Novinky Mediální výstupy

Každý fanatismus škodí. I v boji s kouřením

(Deník) Jaroslav Kubera proslul jako odpůrce zbytečných regulací ze strany státu, krajského zřízení a hlavně přísného omezování kuřáků. Až bude za týden Senát projednávat zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, bude Jaroslav Kubera jedním z nejnáruživějších řečníků. Mimochodem během rozhovoru vykouřil pět cigaret, které vytahoval z krabičky opatřené čínskými znaky. „To víte, jsem připraven na všechno,“ předešel mému dotazu, co se za tím skrývá.

Proč tak tvrdošíjně bojujete proti zákonu, který mají téměř ve všech vyspělých státech světa, aby chránili nekuřáky proti dýmu z cigaret?

Když se podíváme do Evropy, obdobně přísné znění, jaké teď probíráme v Senátu, nemá v EU nikdo. Vždy tam mají nějakou rozumnou výjimku včetně možnosti nevyhánět kuřáky na ulici. Pečovatelé o naše zdraví netuší, co to udělá s úředníkem, který si v košili vyběhne v minus deseti stupních zapálit, nedej Bože pacient v našich lázních, kde je uvnitř teplota až 28 stupňů.

Pacient v lázních, jehož pobyt a léčba se platí ze zdravotního pojištění, by snad neměl kouřit vůbec.

S léčbou pohybového ústrojí nemá kouření nic společného.

To by s vámi spousta lékařů určitě nesouhlasila.

Možná, oni jsou totiž většinou vášniví kuřáci. Ale jakou má logiku, když si člověk se zlomenou rukou nemůže venku zakouřit? Nebo proč by měl pan profesor po ukončení složité operace jít kvůli cigaretě až za bránu nemocničního areálu, což může být i kilometr cesty? A pak tam chudák narazí na strážníka, který mu dá pokutu pět tisíc, protože si třeba zapálí na stanici MHD, kde se kouřit nesmí. Stejně tak není žádná logika v tom, že v zoologických zahradách budou kuřácké koutky, zatímco v botanických ne, protože by to kytičky těžce nesly. To jsou nesmysly, které nemají se zdravím nic společného.

Vy si vážně myslíte, že není povinností vlády a parlamentu nastavit pravidla tak, aby lidé zbytečně nepodléhali zhoubným nemocem? Exministr zdravotnictví Leoš Heger z pravicové TOP 09 jako lékař byl v této otázce zajedno se svými levicovými nástupci.

To je právě ta touha po dokonalém a spravedlivém světě. Kde to ale skončí? Když nekuřáci čekají na refýži na tramvaj, „vykouří“ zhruba jeden karton, a přesto nikoho nenapadne, aby autům, jež projíždějí kolem a vypouštějí spaliny, zakázal jezdit. Svět prostě není bezchybný a lidé dělají spoustu škodlivých věcí. Spočítal třeba někdo, kolik stojí léčení sportovců nebo domácích kutilů, kteří si v tomto přísném státě mohou koupit jakékoliv nářadí a ohrožovat sami sebe? Víte, co může způsobit profesionální řetězová pila? A klidně ji můžete používat bez školení.

Ohrožují snad jejím používáním nekutily?

To je velká otázka. A takový opilec ohrožuje zdraví určitě víc než kuřák, protože neznám člověka, který by po vykouření cigarety šel domů a zmlátil ženu a děti. Co kdyby někoho napadlo, že není úplně normální, když člověk chodí každý druhý den do hospody a vypije tam šest piv? Třeba někdo v rámci touhy po lepším světě přijde s tím, že první pivo bude stát 25 korun, druhé 50, třetí 75 atd.

Jaký zákon na ochranu nekuřáků by tedy byl podle vás rozumný?

Ten současně platný. Předpis, který budeme projednávat v Senátu, rozdělí společnost na zhruba dvě stejně velké půlky, možná 58 ku 42 procentům, ale to není podstatné. Ta menšina je zkrátka velká, nás kuřáků je 1,3 milionu, a když se naštveme a založíme politickou stranu, bude se možná někdo divit.

Ale vy nechcete zakládat kuřáckou stranu, naopak jste navrhl, aby každý, kdo si zapálí, zaplatil pokutu milion korun.

Můj návrh má pochopitelně ukázat pokrytectví lidí, kteří tvrdí, že jim jde jen o zdraví. Pokud to tak je, jistě lehce oželí nějakých ubohých 80 miliard do státního rozpočtu. Je-li pravda, co říkají paní doktorky Králíkové nebo Lenky Tesky Arnoštové, musí jejich zastánci v Senátu hlasovat pro totální zákaz prodeje cigaret a kouření. Je přece jasné, že zákon z dílny ministerstva zdravotnictví stát není schopen naplnit, protože by potřeboval tisíce policistů a strážníků, kteří by jen chodili a dávali pokuty. Otázka je, komu by je dávali, protože už vidím zástupy platících bezdomovců. A to ještě obce mohou přitvrdit a zakázat kouření i venku. Abychom pak neskončili jako v Kanadě, kdy sedíte na zahrádce, zapálíte si, pingl vás vykáže na ulici, vy si tam odnesete pivo, ale on přiběhne, že tam ho pít nemůžete, protože by zaplatil pokutu. Takže stojíte přes zábradlí, pivo máte na stole, cigaretu v puse a musíte se hodně naklonit, abyste se mohl napít. To je reálná situace z Toronta. Každý fanatismus škodí. I Adolf Hitler zakazoval kouření. Příští týden o tom tady v Senátu budu předčítat z článku jedné Američanky, která zdůrazňuje, že lidé dělají spoustu věcí, jež nejsou racionální. Třeba se milují, aniž chtějí děti. A chce to snad někdo zakazovat?

Milování nesmrdí.

Teď jste trefila hřebíček na hlavičku. Cigarety smrdí. Kupodivu tento nejvážnější argument zastánců protikuřáckého zákona v debatě příliš nezaznívá. Víte proč? Evropská unie zakázala voňavé cigarety, protože by prý ještě více kuřáky lákaly. A tak plynule přejdeme po vzoru Američanů k marihuaně, která voní. Nakonec bude legální i na diskotékách, kuřáci marihuany už se mohou těšit a smát předem. To je správná cesta?

Měli by si lidé, kteří mají rakovinu plic, kde je souvislost mezi kouřením a onemocněním vědecky prokázána, platit léčbu?

Proč by to dělali? Kuřáci si kromě toho, že odvádějí obrovské spotřební daně, platí zdravotní pojištění. Bylo by zajímavé udělat si statistiku nemocnosti kuřáků a nekuřáků, leckdo by se zděsil. Nekuřáci marodí mnohem méně, protože když nastane inverze, dýchací cesty nepřipravených lidí trpí více. A když kouříte ke kávě, funguje synergický efekt, kouřením se cévy stahují, kávou roztahují, takže nikdy nemohou zkornatět. Já kouření neobhajuji, není to bohulibá činnost, jistě ale uznáte, že není jediná. Důležité je, aby existovaly nekuřácké restaurace a lidé si mohli vybrat. Trh si to vyřeší sám.

Nenadává vám manželka kvůli kouření?

Už dávno ne. Po padesáti letech ví, že by to bylo naprosto zbytečné. Nota bene, ona se na toho mladšího manžela, který přijde po mně, docela těší.

Ano, to se dá pochopit, tento kuřácký efekt je nezpochybnitelný.

Víte, mě opravdu nejvíc děsí ten fanatismus a také nesmyslnost některých navrhovaných paragrafů. Třeba internetoví prodejci cigaret budou muset zjišťovat, jestli je kupujícím 18 let, což bez občanských průkazů s čipem dost dobře nejde. Prodejci alkoholu to ale dělat nemusí. Jak je to možné? Cigarety jsou legální zboží, takže musí být spotřebiteli umožněno ho konzumovat. Jsme pořád u toho, že stačí kuřáky a nekuřáky oddělit od sebe, aby si navzájem nevadili. Přece nikdo nemůže myslet vážně, že by si lidé zapálili v městské hromadné dopravě, na nemocničním pokoji nebo na operačním sále.

Čili jako členovi pravicové strany vám nejvíc vadí přikazování a omezování ze strany státu, a to nejen u kouření?

Přesně tak. Kdyby šlo jen o kouření, tak bych to překousl. Tady jde ale o snahu regulovat stále víc věcí, ukrajovat z osobní svobody lidí. Po EET přijde elektronická evidence nákupů a stát začne kontrolovat nákupní tašky občanů. Vyhodnotí-li, že nakupujete jinak, než je to podle něj správné, zasáhne. Třeba když si koupíte víc než troje boty.

Nepřehánějte, copak je to s těmi regulacemi tak hrozné?

Je to katastrofální a já jsem se rozhodl, že už nebudu hlasovat pro žádný zákon, který omezuje svobodu, byť by to bylo zdůvodněno prevencí proti terorismu nebo vyšší bezpečností.

Tak to jste asi rád, že ministr vnitra Chovanec hodlá rozšířit prostor svobody a umožnit každému člověku bránit se proti teroristům s vlastní zbraní v ruce.

V tom případě budou mít teroristé usnadněnou práci, protože se vystřílíme navzájem.

Jeho návrh tedy nepodpoříte?

Absolutně ne. My děláme věci naopak. Tam, kde má být stát skutečně silný, jako právě ve věcech bezpečnosti, selhává. K čemu máme policii a armádu, když pan ministr chce dát každému do ruky zbraň? Podobné je to s alimenty. Stát není schopen donutit nehodné tatínky, aby platili výživné na děti. Tím, že je zavře, je k ničemu nepřinutí, tudy cesta nevede. Stejné je to s pokutami pana ministra Ťoka až do výše 50 tisíc korun. Jenom v Teplicích jsou dluhy za dopravní přestupky 42 milionů korun. Jak si pomůžeme, když je ještě zvýšíme? Pokuty se jen budou štosovat, společně s těmi za kouření. A za dva roky si vás předvolají, že jste někde kouřili na zastávce, ačkoli je to zakázané. Kde je výchovný účinek takových trestů? Největší účinek má stovka zaplacená ihned na místě. A to i pro podnikatele. Ty to bude bolet nejvíc. Je známo, že bohatí lidé jsou nejlakomější, jinak by nebyli bohatí. Čím jsou lidé chudší, tím víc utrácejí.

Když máte všechno tak spočítané a z terénu víte, jak to chodí, proč nezvednete rukavici a nekandidujete na prezidenta?

Na prezidenta republiky mám mnohem vyšší nároky, než jsou dány ústavou. A také nehovořím plynně pěti jazyky. I když to nevnímám jako relevantní argument, protože prezident si anglicky moc nepohovoří, neboť má vždy po ruce tlumočníka. Vzpomínám si také na pana Špidlu, který anglicky neuměl ani žblebtnout a klidně dělal eurokomisaře. To tedy není klíčový handicap.

Co tedy?

To, že moje žena už má dost toho, že zhruba od 40 let rodinu kvůli politice zanedbávám. Říká, že pořád pracuju pro cizí lidi, a ptá se, co dělám pro naši rodinu. Svým způsobem má pravdu.

Jako první dáma by si vás určitě užila až až.

Ona si mě nechce užít jako první dáma, ona si mě chce užít jen tak. Jediné, co by mě mohlo donutit ke změně názoru, by bylo, že se nenajde kandidát, jemuž bych mohl dát hlas. Pak bych kandidaturu zvažoval. Pokud se objeví člověk, před nímž budu moci smeknout klobouk a říct si, ano, to je ON, pak nebude co řešit.

(Autor: Kateřina Perknerová)