Projev v rámci politické diskuse 28. kongresu ODS

V jakém politickém systému žijeme?

Vážené dámy, vážení pánové,

jmenuji se Tomáš Vaněk, jsem člen Oblastní rady ODS Praha-západ a v letech 2008–2016 jsem byl krajským zastupitelem.

 

Zde bych se rád s Vámi podělil o své zkušenosti z volební kampaně do Poslanecké sněmovny, kterou jsem jako oblastní „jednička“ na Praze-západ vedl a ve které jsme dosáhli pěkných „baťovských“ 16,99 %, bohužel druzí za ANO (22,09 %).

Při četných diskusích s občany jsem si uvědomil, že systém, ve kterém žijeme, se od zastupitelské demokracie čím dále tím víc vzdaluje.

 

Proč je tomu tak?

Jistě je zbytečné členům ODS vysvětlovat, jak funguje zastupitelská demokracie, ale přece jen to zmíním.

Občané si volí své zastupitele tak, aby prosazovali jejich zájmy – zdůrazňuji jejich, nikoho jiného. A pokud se zastupitelé svému slibu zpronevěří, zvolí si občané zastupitele jiné.

Rád bych upozornil, že ta možnost zastupitele nevolit je stejně důležitá jako volit. A stejně tak je důležité, že tuto možnost mají každé 4 roky.

A tím se dostáváme k jádru problému, jak souvisí tento princip s tím, že poslanci a senátoři zvedají ruce, nezlobte se za ten výraz, jako „cvičené opice“, když přijde direktiva z Bruselu?

 

K čemu takoví zastupitelé občanům jsou? Proč by je měli volit?

Nezpronevěřují se tím v podstatě nejen svému volebnímu programu (na jehož základě byli zvoleni), ale i slibu „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“?

 

Takže i u nás vzniká to, čemu se říká „demokratický deficit“, o to horší, že nepovedený „domácí“ zákon lze napravit každé 4 roky. Pokud vím, dosud nikdo nedokázal opravit nepovedený zákon „bruselský“.

A nejde o málo zákonů – dle statistik jde asi o 30 %, ale v oblasti zemědělství, ochrany životního prostředí a regulace ve finanční oblasti více než o 80 %. A je logické, že si toho voliči začínají všímat, protože se jich to dotýká čím dál tím víc.

 

Takže i zde je klíč k úspěchu různých „nesystémových” stran.

A jde i o důsledky takto přijatých zákonů, a to důsledky ekonomické.

Tahají totiž nám všem naprosto zbytečně peníze z kapes.

Jistě, to činí i řada zákonů přijatých levicovými vládami. 

Ale ty jde, pokud bude vůle občanů, po dalších volbách snadno zrušit. Ty „bruselské“ ne.

 

Jen bych uvedl pár příkladů…

Podpora obnovitelných zdrojů (44 mld.), podpora biopaliv (Babišův zaručený příjem 1 mld. a zdražení všech vstupů) a další týkající se „boje“ proti změnám klimatu.

 

Energetické štítky budov – souhrnně by se dalo říci, že stát vstupuje do soukromého obchodního vztahu dvou občanů a nutí je pod sankcí platit za něco, co nepotřebují, protože kdyby to potřebovali, není třeba zákona a sankce. Navíc tím stát poskytuje zaručený příjem „majitelům razítka“, které sám uděluje, a tím nejspíš i zaručený příjem „udělovateli“ razítka. A vzniká nám tu další „korupční potenciál“.

I přes jistá omezení rozsahu zákona, díky ODS, tu pořád máme ročně cca 30 tisíc domů, kterých se to týká a které „majitelům razítek“ zaručují slušný příjem v objemu 100–300 milionů Kč každý rok. A protože platnost průkazu je jen 10 let, jde vlastně o trvalý příjem.

 

Ochrana osobních dat – GDPR (General Data Protection Regulation) je nařízení Evropské unie, které vstoupí v účinnost 25. 5. 2018. Jeho cílem je zvýšit úroveň ochrany osobních údajů a posílit práva občanů Evropské unie v této oblasti.

Krásné, že... Ale jen náš malý ústav Akademie věd to bude stát tak 800 tisíc ročně bez jakéhokoliv kladného efektu pro zaměstnance. Jen peněz na vědu bude méně.

 

Povinné měření tlaku v pneumatikách přijde uživatele na 1000 Kč za jedno kolo…

 

Zbraňová směrnice

Odzbrojení občanů pod záminkou boje proti terorismu. Pokusil jsem se, na základě podkladů MV ČR, spočítat finanční dopady tohoto nesmyslu a vyšlo mi číslo v rozsahu 5–10 miliard Kč (tento rozdíl je dán technickou nejasností směrnice). Tyto prostředky zaplatí, ať přímo, či nepřímo, nejen majitelé zbraní, ale i všichni ostatní občané, protože administrativní náklady hradí stát z daní občanů.

Občané budou tedy připraveni nejen o svá práva, ale i o své majetky.  

Navíc v tomto případě není zanedbatelný ani dopad symbolický… Z historie je známo, že zbraně v naší novodobé historii občanům sebrali nacisté a po nich komunisté. A teď to dělá EU.

Tato směrnice naštěstí ještě není implementována a doufám, že nikdy implementována nebude.

 

Tyto vyhozené peníze nejen platí občané přímo… Další část, tedy regulátory platí nepřímo.  Z něčeho se totiž musí zaplatit tvorba regulace, prosazování regulace, kontrola regulace a následné vyhodnocení výsledků regulace a její následná optimalizace… A i nová úřednická místa. 

A nejen to – všichni ti z peněz všech placení „regulátoři“ snižují životní úroveň občanů i jinak. Oni totiž neprodukují nic užitečného a stručně řečeno na trhu práce je díky tomu nedostatek pracovních sil produkujících „hmotné statky“ a nadbytek pracovních sil produkujících lejstra, která nikomu životní úroveň nezvýší.

A znovu opakuji, na rozdíl od „našich“ zákonů je obtížné to zrušit.

 

Co na to ODS?

ODS a její představitelé si byli těchto rizik vždy vědomi, o čemž svědčí řada materiálů a prohlášení – např. Předávání stále většího počtu pravomocí a kompetencí z úrovně národních států na úroveň EU je v zájmu velkých, nikoliv malých evropských zemí. Takový superstát Evropa by byl ve skutečnosti ovládán skupinou několika velkých států, zatímco ty ostatní by sloužily pouze jako stafáž. (Když do EU, tak s ODS – programový leaflet k referendu o vstupu ČR do EU 2003)

 

Přijetí evropské „ústavy” je pro ČR ve všech ohledech nevýhodné, protože zhoršuje naše postavení v EU oproti stávajícímu stavu. Proto je třeba tento smluvní dokument odmítnout. (Modrá šance 2004)

 

„Kongres ODS zakazuje všem politikům ODS předávat další kompetence ČR na úroveň Evropské unie a rozšiřovat rozsah evropské agendy schvalované kvalifikovanou většinou.” (XVII. kongres ODS v roce 2006)

 

Přes to všechno ODS v dalších letech na svá správná a principiální stanoviska zapomněla.

Přitom dnes už nejde jen o důsledky ekonomické – jde i o důsledky bezpečnostní spojené například s migrační politikou EU, kde už jde doslova „o krk“.

 

Co s tím?

1. Je nutné si uvědomit, že podpisem LS jsme udělali vážnou chybu, za kterou jsme tvrdě zaplatili nejen ztrátou části voličů a členů.
2. Je nezbytné se rozhodnout, zda chceme, jak prozíravě napsal Jan Zahradil, „sloužit velkým zemím pouze jako stafáž“.
3. A pokud, jak doufám, nechceme, je třeba se podle toho začít i chovat. Jinak se obávám, že příště bude mít Okamura nebo někdo podobný ještě větší volební úspěch.

 

A úplně nakonec… V jakém systému to vlastně žijeme? A k jakému vlastně směřujeme?

Pokusím se stručně odpovědět na základě svých znalostí magistra politologie.

Ano, dosud probíhají v pravidelných intervalech svobodné volby.

Ale vliv zvolených zastupitelů na poměry ve svém vlastním státě se stále snižuje. A pokud bude tento trend pokračovat, bude časem zcela marginální.

Opět máme jedinou správnou ideu, a to europeismus.

Opět čelíme snaze odebrat občanům zbraně.

Opět se zavádí cenzura a potlačuje svoboda slova.

Něco z toho jsem už zažil v čase „reálného socialismu“. A to demokratický systém rozhodně nebyl.

 

Ale jsou tu i věci nové.

Je po nás požadováno, abychom považovali kolonizaci subkontinentu cizím lidem, ztrátu své vlasti, kultury i politiky za samozřejmý a žádoucí vývoj.

Těm, kteří s tím nesouhlasí, je zcela nevybíravě vyhrožováno a je naprosto jasné, k čemu by nejspíš sloužila EUropská armáda, pokud připustíme její vznik.

 

Takže ačkoliv to řada lidí dosud nevidí, to, co se děje, nemá již se zastupitelskou demokracií moc společného – vlastně ani s demokracií. 

Prvky direktivního a totalitního systému jsou již zcela zřetelné a jasně vyplouvají na povrch.

 

Nevím, jak vy, ale já nic takového nechci. Už jsem to totiž jednou zažil a nechci to zažívat znovu.

A jsem přesvědčen, že tomuto trendu se musíme jednoznačně postavit – nejen jako ODS, ale i každý z nás.

 

Děkuji vám za pozornost.