Pár slov o Jaroslavu Kuberovi
Je to sotva pár hodin, co jsem se dozvěděla o úmrtí Jardy Kubery. Je to sotva pár dní, co jsme spolu telefonicky hovořili a začátek hovoru byl v poslední době vždy stejný: „Čau Ireno, zase mi budeš nadávat, že jsem ještě ve Zlíně nebyl a váš kraj zatím nenavštívil. Ale rozkaz už jsem splnil – termín je daný, takže 1. a 2. dubna jsem na dvoudenní návštěvě u vás, ve Zlínském kraji. A těším se na vás – vy se zase těšte na mě!“
Je to sotva pár měsíců, co jsme spolu na předvánočním senátním večírku spolu s Jardou, jeho ženou Věrou, Přemkem Sobotkou, Alenou Palečkovou a dalšími bývalými i současnými senátory za ODS, seděli u stolu a „řezali“ se smíchy nad nekonečnými vtípky předsedy Senátu. Je to sotva pár let, co jsme spolu s Jardou seděli v senátorských lavicích hádali se o podstatných i méně podstatných věcech, rvali se za své názory, ale vždy jsme se navzájem respektovali.
Najednou je konec a tečka za smysluplným, aktivním, optimistickým životem jednoho z mých kamarádů – Jardy Kubery. Byl skvělý chlap, milující manžel a táta svých dětí, kamarád „do deště“, bezedná studnice legrace i stoprocentně konzervativního pohledu na život. K nám, ženám, se choval jako příkladný džentlmen a cigaretky, ty jsme mu už dávno odpustily. Co říkal, to také dělal – jasně, obyčejně a prokazatelně.
Prvního ani druhého dubna tě tedy, Jaroslave, ve Zlíně nepotkáme a je mi z toho nezměrně smutno.
místopředsedkyně Výkonné rady UNICEF ČR
členka ODS
