1. dubna 2016

Miloš Zeman ve službě. Pro koho a pro co?

Návštěva prezidenta Čínské lidové republiky Si Ťin- phinga skončila. Během čtyř desítek hodin, po které v naší zemi se svou delegací pobýval, jsme měli příležitost přemýšlet o změnách, které se v naší společnosti odehrávají.

Vše začalo o mnoho měsíců dříve. Nejviditelnějším signálem změny v dosavadní politice ČR byla návštěva Miloše Zemana v Říši středu a jeho vystoupení v tamní televizi v loňském roce. S krtečkem v náručí se vyznal z potřeby učit se v Číně, jak stabilizovat společnost. Na taková slova komunistická Čína slyší. Odměnila se našemu prezidentovi zvláštní přízní a nebyla sama. 

Zpátky z této průkopnické cesty se Miloš Zeman nevracel prezidentským speciálem, ale soukromým letadlem jedné z nejvýznamnějších českých společností, PPF. Ta je propojena s čínskou telekomunikační firmou Huawei, která pro podezření z kyberšpionáže opustila americký trh, podobně dopadla v Kanadě i Austrálii. 

Cestu ke změně orientace dále prošlapávali vysocí ústavní činitelé ČR, nikoli náhodou jsou všichni členy ČSSD nebo jsou na tuto stranu pevně napojeni.  V lednu letošního roku se pod patronací předsedy Senátu Milana Štěcha uskutečnil seminář, který měl za cíl představit čerstvě založený Institut nové hedvábné stezky. Přítomen byl předseda vlády a čínská velvyslankyně. V čele Institutu stojí bývalý ministr zahraničních věcí Jan Kohout. Pár týdnů po Senátu, přišla řada na Sněmovnu. Její předseda Jan Hamáček zaštítil seminář věnovaný řízení a rozvoji státu, který pořádal předseda KSČM Vojtěch Filip. O efektivitě řízení státu zde přednášel profesor Univerzity ústředního výboru komunistické strany Číny. 

Tyto a další aktivity byly předpolím pro megalomansky pojaté přijetí prezidenta ČLR u nás. Velký prostor v přípravách získala Česko-čínská smíšená obchodní společnost, v jejímž čele stojí Jaroslav Tvrdík. Jako bývalý ministr obrany usilovně propaguje poněkud záhadnou čínskou společnost CEFC, která spolupracuje s PPF, J&T a Pentou. Veřejné zdroje uvádějí, že má údajně silný vliv také na čínské armádní kruhy. Zmínky o takovém propojení se setkávají s velkou nervozitou a nevolí u zainteresovaných lidí v ČR. Je třeba dodat, že předseda představenstva CEFC Jie Ťie-ming se stal poradcem našeho prezidenta. Mělo se tak stát na návrh kancléře Mynáře a šéfa poradců Nejedlého (Lukoil). 

Je otázkou, do jaké míry se vůbec na organizaci návštěvy podílela prezidentská kancelář. Zdá se, že náš stát na čas převzal Jaroslav Tvrdík a čínská ambasáda v Praze. Ta měla, podle svědectví jednoho studenta, organizovat agresivní čínské skupiny, které jsme viděli v akci, jak napadají starší paní, koledníky, fotografy, lidi s vlajkami Tibetu. Česká policie stála na straně čínských bojůvek. 

Negativně nepůsobila pouze megalomanská "výzdoba" Prahy, ale rozbuškou se stal další nebezpečný projev českého prezidenta, opět v čínské televizi. Oznámil změnu kurzu naší země "od submisivního podrobování se EU a USA."  To znamená odklon od dosavadních spojenců a další posun na cestě východním směrem. Tam nás Miloš Zeman kormidluje již delší dobu podporou politiky jiného svého velkého přítele, Vladimíra Putina. 

Co jsme tedy získali? Co čínská návštěva více obnažila?  Na prvním místě je třeba zmínit obrat směrem na východ.  Preferováním Ruska a Číny ze strany prezidenta a zpochybňováním našeho dosavadního strategického členství v EU a vazeb na USA, se Česká republika zvolna ocitá v pásmu nikoho. Odtud bude snadno manévrována směrem, který naznačuje Miloš Zeman. Oslabením našich spojeneckých vazeb jsme zranitelnější, destabilizace společnosti je snadná.  Pro nástup oligarchie do autoritářského vedení země je půda připravována. Svědčí o tom sbližování Andreje Babiše s Milošem Zemanem zevnitř, působení Ruska i Číny zvnějšku. 

Druhým momentem, který z návštěvy vyplynul, je zviditelnění silných ekonomických a finančních skupin v České republice. Jsou to ony, kdo de facto z pozadí ovlivňují zásadní rozhodování v oblasti politické a ekonomické. Ukazuje se, že je snadné si  desetimilionovou republiku „rozparcelovat.“ Demokratický systém zde nemá vzhledem k historickému vývoji silné zakotvení. Mnozí volení zástupci občanů na parlamentní úrovni svou zodpovědnost v tomto směru podceňují. Neuvědomují si, že ústavní dělba moci začíná erodovat na úkor zejména moci zákonodárné. Volby rozhodují o dění v zemi méně, než dohody vlivných ekonomických skupin. 

Třetí závažnou okolností, která vyplula na povrch, je slabost naší vlády v základních věcech. Průběh návštěvy čínského prezidenta odhalil neschopnost vlády sladit zahraniční politiku s prezidentem. Zdůraznil osobní averzi mezi prezidentem a premiérem. Ukázal na rostoucí vliv Andreje Babiše, který rozkládá ČSSD. Vláda nevytváří „obranný val“ na ochranu dosažených individuálních svobod a necítí potřebu bránit demokratické vládnutí. Naopak, neumí čelit vlivu zmíněných skupin, na jejichž podpoře postavil svou budoucnost prezident republiky a jeho okolí. 

Dvě poznámky na závěr, které mají svou symboliku.  Fotografie prezidentů s malými fotbalisty na pozadí pražského panoramatu má severokorejský rozměr. Ne co do velikosti, ale obsahem. Chyběly už pouze pionýrské šátky. Pro pamětníka komunistického režimu v naší zemi otřesný moment. Stejné to bude, až se děti z Klokánků stanou rukojmím babišovsko-zemanovské aliance a pojedou na Čapí hnízdo. 

A druhý moment.  Arogantní a samolibý prezidentův vzkaz z byznysového čínsko-českého setkání na pražském Žofíně. "Pozvali jsme sem jen ty úspěšné, protože zvát neúspěšné nemá význam."  Pokud jste tedy, vážení čtenáři, pozvánku neobdrželi, víte proč. Země patří prezidentově kamarile a třiceti vyvoleným. Nevím, jak to přijme dolních deset miliónů, které si Miloš Zeman bral pod ochranu ve svém inauguračním projevu. Nedělám si iluze, hodně mu jich zatleská. Ti, kteří mu nevěřili tehdy a nevěří mu ani dnes, ty čeká velký úkol. Peroutkovsky řečeno - budování státu v roce 2016 a potom.