Jak se peče totalita
10. ledna 2016

Bábek Radomil: Jak se peče totalita

(ECHO24.cz) Svoboda občanů, nedotknutelnost jejich soukromí a majetku, svodné podnikání a svoboda projevu, to jsou základní atributy svobodné společnosti. A svobodná společnost je společnost prosperující. Jenže to má háček.

 
Vysoká míra svobody občanů znamená, že politici a úředníci mají jen omezenou moc. Mají jen tu nejnutnější míru moci, kterou potřebují pro řízení státu a ochranu občanů. A to se politikům a vysokým úředníkům zhusta nelíbí. Kdo si jednou přičichne k moci, chce si ji udržet a pokud možno i zvětšovat. Moc korumpuje.
 
Nejefektivnějším způsobem, jak moc posilovat a udržet, je vytvoření totalitní společnosti. V totalitě má velmi úzká vrstva lidí veškerou moc ve svých rukách. 
 
Zdálo by se, že vybudovat totalitní společnost bude obtížné a musí to trvat dlouho. Opak je pravdou. Totalita je k mání velmi snadno a je stále na spadnutí. Totalitu nám dokážou politici vybudovat tiše a nenápadně, tak říkajíc občanům pod nosem. Je to tak snadné, jako upéct nedělní kachnu. Nevěříte? Tak tady je recept na pečení totality.
 
Jak snadno a rychle ovládnout civilizovaný národ
 
Recept, podle kterého se totalita peče, se jmenuje; „Jak snadno a rychle ovládnout civilizovaný národ“. Postup je tak jednoduchý, že podle něj dokázali pracovat i kuchaři-amatéři, jako třeba jistý truhlář z Dědic u Vyškova nebo jeden malíř z Braunau.
 
 
K upečení totality je třeba zvládnout jen čtyři snadné úkony:
 
1. umlčíte elity národa
2. ovládnete média
3. koupíte si většinu (nebo ji můžete učinit závislou na státu, ale ono to vyjde nastejno)
4. a získáte kontrolu nad tou částí společnosti, která je na státu nezávislá (to jsou podnikatelé, živnostníci, sedláci a rolníci).
 
 
Tak postupovali za protektorátu nacisté, zvláště jistý pan Heydrich, a velmi úspěšně jej pak napodobili i českoslovenští komunisté po roce 1948. Jak nacisté, tak i komunisté umlčeli, a to dosti brutálně, elitu národa. Obě blíženecké totality zcela ovládly média a zavedly cenzuru. Těm, kdo poslouchali a šlapali, rozdávali různé dovolené na zotavenou, svačiny zdarma, větší příděly, deputátní uhlí atd. Rozdávaje různé přídavky, příspěvky a dávky, koupili si mlčení většiny. 
 
Jen s živnostníky, malými podnikateli a sedláky to už bylo v obou totalitách různé. Zatímco ta hnědá je „jen“ kontrolovala, ta rudá je rovnou zlikvidovala.  
 
Taky Vás napadá, jak jsme na tom vlastně dnes my, Česká republika, po pětadvaceti letech budování svobodného demokratického státu?
 
Zdá se, že v první oblasti je to v pořádku. Naše elity jsou slyšet. Soudci, politici, vojáci, vědci, spisovatelé, dramatici i podnikatelé se vyjadřují k mnoha jevům či událostem. A vyslovují velmi různé názory. To je to nejdůležitější – různost názorů, rozdílnost postojů. Nemusíme souhlasit s tím, co slyšíme osobnosti vyslovovat, ale musíme být rádi, že to vyslovovat mohou. 
 
Další dvě oblasti už nejsou úplně v pořádku. 
 
Média jsou již částečně v rukách těch, kteří nás chtějí ovládat, a velká část společnosti je již závislá na státu, nebo se závislou rychle stává.
 
Pro první tři podmínky svobody společnosti tedy zatím platí totéž, co v známé anekdotě pro muže padajícího z mrakodrapu – jak tak padal, v každém patře si říkal: „Zatím je to ještě dobré“. To „zatím je to ještě dobré“ už, bohužel, neplatí pro oblast podnikatelů a živnostníků.   
 
Státní moc se zjevně a velmi usilovně snaží dostat podnikání pod svou kontrolu. A daří se jí to. Jde samozřejmě o kontrolu nad malým a středním podnikáním a živnostníky. Velkopodnikání je totiž vždy přítelem totality. S velkokapitálem, korporacemi a velkými zemědělskými podniky si totalita rozumí a byly vždy oporou všech socialistických zřízení, ať to byl socialismus hnědý nebo rudý, sovětský nebo s lidskou tváří.
 
Český stát, směřující ke skrytému neosocialismu, si vytváří sadu nástrojů, jejichž síla vyniká, když si uvědomíme jejich synergický efekt. Elektronická evidence tržeb, Kontrolní hlášení DPH a Centrální evidence bankovních účtů jsou namířeny proti malému a střednímu podnikání a proti živnostníkům. Stát jejich prostřednictvím získává absolutní kontrolu nad podnikáním a zároveň si vyrobil bič pokut a sankcí, které jsou pro podnikatele likvidační. Stát vidí pomocí EET, KH a CEÚ veškeré transakce, obchody a pohyby peněz. Stát bude dlouhodobě sbírat data o zákaznících a dodavatelích podnikatelů a živnostníků. A stát toho začne brzy velmi tvrdě využívat. 
 
Těm, kteří se rozhodli posilovat státní, tedy svou moc, to však nestačí. Ještě potřebují vrazit klín mezi podnikatele a nepodnikající veřejnost. A už jim k tomu nestačí pomlouvání a očerňování, které provázelo a provází např. kampaň za zavedení EET. Podle hesla rozděl a panuj, si stát připravuje „Zákon na ochranu oznamovatelů nekalého jednání“. Do obecné češtiny přeloženo „zákon na ochranu udavačů“. Zaměstnanci, kteří udají svého zaměstnavatele, budou zákonem chráněni, ať jejich udání bude oprávněné, nebo zcela vymyšlené. A nedosti na tom, zákon bude zaměstnance k udávání navádět, vyzývat a motivovat. Zákon na ochranu udavačů, to je unikum, na které nepřišli ani nacisté ani komunisté.
 
Tak tahle se, přátelé, peče totalita v České republice. Jak jsem daleko? Kam jsme už došli ve výrobním procesu? Je teprve zaděláno, nebo jsme už v troubě? Nevím, ale protože jsem optimista, doufám, že pečení ještě nezačalo. Jsem přesvědčen, že stále stojí za to snažit se pečení totality zabránit. A nakonec, každou troubu je přece možné vypnout.