Novinky Mediální výstupy

Komunistům už zase narostl hřebínek. Chtěl bych je zastavit

Kandidát ODS slibuje, že by raději abdikoval, než aby jako prezident musel po příštích volbách jmenovat vládu ČSSD s podporou KSČM

Jaké voliče se snažíte oslovit jako kandidát v současnosti neoblíbené vládní strany? 

Snažím se oslovit voliče, kteří vnímají, že dnes je Česká republika součástí Evropské unie, má nějaký půdorys, má nějakou ekonomiku. A chci, aby v první řadě občané této země prosperovali, a tím pak bude prosperovat i celá republika. To je trošku obrácená hodnota, protože já jsem pravicový politik, chci co nejmenší vliv státu. Vidím, že prezident se může pohybovat pouze v rámci ústavy. Pak jsou nepsaná pravidla, historicky daná. Prezident například může do veřejné debaty vnášet témata, přinášet je do parlamentu nebo na vládu. Pokud ale některý z kandidátů žije v představě, že má exekutivní moc, tak to je špatné pochopení role prezidenta. 

V tomhle se docela míjíte se svými soupeři. Ti vycházejí vstříc poptávce veřejnosti a slibují, jak budou zatápět politikům, chodit pomalu každý týden na schůzi vlády a podobně. 

Já vím, ale prezident je také politik. Většinou mívá i nějaký názor. Přece není možné, aby každý týden seděl na schůzi vlády. Jestli to někdo slibuje, tak slibuje nereálné. Prezident si může u klíčových strategických věcí pozvat premiéra či jednotlivé ministry a probrat to s nimi. Souhlasím ale, že prezident by měl častěji chodit na vládu, do Sněmovny i Senátu. Já jsem opakovaně, ale neúspěšně přemlouval jak Václava Havla, tak Václava Klause: Pojďte nám do parlamentu říct svůj názor. Tohle nám u obou strašně chybělo. 

Profilujete se jako antikomunista, který rozhodně nejmenuje vládu s komunisty. Co byste dělal, kdyby vám nic jiného nezbývalo a levicové duo ČSSD a KSČM získalo hodně přes polovinu hlasů? 

Pozval bych si demokratické strany a přesvědčoval je o tom, že Česká republika nemůže mít ve vládě zástupce stalinistické komunistické strany. Pokud by se bohužel nedohodly, tak já bych abdikoval. Já bych je nechtěl jmenovat a nechtěl bych být prezidentem země s vládou, v níž sedí komunisté. Protože oni se nezměnili. Naopak jim roste hřebínek po krajských volbách, znovu mluví o znárodňování a o komunálních podnicích na úrovni krajů. Něco nepředstavitelného! A to pominu, že nás pravičáky chtějí věšet. Vždyť někteří ústavní činitelé od komunistů chodí dál klást věnce Gottwaldovi, nejmasovějšímu vrahovi v českých dějinách. 

Vyvíjel byste jako prezident nějakou aktivitu k zákazu KSČM? 

Kdyby byl rok 1990, tak by to prošlo bez problémů i v rámci Evropy. Ale v daném okamžiku by to znamenalo stížnost do Štrasburku a tamější soudci by rozhodli, že když komunisté mohou být ve Francii i jinde, tak mohou být i u nás. Oni nevědí a nechápou naši historickou zkušenost, neměnnost programu komunistů i jejich slovníku. Už je pozdě, to jsme měli udělat počátkem devadesátých let. 

"Nechali jsme si dát ceduli byznys partaje plné kmotrů a plné korupčních politiků," řekl jste na listopadovém kongresu. Cítíte za tento stav jako dlouholetý člen vedení strany odpovědnost? 

Zpětně hodnoceno musím říct, že někdy můj hlas nebyl moc slyšet, asi jsem byl málo razantní a nezískal jsem většinu. Pokud ji člověk nezíská, má mít v sobě prvky loajality. I ta už ale může být neúnosná, vzpomeňte, že já jsem dokázal v roce 2002 a 2009 také pronést své věty. Výzvu Václavu Klausovi, aby dodržel slib a převzal odpovědnost za prohrané volby. A pak Mirku Topolánkovi za divné chování, které poškozovalo ODS, a kdy už moje trpělivost s ním přetekla. V obou případech se pak ke mně někteří kolegové přidávali, ale byl jsem první a jistou statečnost to vyžadovalo. Takže ta nálepka ODS je mi šíleně nepříjemná. Ale snad se ti lidé probudí a řeknou: Tak tohle ne! 

Počkejte, kteří lidé? 

Ti řadoví členové, kteří volí vedení ODS v místních a oblastních sdruženích. 

A když se neprobudí, tak ODS umře? 

Neumře, naše životaschopnost je určitě dobrá, protože v ODS je nepředstavitelně mnoho slušných lidí. Teď, když jsme dostali hodně natlučeno od voličů, tak se snad probudí, potáhneme tu politickou stranu a staneme se čitelnými. My jsme nebyli schopni prezentovat naše stanoviska. 

Čili myslíte, že nedůvěra v ODS je spíše způsobena špatnou informovaností než tím, že se nedokáže vypořádat s kmotry? 

To je pár lidí. V demokratické straně se s nimi musíme vypořádat razantněji, když je problém. Třeba na kongresu mluvilo hodně lidí kriticky a říkali, jaké máme problémy. Málokdo řekl, co on sám udělá, aby se to zlepšilo. My jsme se z konzervativní polohy, na které jsme byli založeni, dostali více do liberálně konzervativní, což není vyloženě špatně, ale stali jsme se nečitelnými. 

Jak si vyložit hesla na vašich billboardech jako Česká země, česká pravidla nebo Česká země, česká koruna? Co tím myslíte? Vystoupení z EU?

To jsem nikdy neřekl a nemyslím si to. Já kandiduji na prezidenta České republiky. A je třeba udržet i při ztrátě části suverenity historické a kulturní kořeny země. To je pro mě nedotknutelná věc. Třeba když skončila olympiáda v Londýně, tak z Bruselu přišla statistika, že EU získala nejvíc zlatých, stříbrných a bronzových medailí. Tohle přišlo. A já jsem si říkal, že se zbláznili. Že EU se stala nejúspěšnějším státem, najednou to někdo uměle sečte a vyhlásí, že jsme porazili Čínu, Rusko a Spojené státy. V tom já vidím faleš. 

Nemáte pocit, že se Česko negováním mnoha věcí v EU zbytečně vyčleňuje z rozhodování a jeho vliv tak klesá? 

Ne, naopak. I šéfové ostatních parlamentů už si uvědomují, že to, kam jde EU, není správná cesta. Musíme hledat většinu. Já jsem hrál volejbal. Jeden neznamená nic, ale šest může vyhrát utkání. Jde o to, jednat. Ale v tomto hraje hlavní roli vláda, ne prezident. 

Většina soupeřů se v tradiční rubrice "moje záliby" chlubí povinnými ctnostmi typu četba knih, rodina a sport. Vy tam kromě toho máte: "Rád si dám skleničku vína a zapálím cigaretu." Co že se to chlubíte neřestmi? 

To není chlubení, to je popis mého života. Protože stále ještě jsem schopen si vyjít na třítisícovku, a když se vrátím, zapálím si cigáro a dám si skleničku – to patří k životu. Musím to zaklepat, ale nedávno jsem musel podstoupit kompletní vyšetření na interně a oni mi zjistili, že mám v pořádku tlak a všechny tyhle věci. Patnáct let jsem nebyl u doktora, takže já, doktor, jsem tam šel se strachem, že budu mít tlak 190 na 120 a že za chvíli umřu. A když to vypadlo, tak jsem si říkal: Vždyť ty jsi vlastně třicetiletej kluk! To říkám s nadsázkou, samozřejmě mě občas něco bolí. 

(Autor: Václav Dolejší, Jiří Kubík, Jana Klímová)