10. března 2019

Nedělní glosa: Vlněný svetr od Macrona

“Vaši kolegové se hroutí pod návalem práce a víte že, nemají daleko od toho, aby podali výpověď? Zavalíte jim stůl dalšími dokumenty a poučíte je, že se cítí špatně neoprávněně, protože je všechno dobrý? Nebo se budete snažit je uklidnit a hledat společně vizi, jak jimi pociťovaný tlak zmenšit a společné dílo dokončit ?

Asi málokdo by v dobré víře zvolil přidání práce kolegům, kteří jsou na hranici burn - outu.

Prezident Macron zvolil tuto cestu. A smutné je, že tak učinil v dobré víře.

Jako proevropsky orientovaný volič a dnes již politik rozumím slovům prezidenta Macrona, že evropská budoucnost stojí na pilířích, kterými jsou svoboda, ochrana a pokrok. Ale mám pocit, že francouzský prezident vnímá svobodu spíše jako organizovaný pořádek, když pod heslem svobody navrhuje zřízení institucí, které spíš než ke svobodným rozhodnutím naopak mají vést k dalším kontrolám a užší regulaci oblastí, které jsou již nyní regulovány a kontrolovány.

Také hranice mezi ochranou a dozorem je v případě agentury, která by měla chránit evropské demokracie velmi úzká. Nositeli demokratických hodnot a její ochránci v rámci Evropské unie musí zůstat občané, jakkoliv jsou chybovační, ne placení úředníci - zaměstnanci. Demokracie pod dohledem přestává být demokracií.

Francouzský prezident volá po jednotnosti Evropy a vzájemné solidaritě, aniž by zohlednil, že solidarita musí být založena na vzájemných potřebách a naslouchání. Z mnoha členských států však dnes nezaznívá potřeba další regulace a kontroly, ale potřeba ujištění, že regulace je správná, a to jak co do obsahu, tak co do kvantity. I tradičně proevropští voliči a zastánci evropské integrace jsou rozpačití ze stále bující evropské legislativy a navyšování počtu evropských úřadů, agentur a pravomocí. Evropská unie přestává být čitelnou a pochopitelnou a tak se stává předmětem snadné kritiky. Je smutné pozorovat, že prezident Macron svými návrhy dává těmto kritikům zbytečný „gól“ zdarma a jakkoli je sám označuje za nebezpečí, sám jim otevírá dveře k většímu úspěchu.

V době, kdy v mnoha členských státech žije společnost debatou (a je jedno, zda si myslíme, že taková debata je oprávněná či nesmyslná), zda vůbec být v unii, není správnou odpovědí tvrdit, že dobré je ještě více unie. Připomíná mi to chování mé babičky, která vždy věděla, co je pro mě dobré a i přes mou nevůli se to hodlala aktivně prosazovat a oblékat mě vlněného svetru, protože je venku zima, nehledě na to, že jsem právě odcházela na přijímací pohovor, kde se jaksi vlněný svetr příliš neuplatní.

Mám pocit, že Macronovy návrhy jsou nám v tomto historickém okamžiku evropské integrace stejně platné jako mně tehdy vlněný svetr. Nereagují na obavy, které vyjadřují občané napříč Evropskou unii, a spíše svědčí o tom, že prezident Macron těmto obavám naslouchá stejně jako mně tehdy babička.

Je-li v poslední době skloňováno v souvislosti s Evropou slovo nebezpečí, přiznávám, že jej vnímám jako reálné, avšak dle mého názoru pramení především z neochoty či neschopnosti členských států a jejich představitelů naslouchat potřebám a požadavkům běžných občanů a jednotlivých států. Diskuze o evropské budoucnosti se poté lepí stejně zmateně a ukvapeně jako nálepky hujerů, skeptiků a reformistů.

Je-li totiž v Macronově dopise něco důležitého, tak je to právě výzva k otevření diskuze o budoucnosti Evropy, a to i za cenu revize unijních smluv. Této diskuse by se měla Česká republika účastnit aktivně a umět zřetelně formulovat a vyjádřit svou vizi. Ne, jenom poslouchat, co chtějí jiní a plavat s proudem.

Evropská unie je totiž i přes všechny přešlapy úspěšným projektem a Česká republika má v Evropské unii své místo a budoucnost.

Eva Decroix

kandidátka ODS do Evropského parlamentu