Novinky Mediální výstupy

Metropolitní plán v přípravě …

Plánování rozvoje Hlavního města Prahy je prováděno v obecné rovině tzv. plánovacími dokumentacemi. Děje se tak stejně jako u všech ostatní měst a obcí. Své plány si připravují také kraje ale i stát. Každý z dokumentů je od něčeho odvozen a na každý zmíněný dokument by mělo něco dalšího navazovat. V české republice je nejvyšším plánem schvalovaným vládou tzv. politika územního rozvoje. PÚR hovoří zejména o strategických záměrech státu. To, co najdete v politice územního rozvoje byste pak měli v podrobnějším měřítku najít v krajském plánu – tzv. Zásadách územního rozvoje. Zahrnují již zmíněné záměry státu a rozpracovávají do většího detailu své krajské plány. Týkají se strategických krajských staveb, jako jsou silnice první třídy, železnice, ale také vodní zdroje, a nebo například odpadová infrastruktura.

Dalším, podrobnějším obecně známým plánem, který vychází ze zásad územního rozvoje je dle stavebního zákona územní plán (nepočítám regulační plány vzhledem k náročnosti jejich projednání a tedy jejich celkové řídké existenci). V Praze platí územní plán z konce minulého století, v postupně prováděných změnách. Podle něj se Praha rozvíjí, ale také reguluje. Platný územní plán tedy existuje již téměř 20 let. Není proto žádným překvapením, že z hlediska potřeb obyvatelstva začíná zastarávat. Na změny potřeb je třeba reagovat. Město musí být schopno nabídnout svým občanům vyrovnaný mix výstavby, občanské vybavenosti i dopravní infrastruktury. Před časem proto přikročilo k přípravě plánu nového – Metropolitního.

Je jiný

Metropolitní plán je z hlediska přístupu autorů zcela jiný. Měl ambici stát se přehlednějším a logičtějším. Logika vycházela z premisy, že Praha by se měla stát městem krátkých vzdáleností. Zahušťovat by se měla zástavba v centru Prahy a naopak omezit by se měla výstavba v jeho periferii. Vize, která by Prahu dokázala přiblížit svou kvalitou bydlení městům jako Vídeň či Mnichov.

Jenže …

Praha obecně je město s velkým potenciálem rozvoje. Poptávka po novém bydlení je zásadně nenasycená a dlouhodobě neuspokojovaná. Do toho vstupuje nová vize o hustě obydleném centru města a „prázdných“ okrajích. Vize s jedním významným „ale“ a to je trh. Sama o sobě totiž naráží na tzv. neviditelnou ruku trhu a její nesmlouvavou „nesoučinnost“. Díky špatnému stavebnímu zákonu a průtahům ve všech stupních stavebního řízení se bydlení v centru stává nedostatkovým zbožím.  Díky tomu je pak i neúměrně drahým. Průměrná cena metru čtverečního bytu činila na  konci roku 2017 v  Praze 92 – 93 tisíc Kč za metr čtvereční! Snaha o omezení rozvoje výstavby na předměstích v kombinaci s předraženým bydlení v centru způsobuje ve výsledku jediné. Odliv lidí do Středočeského kraje. Denně pak tito novodobí Středočeši jezdí pracovat do centra našeho města.

Zatěžují pražské životní prostředí. Navíc, v Praze neodvedou ani své daně. Praha tak de facto přichází nejen o Pražáky, ale i o veliké peníze.

Metropolitní plán bohužel tento stav neřeší uspokojivě. Snaha regulovat výstavbu na okraji města je logická. Svou logiku ale postrádá s nemožností regulovat výstavbu ve středočeském kraji. Metr za hranicí Prahy můžete stavět téměř bez omezení a využívat veškerých benefitů města. Zároveň, Metropolitní plán nikdy nedocílí toho, aby se v centru Prahy začalo masově stavět bydlení dostupné pro nejširší vrstvy. Praha ročně potřebuje zhruba 5000 nových dostupných bytových jednotek pro to, aby uspokojila poptávku a cena dále nestoupala do závratných výšin.

Jedním z možných léků je uvolnění výstavbu v periferních a okrajových městských částech ruku v ruce s rozvojem městské hromadné dopravy. Metropolitní plán musí pamatovat na rozvojové lokality pro vznik bydlení pro státní a městské zaměstnance, kteří si i při lehkém růstu výše mezd nemohou tržní nájemné v Praze dovolit.

Nový územní plán je bezesporu potřeba. Ať už se bude jmenovat Metropolitní nebo jen „územní“, musí reagovat na soudobé požadavky společnosti. Jestli se má Praha v dalších 15 lete přibližovat hranici 1,7 – 2 miliony obyvatel, musí být schopna své obyvatele nejen ubytovat, ale také jim umožnit včas a bez průtahů dojet do zaměstnání resp. do školy. V opačném případě se bude dále neřízeně rozvíjet přebujelý, dopravně a infrastrukturou neobsloužený prstenec bydlení do 5 km od hranice hlavního města... Praha na něj bude vždy doplácet a celkový efekt bude Pražany vždy bohužel negativní.

Metropolitní plán má před sebou ještě dlouhou cestu. V průběhu měsíce června a července jej budou připomínkovat městské části. Je třeba, aby jejich vedení upozornilo tvůrce plánu na všechna úskalí jeho vzniku. Zároveň je třeba, aby městské části uplatnily všechny své požadavky na rozvoj a regulaci území. Tvůrce plánu – Institut plánování a rozvoje (IPR) pak musí velice pečlivě naslouchat a hledat názorové průniky. Nový plán musí být nadčasový. Jeho nadčasovost bude úzce souviset se dvěma slovy: Stavbilita a kompromis. Metropolitní plán se musí stát nejširším pražským kompromisem tohoto desetiletí, který zaručí Praze dlouhodobou stabilitu. Věřím, že se ke stabilnímu plánu na dlouhá léta nakonec dobereme. Do té doby je na něm ale ještě potřeba mnoho odpracovat...