10. ledna 2022

Korespondenční volba? Možná víc škody než užitku

(Deník) Návrhy zavést korespondenční hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny pro Čechy žijící v zahraničí se v parlamentu objevují již více než dvacet let. K prosazení této změny voleb se však nikdy nenašla potřebná většina. Je zcela jistě politickým uměním menší koaliční strany TOP 09, že tuto svoji prioritu prosadila do koaliční smlouvy současné vládní koalice. Jakkoli jsem koalici SPOLU volil a současnou vládu podporuji, pevně věřím, že schválení korespondenční volby poslanci ještě dobře zváží.

Hlavní argument proti korespondenční volbě představuje skutečnost, že základním principem voleb v ČR je osobní a tajné hlasování, jehož hlavním smyslem je zajistit svobodnou volbu každého voliče. Volební zákon chápe tajné hlasování jako povinnost a volební komise nesmí umožnit hlasovat nikomu, kdo se neodebral za plentu. Britští autoři Birch a Watt dobře popisují, proč je tajné hlasování tak důležité: „V soukromí hlasovací kabiny není volič odpovědný nikomu kromě svého vlastního svědomí. Jestliže úprava lístků probíhá společně v rámci jedné rodiny nebo mezi přáteli, svědomí jednotlivých voličů může ustoupit druhým z důvodu loajality.“ Jak podotýká ústavní právník Marek Antoš, „nelze nic namítat proti tomu, aby se o politických otázkách diskutovalo, a to ani tehdy, pokud jeden druhého přesvědčuje o tom, koho volit. Nakonec je to však pouze volič, který se v soukromí volební místnosti rozhodne, komu svůj hlas odevzdá. Pokud se však volební akt přesune do jiného, nekontrolovaného prostředí, tato volnost vůle se výrazně omezí.“

Vedle omezení svobody hlasování jednotlivých voličů existuje i riziko kupování hlasů. V minulosti jsme byli svědky případů, kdy lokální „šíbři“ kupovali hlasy některých voličů. Ale v těchto případech nikdy nešlo ověřit, zda volič za plentou opravdu vložil „koupenou“ kandidátní listinu do obálky. I když do volební místnosti vstupoval pouze s jedním volebním lístkem, u volební komise vždy mohl dostat novou sadu. V případě korespondenčního hlasování je však možné vyplnit lístek přímo před třetí osobou a rovnou odeslat, nebo jej dokonce „prodat“ někomu třetímu.

Vyšší riziko zneužití

Z minulosti jsou známy případy, kdy volby, resp. utvoření vládní koalice rozhodly desítky tisíc hlasů, resp. jeden poslanec. Korespondenční hlasování může například rozhodnout o podobě koalice či prezidentské volbě. A to přestože většina korespondenčně hlasujících lidí v ČR dlouhodobě nežije, neplatí zde daně a nenese důsledky svých volebních rozhodnutí. Rovněž nedávné zkušenosti s korespondenčním hlasováním při prezidentské volbě v USA či soudně nařízené opakování prezidentských voleb v Rakousku z důvodu možného zpochybňování sčítání korespondenčních hlasů jsou významným varováním. Počítání zaslaných hlasů je pomalé, mohou nastat problémy na straně pošty, poštou zasílané hlasy potřebují dohled a trasování, a kdo bude hlasy sčítat, aby nenarostla možnost zneužití?

Z mnoha důvodů se obrovsky zvýší možnost úspěšně napadnout volby u soudu.

Z vlastní parlamentní zkušenosti si navíc troufám tvrdit, že potenciální přijetí korespondenčního hlasování je první krok salámové metody, která skončí u elektronického hlasování od domácího počítače, jak si to představují některé digitální politické strany. Schválení korespondenčního hlasování bych považoval za stejnou chybu jako schválení přímé volby prezidenta. I u této parlamentní iniciativy stála TOP 09 a následně z této změny ústavy (hlasoval jsem tehdy proti) bolela všechny její tvůrce hlava.