Novinky Mediální výstupy

S mladými bychom měli mluvit

(Jihlavské listy) sloupek hejtmana Kraje Vysočina Vítězslava Schreka pro Jihlavské listy

Rád se potkávám s mladými lidmi. Zajímá mě, jak se dívají na svět, co je těší, baví, anebo je naopak trápí. Diskuze se studenty i žáky bývají zajímavé a inspirativní. Ne vždy všemu rozumím, ne vždy se vším, co říkají, mohu souhlasit, ale poslouchám je. Přemýšlím o tom a mám radost, jak umí pracovat se zpětnou vazbou, pokud jim je poskytnuta.

Z mých nedávných setkání se zástupci studentských parlamentů o jejich prioritních tématech vyplynulo, že řadu našich dětí trápí psychická nepohoda. Upozorňují na enormní informační přetlak, nepřiměřený tlak na výkonnost, obavy ze selhání, pocity osamocení a nedostatek psychické podpory. Tyto jevy dávají do souvislostí se zvyšujícím se výskytem případů sebepoškozování a sebevražednými úmysly, které zaznamenala i nedávná dotazníková šetření mezi studenty škol na Vysočině.

Vzpomínám si dobře na své dětství, kdy si s námi tehdejší dospělí nedělali žádné velké starosti. S většinou trablí jsme se museli vypořádat tak nějak sami a odborná pomoc nastupovala skutečně často až v krajních případech. Občas slýchám, že my jsme to přece taky zvládli a že jsou ti naši mladí jen málo odolní a zbytečně přecitlivělí. Co když ale ne? Co když je to vážnější? Je pravdou, že si každá generace prochází nějakým traumatem. Naši prarodiče zažili německou okupaci, rodiče komunistickou totalitu a normalizaci, moje generace sametovou revoluci a období hledání sebe samých v nově nabyté svobodě. Dnešní mladá generace prožívá své vlastní krize a frustrace a my bychom s nimi o tom měli umět mluvit. Jednou jim to tady přece chceme předat, a tak by nás mělo zajímat, jestli si s tím vším poradí a zda náhodou nepotřebují naši pomoc ve větší míře, než byla kdysi věnována nám.

Naučit se řešit své problémy, překonávat neúspěchy a občas pořádně zabojovat je jistě něco, bez čeho se dá v životě jen těžko obstát. Nikdo ale pořádně nevíme, co s naší psychikou udělaly moderní technologie, období covidu a vůbec, jak na mladé lidi doléhá současný svět, v němž čelíme výzvám ať už environmetálním, anebo bezpečnostním. Možná pro ně není tak snadné si vypnout na pár hodin svůj telefon, nebo se zkrátka sebrat a jít si zaběhat, jak jsme zvyklí to řešit my, když cítíme, že už to prostě nedáváme. Vždy jsem upřednostňoval prevenci před intervencí, anebo dokonce represí, proto jsem požádal členy bezpečností rady kraje a zároveň gesčně odpovědné radní kraje o maximum dat o současném stavu naší mládeže. Validní data od policie, zdravotnické záchranné služby, našich nemocnic a také dostupné statistiky z ministerstva školství, případně ústavu zdravotnických informací, by nám měla poskytnout zprávu, jak na tom mladí lidé skutečně jsou. Přál bych si, aby se ukázalo, že se jedná pouze o nějaké přechodné emočně vypjaté období, které důrazem na prevenci a s využitím podpůrných nástrojů s našimi dětmi společně zvládneme. Třeba by také pomohlo s dětmi prostě jen více mluvit a zajímat se o ně. Nezkusíme to nejdříve, milí rodiče, prarodiče, učitelé, trenéři, kamarádi…?