Novinky Mediální výstupy

Papalášské rozhodování co, kdy a kde bude, zavání korupčním prostředím

Přijetí obecně závazné vyhlášky o regulaci hazardu v Liberci je téma, na kterém si někteří liberečtí politici chtějí poměrně lacino „nahrát politické body“. Hlavní střet v otázce hazardu ve městě je o způsobu regulace, nikoli o tom zda regulovat. Na tom existuje shoda - ano, regulovat. Již před konáním prosincového zastupitelstva se v médiích objevily poměrně jasné deklarace hlavního představitele změnařů Jana Korytáře o tom, jak jasná je dohoda v rámci koalice. Jak jsou všichni ze Změny připraveni podpořit návrh vyhlášky, kterou předkládal primátor Liberce. Ona vyhláška chtěla ve městě nechat prostor pouze pro kasina.

Již dopředu bylo jasné, že se okolo tohoto bodu strhne vášnivá debata, jelikož nakonec byly zástupci koalice předloženy zastupitelům návrhy dva. Jeden, který povolí ve městě pouze kasina, a druhý - zakazující provoz hazardu na území města úplně.

Je potřeba se vrátit trochu v čase, a podívat se na průběh přípravy této vyhlášky. Byla ustanovena pracovní skupina složená ze zástupců jednotlivých politických stran a uskupení zastoupených v zastupitelstvu města. Musím říci, že jednání této skupiny nebyla jednoduchá. V určitých směrech existovaly naprosto rozdílné názorové pohledy na dílčí aspekty této vyhlášky. Všichni byli pro regulaci, avšak najít typ regulace, který by byl přijatelný pro všechny, bylo velmi složité.

Tato pracovní skupina se v různých intervalech scházela déle než rok. Během této doby město zadalo přípravu návrhu znění vyhlášky u soukromé právní kanceláře, bez ohledu na to, k jakým závěrům pracovní skupina docházela. Jak se později ukázalo, znění tohoto návrhu vyhlášky bylo nepoužitelné, a to i díky závěrům jejího posouzení na ministerstvu vnitra. Nakonec pracovní skupina dospěla ke koncensu přijatelnému napříč politickým spektrem, k regulaci pouze na prostory kasin.

Logickým výstupem z rady města tudíž byl návrh předložený primátorem, jenž vycházel ze závěrů této skupiny. To, že výstup z rady města měl nějakou podobu, a následně se odehrálo na zastupitelstvu něco jiného, asi nikoho, kdo je trochu znalý poměrů v koalici, nepřekvapí. Těžko mohl primátor očekávat, že zástupci Změny, poté co jim primátor odvolá náměstkyni, podpoří jeho návrh.

Na druhou stranu upřímně nechápu, proč se scházela pracovní skupina, která měla přijít s nějakou, pro všechny akceptovatelnou variantou, když se potom odehraje to, co se odehrálo.

Josef Šedlbauer (ZPL) byl předsedou oné pracovní skupiny. A právě on byl tím, kdo seznámil vedení města s výstupy, na jejichž základě předkládal primátor tento bod do rady. Ten stejný pan Šedlbauer posléze předložil onen protinávrh s nulovou variantou, který nakonec těsnou většinou prošel. Šedlbauerovo zdůvodnění, že po čase se město může rozhodnout a někde nějaké to kasino povolit, je při nejmenším zarážející. Buď chci nulu se vším, co k ní patří, anebo si nehraju na spasitele před voliči a podpořím to, co je domluveno uvnitř koalice. Spíš to ve mně vyvolává pocit, že chce být Šedlbauer tím, kdo bude papalášsky rozhodovat o tom, kdo v budoucnu to povolení dostane a kdo ne. To zcela evidentně vytváří korupční prostředí.

Oproti tomu návrh, který předložil primátor, jasně definoval parametry, při jejichž splnění je provoz kasin na území města možný. Zákon sám o sobě od 1. 1. 2017 provoz hazardu zpřísňuje. Mimo jiné jasně definuje, že každý kdo jde do herny, musí prokázat svou identitu a musí být evidován, ale i to, že lidé kteří jsou vedeni jako příjemci sociálních dávek nebo jsou v registrech jako dlužníci, nebudou mít do kasin umožněn vstup. Nehledě na to, že otevřít si jen tak kasino není vůbec jednoduché, tak jak se Šedlbauer snažil naznačit. On ten přechod z herny na kasino není jen o tom, že se tam přidá pár stolů na živou hru, ale i o tom, že majitel kasinové licence musí složit kauci na ministerstvu financí ve výši desítek milionů. Takže si nemyslím, že by tady rostla kasina jak houby po dešti.

To co měla za úkol přinést vyhláška umožňující pouze provoz kasin, bylo především to, aby se značně omezil počet míst, kde je možné provozovat hazard (bylo by jich pouze v řádu jednotek) a zároveň, aby byl provoz hazardu ve městě pod kontrolou a nevznikaly nám tady nelegální herny. Vím, že se mnou nebude mnoho čtenářů souhlasit, ale jde i o peníze do městské kasy. Takové to dělení peněz na čisté, které si rádi vezmeme, a špinavé či nemorální, které nechceme, je sice fajn, ale stále v tomto případě mluvíme o penězích, které přicházejí na základě legální činnosti povolené zákonem. Můžeme si dovolit o takový příjem přijít, ale pouze ve chvíli, kdy to není pouhým gestem.

Jestli si někdo myslí, že jeden den zakážeme hazard ve městě a druhý den budou všichni ti, co na automatech hrají stát před spořitelnou, aby si uložili uspořené peníze, které neprohráli, tak to je nesmysl. Hazard se pouze přesune do ilegality, nebo do jiného města, třeba do Jablonce. Jediným efektem bude to, že Liberec z toho nebude mít ani fenik. Myslím, že si nemůžeme dovolit jen tak přijít každý rok o 50 milionů. Využití těchto prostředků může být různé. Může dojít například ke snížení daně z nemovitosti ve městě, a to téměř o polovinu. Nebo může město tyto peníze smysluplně investovat do oprav městského majetku. V této souvislosti si dovolím citovat Jana Korytáře, který na dotaz Jiřího Šolce (SLK) týkajícího se opravy městského bazénu, který kladl na zmíněném prosincovém zasedání, řekl: „Pokud se bavíme o tom, že je potřeba bazén zrekonstruovat a je potřeba mít projektovou dokumentaci a všechny ty věci, které jste vyjmenoval, tak jste zapomněl na jednu důležitou věc, a to je, že musíte mít potom z čeho tu stavbu zaplatit.“

A tady já říkám, že toto je přesně to místo, kam by měl výnos z hazardu jít. Oprava bazénu je odhadována na cca 50 milionů a to je onen roční výnos z hazardu pro město.

Abych to ale zjednodušil: Buď že se můžeme falešně plácat do prsou, jak jsme zatočili s hazardem, anebo ho můžeme zregulovat a výnosy smysluplně využít.

 

V kontextu vývoje a přípravy zmiňované, schválené vyhlášky, by mne zajímalo.

1) Kdo objednal sepsání vyhlášky soukromou právní kanceláří, když k tomu nebyl žádný důvod a nikdy nebyla použita?

2) Kolik nás všechny tato nesmyslná objednávka stála peněz?

3) Kdo zaručí, že tyto prostředky budou někým odpovědným vráceny do rozpočtu města, jelikož je zcela evidentní, že šlo o neefektivní a neodůvodněné nakládání se svěřenými prostředky všech občanů Liberce?

Závěrem bych se ještě pozastavil nad tím, jak je radou města dodržován Statut města Liberce.

Pokud je ve statutu města napsáno, že každý návrh vyhlášky by měl být projednán i v městském obvodu Vratislavice nad Nisou, tak by měly být přinejmenším dodržovány lhůty, které tento statut ukládá. V opačném případě asi vyhláška o statutu města postrádá smysl, a je jen cárem papíru. Konkrétně mám na mysli informaci, jež zazněla na dotaz, kdy byly návrhy vyhlášek zaslány k vyjádření do Vratislavic. Odpověď zněla 29. listopadu 2016. Pokud si přečtu Statut města Liberec, tak v hlavě XV, článek 28, odstavec 3) je uvedeno, že: Návrh právního předpisu musí být orgánům městského obvodu zaslán alespoň 15 dní před projednáním v radě města.

Znamená to tedy, že tato lhůta rozhodně dodržena nebyla. Zdůrazňuji, že si nedělám iluze o tom, jaký by mělo vyjádření se Vratislavic k těmto návrhům vliv na konečné hlasování a tedy schválení té, či oné varianty.

Na druhou stranu jsem ale přesvědčen, že dodržování vlastních pravidel je základním parametrem pro fungování vyspělé demokratické společnosti…