Pomůže nám EURO?
Ne každému je jasné, co v důsledku přijetí eura znamená.
Od nepaměti se lidé sdružovali, spolčovali. Dva zmohou více než jeden, ale za jedné podmínky, že oba dva jsou přibližně stejně schopní, tedy stejně silní a chtějí to stejné!
V opačném případě silnější na slabšího doplácí, dotuje je ho nebo dokonce obráceně z něho tyje, má prospěch.
To byl také jeden ze základních motivů vzniku Evropského hospodářského sdružení a později Evropské unie. Zrušit národní opatření a otevřít pro silné ekonomické subjekty další trhy. Pro získání dalších zemí, většinou slabších, bylo zapotřebí nalákat další státy nějakým prospěchem a to se dělo a děje pomocí evropských dotacích, tzv. evropských peněz. Kde se, ale tyto peníze vezmou? Tyto peníze dávají dohromady jednotlivé členské země, tedy i my.
Vstoupení do Evropské unie byla první fáze společného hospodářství.
Druhá fáze byla a je tzv. harmonizace předpisů, tedy úprava zákonů a podzákonných norem dle bruselských směrnic, které často v důsledku komplikují a omezují drobné a střední podnikání.
Třetí fáze spočívá v připojení se ke společné měnové unii. S eurem ovšem ztratíme výrazný příznak samostatnosti a získáme problémy ostatních.
Proč?
1. Samostatná měna, v tomto případě naše koruna prostřednictvím směnného kursu vůči ostatním měnám, plní jistou nárazníkovou roli v době mimořádných ekonomických soků, výkyvů a nejistot. Jinými slovy, směnný kurs může pohltit tyto velké nárazy (ať už zvenčí nebo zevnitř) a zabránit mnohem bolestivějším scénářům. Příkladem je právě Řecko. Kdyby mělo Řecko svoji měnu, tak ta by už dávno výrazně znehodnotila. To by ale zároveň pomohlo konkurenceschopnosti řecké ekonomiky. V Řecku vyrobené zboží a poskytované služby by se mohly nabízet ostatním obyvatelům Evropy levněji.
2. Aby mohl větší počet zemí sdílet jednu menu, a tím padem mít i jednu společnou měnovou politiku, je nutným předpokladem jistá ekonomická synchronizace mezi těmito ekonomikami a jejich strukturálni podobnost. Jinými slovy, země s jednou měnou by si měly být podobné, jejich hospodářské cykly by měly mít podobné příčiny a průběhy, skladba jejich průmyslu, služeb atd. by se neměla příliš lišit, atd. Toto v Evropě zjevně neplatí.
Euro není ekonomický, nýbrž politický projekt. Přijetím eura se vystavíme měnové politice, která by měla být udělaná na míru "průměrné" evropské zemi, od kterých se členské země příliš neliší. To ve skutečnosti neexistuje. Spíše je pravděpodobnější, že měnová politika je dělaná na míru několika velkým zemím, jako je Německo a Francie. Je zcela pravděpodobné, že bude docházet k situacím, kdy Česká republika bude potřebovat uvolnit měnovou politiku, tj. snížit sazby a povzbudit ekonomiku, průmysl, exporty, atd., zatímco Evropská centrální banka bude sazby naopak zvyšovat, neboť hospodářství ve zbytku Evropy se jí bude jevit jako přehřáté, tedy bude rozvoj brzdit. Důsledky takove měnové politiky mohou být pro nás fatální.
3. Ať už se to zdá jakkoliv neuvěřitelné, Česká národní banka má na mezinárodní úrovni neuvěřtelně výbornou reputaci. V posledních několika letech je ČNB v odborných kruzích hodnocena jako nejtransparentnější a nejzodpovědnější centrálni banka na světě.
Naopak Evropská centrální banka, stejně jako např. centrální banka USA, tzv. Federální rezervní systém jsou instituce zastaralé, neprůhledné a díky velikosti těžko odhadnutelnými kolosy, kterým zatím „ujíždí vlak“, co se týče moderní měnové politiky.
Svatopluk Beneš
