Středočeská ODS musí výrazně změnit vedení
Jmenuji se Milan Hulínský, je mi 46 let, jsem ženatý, mám tři děti a čtyři vychovávám. Jsem bývalý novinář. V letech 1996 – 2001 jsem byl redaktorem Mladé fronty DNES pro okresy Beroun a Příbram. Končil jsem jako zástupce vedoucího pražské přílohy MF Dnes. Od roku 2003 jsem jednatelem vlastní malé PR agentury.
Členem ODS jsem od května 2012, momentálně na pozici člena rady místního sdružení v Berouně. V aktivním kontaktu s ODS jsem ale již od jejího vzniku, nejprve jako novinář, posledních deset let i jako externí spolupracovník, mimo jiné v rámci celé řady povětšinou úspěšných předvolebních kampaní. V mezivolebním období jsem spolupracoval i s některými, zejména komunálními politiky ODS. Z této práce mne možná znají i někteří z vás.
Mohu tedy zodpovědně tvrdit, že ODS znám za ta léta velmi dobře. A z této mé zkušenosti plyne i mé hluboké přesvědčení, že restart ODS do její perspektivní budoucnosti musí probíhat především zespoda. Mimo jiné i proto, že restarty proklamované až doteď ze shora neuspěly. Naopak, ODS postupně dovedly do hluboké krize, v níž se nyní nachází.
O čem je tato krize? Především o ztrátě důvěry. O ztrátě důvěry veřejnosti v ODS a také o ztrátě důvěry podstatné části členské základny nejen ve vedení ODS, ale, a to s tím bezprostředně souvisí, i o ztrátě důvěry v budoucnost ODS.
Můžeme mít sebelepší ideje, sebelepší politický program, pokud nemáme důvěru veřejnosti – našich potenciálních voličů, jsou nám ideje i program k ničemu. Důvěru veřejnosti ale můžeme získat pouze tím, že ODS budou reprezentovat důvěryhodní lidé, a to od úrovně místních sdružení, přes sdružení oblastní, regionální až po vrcholné vedení ODS. Nemohou tam zůstat lidé, kteří nesou svůj díl viny za ztrátu důvěry u veřejnosti. Nemohou tam být ale ani ti, kteří se takříkajícíc pouze vezli, zůstávali v závětří, nechtěli si pálit prsty a vyčkávali, jak to dopadne. A to platí samozřejmě i o vedení Regionálního sdružení ODS Středočeského kraje. I v něm je nutné, aby proběhly radikální personální změny. Především předseda a jeho místopředsedové musí převzít odpovědnost za neúspěch, kterým je nejen stále klesající podpora středočeské ODS u veřejnosti, ale i přetrvávající rozštěpenost a polarizace krajské organizace i pokračující pokles stavu členské základny. Nebo je snad něco, co může stávající vedení krajské organizace považovat v uplynulých dvou letech za svůj úspěch? Jsem přesvědčený, že nikoliv. Doslýchám se zatím spíše z kuloárů, že většina z tohoto čtyřčlenného vedení středočeské ODS již opravdu kandidovat na předvánočním regionálním sněmu nechce. Na nedávné ideové konferenci v Mladé Boleslavi to zatím veřejně potvrdil Petr Bendl. Těm, kteří se tak rozhodli, bude patřit dík za sebereflexi a rozhodnutí. Měli by tak ale učinit všichni.
A měli by tím vytvořit prostor pro nové tváře, které již nyní prokazují (například v posledních parlamentních volbách), že si i „v pošpiněném kabátě s visačkou ODS“ dokáží podporu veřejnosti získat, jsou dostatečně erudovaní, komunikativní a mají v sobě potřebný drive. Do regionální rady by pak měli kandidovat pouze ti, kteří v ní chtějí aktivně pracovat. Nikoliv tedy ti, kteří jsou pouze výsledkem podivných dohod a v regionální radě si to hodlají jenom pasivně a mlčky odsedět. Vedení regionálníhio sdružení musí organizaci manažerovat a ne ji nechat přežívat a odumírat.
Nebojme se radikálních personálních změn a opusťme už konečně model vyběru regionálních vůdců podle dohod nereflektujících skutečný stav ODS a její postavení u veřejnosti. Jedině tak máme šanci, že ODS pozdvihneme z popela.
Občanská demokratická strana musí dát vně jasný signál, že chce být jiná, než jakou ji vnímala česká veřejnost v posledních letech. Že se dokázala rozejít s lidmi, kteří pokazili její pověst a byli symbolem spojení se zhoubným klientelisticko-podnikatelským systémem. Taková je realita. Uvědomme si ji a jednejme rychle a rozhodně podle ní. Jinak Občanská demokratická strana definitivně skončí.
člen strany
