Novinky Mediální výstupy

Prioritou je zvýšit učitelům mzdy...

Společné vzdělávání dětí dělá zdravých i mentálně postižených je nesmysl, který nám ale stejně nacpou do krku. V rozhovoru s Bleskem to tvrdí Václav Klaus mladší, pedagog a člen expertního týmu ODS pro školství.

 

Inkluzi, kdy spolu mají v jedné třídě sedět žáci s lehkým mentálním postižením (LMP) a žáci zdraví, kritizují pedagogové. Jak ji ale provádět, když právě na učitelích úspěch stojí a padá? 

Jednotné zemědělské družstvo bylo také přes odpor všech sedláků a vesele to provedli. 

To je poměrně kruté přirovnání. 

Reálná šance na plošnou inkluzi tu je. Má podporu Evropské unie a řadu peněz z norských fondů. Čili promoakce běží. Myslím, že se jim to může povést. 

Brusel na nás tlačí, protože pod záminkou LMP prý segregujeme zdravé romské děti. Mají pravdu? 

Tlak z Bruselu je, protože ty vládnoucí skupiny tam jsou takového neomarxistického založení. Řada českých druhů ve zbrani toho ráda využívá. Dělají okolo toho tyjátr, vydávají rozhodnutí proti ČR, že diskriminuje Romy, a další nesmysly. Máloco funguje jako školství ve vztahu k této menšině. Tisíce lidí s láskou učí v romských třídách nebo na severu Čech, kde je spousta těchto dětí. Že bychom je nějak diskriminovali, je nesmysl. Nediskriminujeme vietnamské děti, což je komunita, která dosahuje vynikajících výsledků. 

Jak lze současná opatření k inkluzi vylepšit? 

Ten zákon bych zrušil. Pokud je škola bohatá, může si udělat třídičku pro tyto děti. Stát může dávat peníze na podpůrná opatření a asistenty v rámci podpory. Ale já bych peníze raději dal přímo ředitelům škol. Ti nejlépe vědí, jak je využít. 

Součástí inkluze jsou podpůrná opatření. Tedy všechny děti se speciálními potřebami, nejen mentálně postižené, dostanou to, co jim dosud chybělo, aby se mohly na základce lépe vzdělávat. Co by se stalo, kdyby se s novelou zametlo? Jak by se rodiče dostali k penězům? 

Česká republika je pořád relativně bohatá země, ale ta opatření jsou velice drahá. Vezměte si, že je ve třídě jeden asistent. Když bere 15 tisíc korun, krát 12, do toho sociální, zdravotní, tak jsme na školném 200 tisíc korun pro tohoto jednoho žáka. Což je školné na nejdražších školách v republice, na které skoro nikdo nemá. Kolik takovýchto hyperdrahých školných si může dovolit jedna škola? Když tam to dítě má jedno, je to v pohodě, ale když jich tam bude mít deset… Mluvíme o tom, že pedagogové mají málo peněz, což je pravda. Avšak miliardy, které by mohli dostat do nenárokové části mzdy, vrhneme do systému někam, kde to nebylo. 

Tedy priorita je podle vás jinde… 

Prioritou je zvýšit učitelům mzdy a dovolit ředitelům, ať peníze použijí na mzdové prostředky. 

Jste odpůrce inkluze jako takové, anebo jenom formy, v níž si ji představuje ministerstvo? 

Jsem odpůrce inkluze jako takové, protože je to naprosto nepromyšlený krok. To je, jako když se narodí miminko, které má kilo, a místo toho, aby ho dali do inkubátoru, zařadí ho na normální novorozenecké oddělení. Jsou tady děti s různými mentálními handicapy, které potřebují speciální pedagogy. Ministerstvo speciální školy ruší a děti pošle do normálních škol, kde bude jakýsi asistent. 

Ministerstvo ale tvrdí, že speciální pedagogové budou působit na běžných základkách. A s nimi budou moci učitelé konzultovat, jak se o inkludované dítě postarat. 

Speciální pedagogové se brání, běžní pedagogové se brání a ministerstvo to různě chlácholí a lže. Zatím jsou tu asistenti, kteří v řadě případů vykonávají pedagogický dozor. V lepším případě je to učitel, který dítko separátně učí, protože to jinak nejde. Představme si, že děti řeší úlohu, v níž jede cyklista z místa A na místo B dvacítkou, za ním vyrazí nákladní auto po půlhodině padesátkou. A pak tam sedí dítě, které nechápe, co je padesát. Jaký má taková výuka smysl? 

Takže tvrdíte, že ani přítomnost speciálního pedagoga by nepomohla? 

Bude to lepší, ale to je vyloženě chlácholení veřejnosti, aby se urazila vlna odporu. Stejně jako lhaní, že se speciální školy neruší. Ony se neruší, ale budou muset vyučovat podle normálního vzdělávacího programu. To je, jako kdybyste chtěli z nějakého důvodu zrušit holiče, ale řekli jste: To holičství se neruší, to může existovat, bude se to jmenovat holičství, ale nesmí se tam stříhat. 

Proč někteří rodiče podle vás trvají na tom, aby jejich mentálně postižené dítě šlo do běžné základky? 

Rodiče, zvlášť ti skutečně milující, se snaží udělat pro své dítě co možná všechno nejlepší. Já bych nikomu nezakazoval, aby dítě dal na běžnou školu. Ale plošně rušit speciální školy je nesmysl. Známe také děti, které na tom byly na běžné základce špatně a teď jsou rády, že mají pomalejší tempo, nejsou ve škole nejslabší, nikdo se jim neposmívá a věnují se jim tak, aby je mohli začlenit do společnosti. 

A co opak? Když je na tom dítě celkem dobře, je to takzvaný hraniční případ, a rodiče i tak chtějí, aby chodilo do základní školy praktické? 

Máme zákon, že každý musí být přijat do školy v místě svého bydliště. To stačí a zbytek je vůle rodičů, kteří dítě znají a mají lepší představu než ministr školství, kam má chodit. 

Ve vyhlášce ministerstva školství se přitom objevuje formulace „nejlepší zájem dítěte“. Co to dle vás je? 

Nemám rád ten termín, protože vidíme třeba v Norsku, že nejlepším zájmem dítěte je ho sebrat mamince a umístit na druhou stranu země k jakýmsi pěstounům. Představa, že dítě patří komisím, a ty s ním nakládají, se mi nelíbí. A tento termín má drastické konotace. 

Pedagogové upozorňují na nejhorší interpretaci té vyhlášky - bere pravomoc rodičům rozhodovat o osudu svého dítěte, obzvlášť když bude chtít, aby chodilo do speciální školy. 

S tím souhlasím. 

ČOSIV (Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání) zase říká, že to zůstane v rukou rodičů. Jak to podle vás reálně dopadne? 

Reálně nevím. Ministerstvo má síly to prosadit, přestože odpor speciálních pedagogů i normálních škol je obrovský. 

Jak to bude ve školách vypadat od 1. září? 

Myslím, že to vypukne a ředitelé a učitelé si s tím budou muset poradit. A začnou bojovat. Dopadne to tak, že dítě, které skutečně není schopné zvládat látku, bude sedět s nějakým asistentem na chodbě anebo někde vzadu. Bude mít stejně svůj vlastní program a ta třída se bude učit stejně, jako se učila předtím. Čili nejde o žádnou inkluzi. 

(Autor: Vera Renovica)