Novinky Mediální výstupy

Liberec je nádherné „malé velkoměsto“

Představujeme naše kandidáty

Proč jste se rozhodl kandidovat v komunálních volbách?

Jsem přesvědčen, že pokud chci něco změnit, musím pro to začít pracovat a ne pouze nadávat v restauracích. A jinak než zapojením se do komunální politiky na těchto věcech pracovat nemohu

Co máte na Liberci rád?

Liberec je nádherné „malé velkoměsto“, které sice skýtá široké možnosti všestranného vyžití, ale zároveň k sobě mají lidé blíž, více se osobně znají a v neposlední řadě nezažívá každodenní dopravní kolapsy jako velkoměsta. A samozřejmě mám na prvním místě Vratislavice nad Nisou - městskou část Liberce, kde žiji.

Co se od revoluce v Liberci změnilo k lepšímu a kde naopak vidíte největší nedostatky?

K lepšímu se posunul vzhled domů a to jak v centru města, tak i v okrajových částech, dopravní obslužnost včetně rozvoje MHD, zdravotní péče a bezpochyby i možnosti nakupování nejrůznějšího zboží. Za největší nedostatky se dá považovat zánik tradičních odvětví průmyslu – Textilana, Bytex a poměrně velký ústup ze slávy veletrhů a výstav – LVT. Dalším velkým tématem, kde má současný Liberec co dohánět je oblast bezpečnosti. V neposlední řadě pak téměř mrtvé centrum města. A také Ještěd – největší a nejznámější dominanta Liberce je v tak neutěšeném stavu, že již zdaleka nesplňuje požadavky na hotel a restauraci nejvyšší třídy.

Na co by se nové zastupitelstvo podle Vás mělo primárně zaměřit?

Na tuto otázku je odpověď velmi obsáhlá, proto si ji dovolím zúžit: každý zastupitel by se měl ve svém rozhodování řídit tím, že se jedná o jeho vlastní peníze a jeho vlastní majetek. Pak jsem přesvědčen, že rozhodování zastupitelstva jako celku bude ku prospěchu všem.

Jaká oblast týkající se správy města je Vám blízká?

Zejména ekonomika a hospodaření města, což úzce souvisí s investiční činností.

Co v životě považujete za svůj největší úspěch?

Největší úspěch je nejen můj, ale hlavně manželky, že se nám společně podařilo vychovat dvě slušné a pracovité děti, které dokončily úspěšně střední školu a můžeme na ně být právem hrdí.

Co děláte, když máte volný den?

Volných dní mám velmi málo, a pokud takový den netrávím s manželkou, pak si velmi rád zahraji golf.

S jakou libereckou osobností byste rád zašel na večeři? A neomezujme se jen na současnost.

Mým favoritem je Ignaz Ginzkey, zakladatel Bytexu a Vratislavického pivovaru. Vypracoval se od tkalcovského stavu až k postu velkotovárníka, jehož výrobky znal celý svět. Jako správný patriot investoval ze svého spousty peněz na rozvoj obce, což dnes již málokdo umí. Bohužel je poměrně přehlíženým a opomíjeným rodákem Vratislavic nad Nisou a to je velká škoda.

Nedávno jsme si připomněli invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, jak na Vás v tomto kontextu působí ankety v médiích, které odkryly nevědomost mladých lidí o tom, co se tehdy stalo?

Z jednoho úhlu pohledu jsem nesmírně šťastný, že je již celá generace mladých, která tuto invazi a její následky neprožila, a je tak pro ni pouhou historií, stejně jako hrůzy druhé světové války a její následky. Je jistě velmi dobře, že mohli vyrůstat ve svobodném státě.

Nicméně druhou rovinou je nesmrtelná věta amerického filozofa George Santayana: „Kdo nezná svou minulost, je nucen ji opakovat“. Je nutno však objektivně přiznat, že chyba není v této generaci, ale v nás, protože jsme nedokázali správně a pro mladé pochopitelně vysvětlit skutečnosti této zrůdné doby, ale omezili se pouze na prázdné fráze v přesvědčení, že je to dostačující. My a předchozí generace se tak velkou měrou „zasloužili“ o bagatelizaci roku 1968 a dalších 21 let. Nemůžeme očekávat, že naše děti si budou dostatečně uvědomovat tragičnost oné doby, když se omezíme pouze na prázdná gesta a naučené fráze.

A co je na této situaci nejhorší? Fakt, že jsme sami nastoupili na vlak nesvobody, kdy již sousedé mezi sebou nemluví, nedohodnou se a namísto dialogu vyžadují další zákazy, zákony a vyhlášky omezující jejich vlastní svobodu. Vlastně ani my už nechápeme, že jsme na cestě zpět do doby, kdy si necháme naše životy řídit kýmsi shora, protože jsme si svou svobodou naprosto jisti.

A to by měla být ta skutečná hrozba, ze které je třeba vzít si velmi rychle ponaučení, než bude pozdě.