Novinky Mediální výstupy

Funkční a dobře vyzbrojená armáda přispívá ke stabilitě

Žijeme v mediální záplavě negativních zpráv o bezpečnostních rizicích. O nebezpečí terorismu se mluví doma, ve škole, v hospodách. Jak na takovou situaci reagovat, aby nás neovládl strach a podezřívavě jsme se nekoukali na každého, kterého neznáme? 

Určité napětí skutečně vidím ve svém okolí, na diskusích na sociálních sítích, ale i sama na sobě. Probudím se a okamžitě zapnu televizi, některý zpravodajský server, abych viděla, zda se něco nestalo. Je to přirozené chování. Bylo by špatně, kdybychom neměli pud sebezáchovy. Na druhé straně v České republice není v této chvíli skutečně nutné vyvolávat nějakou paniku, aby si lidé museli nakupovat zásoby mouky, mléka, konzerv. 

Co podle vás posiluje stabilitu a snižuje logické obavy lidí? 

Včera poslal náš výbor pro obranu jako garanční výbor do třetího čtení návrhy branných zákonů, které mimo jiné posilují aktivní a dobrovolné zálohy. K pocitu bezpečí tak bude moci přispět každý, kdo má zájem se nechat vycvičit, absolvuje základní výcvik a stane se členem dobrovolných záloh. To je jedna ze zpráv, která může přispět ke zklidnění situace. Když budeme mít od našich politických představitelů informace, že do armády vstupuje dost lidí, že armádním zálohám se hlásí dost kvalitních lidí, na které můžeme v případě potřeby spoléhat. Navíc podpořené zprávou, že české armádě důvěřuje naprostá většina občanů. To je dobrá zpráva. O dobrých zprávách by se mělo informovat. Deprese z tragických událostí pak bude menší. 

Jenže každá debata nakonec skončí u toho, zda bude v rozpočtu dostatek peněz. 

Proto vedeme debaty o rozpočtu na příští rok, kdy výbor pro obranu navrhl navýšit rozpočet armády o 2,28 miliardy. Není to o tom, že bychom usilovali splnit požadavky NATO, aby na armádu šly prostředky ve výši dvou procent HDP, ale o pocitu, že máme nejen kvalitní vojáky, kteří mají i dostatečné vybavení a už se nepotýkají s problémy minulých let, kdy se z prostředků na armádu pravidelně ubíralo. Ty škrty byly v té době nutné, byli jsme v recesi. Škrtalo se v resortech, které v té době občanská společnost nebrala jako obzvláště důležité. Jinak by se muselo škrtat ve zdravotnictví, sociální oblasti, školství, což v tu dobu nikdo nechtěl. To byly procesy, které ale probíhaly v totálně odlišné geopolitické situaci. Dnešní optikou nám může někdo říci, mohli jste přezbrojovat už v roce 2010. Mohli, ale v rozpočtu nebyly peníze, peníze se nasměrovaly jinam. 

V době určitých geopolitických hrozeb či tragických masakrů se automaticky objeví požadavek omezit přístup občanů ke zbraním. 

Teroristé obvykle o zbrojní průkaz nežádají, masovou vraždu lze spáchat i kuchyňským nožem. Česká legislativa v určení toho, kdo smí mít zbraň, je velmi přísná a ostatní státy by se mohly od nás učit. Evropská komise přišla se svým návrhem na omezení zbraní v tu nejnevhodnější dobu. Osobně považuji právo na vlastnění zbraně za jedno ze základních občanských práv. Ono je možné si totiž položit i jinou otázku. Jak by se asi vyvíjela tragická situace, kdy šílený střelec povraždil v restauraci několik lidí, kdyby v tu dobu v sále seděl někdo se zbraní a aktivně se mu postavil? Řadu případů známe i z Izraele, kde ozbrojení náhodní chodci zabránili skutečně velkým krveprolitím, když útočníky včas zastavili. 

(Autor: Jiří Vavroň)