stran. Co jste tomu říkal? 

Martin Věchet je odchovanec Václava Havla, to byl jeho velký guru. A on je ke každýmu zrovna tak hodnej. Jako byl Havel k Bakalovi, tak byl Věchet k Jakešovi. Udělal tím ale zásadní mediální přešlap. On tam Jakeše vlastně ani nezval. Řekl mu: No, tak se tam přijeďte podívat, jak to vypadá. Ale mediálně to zkrátka posral. 

Následně se začínaly ozývat zasloužilé kapely, že už do Trutnova kvůli Jakešovi nepřijedou. Dokonce i vaši další dlouholetí přátelé, muzikanti z undergroundové legendy Plastic People of the Universe. Co vy na to? 

Tak pozor, ono to má vždycky svoje! To byste musel do té komunity vidět. Manažeři Plastic People se ozvali, že nepřijedou. Ale proč? Protože jsou roztrhnutí na dvě půlky. A ta jedna půlka se potřebuje rychle zviditelnit, že oni jsou ti praví Plastici. 

Mimochodem, kteří jsou podle vás ti „praví“? Ti okolo violisty Jiřího Kabeše, anebo druhá parta v čele se saxofonistou Vratislavem Brabencem a klávesistou Josefem Janíčkem? Mně to celé připadá hrozně legrační, vám ne? 

No, heleďte, mně se to líbí. Alespoň to dokazuje, že je ta kapela pořád živá, že to není žádný projekt nějakého revivalu. Že to jsou živí lidé, kteří fungují. V undergroundu se to stalo už několikrát. Byla Umělá hmota, Umělá hmota II, Umělá hmota III, dokonce hrály souběžně na festivalu. Není to žádný problém. Je to jen o tom, že to teď manažerují hoši, kteří už tu undergroundovou dobu zažitou nemají. A myslí si, že to musejí manažerovat, jako by se roztrhl Olympic. Tak to ale není. Nerozdělitelný je jen název, to je ikona. Ze srandy ale vždy nadhazuji návrh Miroslava Skalického: když teda dělit, tak by se jedna mohla jmenovat Plastic a druhá People. 

Kvůli migrační krizi, která do Česka ani nedorazila, se země rozdělila na „sluníčkáře“ a „xenofoby“. Těm prvním se také říká „pravdoláskaři“ nebo „havloidi“. Druhým, kteří pochopitelně jakoukoli xenofobii a rasismus odmítají a mluví o strachu z neznámého, kraluje prezident Miloš Zeman. Takže tu, v nadsázce řečeno, zase máme Havla proti politikovi „opoziční smlouvy“. Jak to vnímáte? 

Podívejte, ty zkratky vždycky lžou. U podobných dělení to vždy dělí ten druhý. Znáte nějakou stranu, která by si říkala pravdoláskařská? Já chápu politiku jako podkovu. Krajnosti jsou vždy blízko sebe. Ale mezi tím je celé politické spektrum. 

Spíše mě na tom zaujalo, že ačkoli Václav Havel zemřel téměř před pěti lety a k migrantům v dnešním smyslu se nikdy nevyjadřoval, je v současnosti vnímán jako guru myšlenek dnešních vítačů uprchlíků – přezdívaných „pravdoláskaři a havloidi“ – a je za to vysmíván. Co tomu jako jeho někdejší kamarád říkáte? 

Já bych ani Havlovi nepodsouval, že by se tak vyjádřil. To si neumím představit. Dělají to spíš média, blogeři, lidé v diskusích. Je to zkratka a pejorativní nálepka. Já to tak ale necítím. Přednáším na středních a vysokých školách o samizdatu, tak mám pocit, že to jsou inteligentní lidé. Že to není primitivní odsudek: buď Havel, nebo Zeman. Tak to nefunguje, tak se na veřejný prostor nedá dívat. 

A jak vůbec celou uprchlickou krizi vidíte vy? 

S velkým despektem se koukám především na to, co provedla Evropská unie. A to už historicky. Já totiž nevěřím v koncepty multikulturalismu. Ty jsou takovým pozůstatkem po levičácích z 60. let. A teď s multikulturalismem přicházejí jako s experimentem na lidech, který není nepodobný socialismu. Ve společenských vědách ale takové experimenty trvají roky, století. Když vám někdo začne tvrdit, že neplatí přitažlivost zemská, pustíte mu pětikilovku na nohu a on to hned pochopí. Dnes už třeba také řada lidí řekne, že byl socialismus slepou uličkou. Ale když si někdy v roce 2100 řeknou naši potomci, že multikulturalismus byla chybka, už to nepůjde vrátit. To není nic o etnicitách a o náboženstvích. Ale prostě mi vadí nekompatibilita těch příchozích. Kdyby přicházeli s tím, že chtějí být Evropany, řeknu: Pojďte dál. Ale oni nechtějí být Evropany. Oni chtějí mít Molenbeek (muslimská čtvrť v Bruselu, odkud pocházeli pařížští atentátníci, pozn. red.), kde bude exteritoriální území Islámského státu. 

(Autor: Petr Kolář)

František "Čuňas" Stárek (63) 

Narodil se v Plzni, jeho otec byl vězněn v padesátých letech. Vystudoval hornickou průmyslovku. Začal pracovat v Praze, kde se záhy zapojil do okruhu českého undergroundu, podílel se na organizování hudebních produkcí a přednášek. V procesu s Plastic People byl odsouzen k podmíněnému trestu, za vydávání samizdatu Vokno pak ke 2,5 roku vězení. Signatář Charty 77. Od roku 1990 do roku 2007 pracoval v BIS, poté v Ústavu pro studium totalitních režimů. Dodatečně vystudoval bakalářský stupeň Právnické fakulty Masarykovy univerzity.