Příliš mnoho otázek kolem povinného zveřejňování smluv
26. března 2013

Pavel Staněk: Příliš mnoho otázek kolem povinného zveřejňování smluv

Dobrý záměr lépe kontrolovat veřejné peníze se změnil do problematického návrhu plného třaskavých míst. Tak bohužel skončil návrh zákona, který chtěl zveřejňovat smlouvy uzavírané státem a jeho organizacemi. Jeho projednávání ústavněprávní výbor opakovaně přerušil.

 
Sporný je už samotný výčet subjektů, kterých by se povinnost zveřejňovat veškeré smluvní vztahy měla týkat. Nejde jen o státní instituce, územní samosprávné celky či velké firmy s jejich majetkovým podílem, ale třeba i takové sportovní kluby, ve kterých drží byť jen menšinový podíl města a které by například musely na internetu zveřejňovat, za jakých podmínek koupily kterého hráče, anebo naopak kolik inkasovaly za hráče od konkurence. Zveřejňování takových smluv je podle mého názoru hodně nešťastné. Smlouvy, za jejichž vyhotovení se pro jejich specifičnost platí nemalé finanční částky právníkům, mohou navíc na internetu sloužit ostatním jako bezplatné vzory.
 
Již dnes některé veřejné instituce a obce smlouvy zveřejňují a lze předpokládat, že pod společenským tlakem se budou jejich řady rozšiřovat. Do zákona o veřejných zakázkách již vláda prosadila také povinnost zveřejňovat smlouvy veřejných zadavatelů s plněním přesahujícím půl milionu korun. Návrh zákona ale přichází s jedním centrálním registrem. Takový krok by si ale vyžádal nemalé finanční prostředky, a to i na straně municipalit. Předkladatelé ve svém návrhu vyčíslují přímé náklady na vznik registru, o celkovém dopadu na státní či municipální rozpočet ale mlčí.
 
Nedotažená je také zásadní část znění pravidel, která určuje, že smlouva, která není zveřejněna, je neplatná. Nepopisuje totiž stav, jak by se nakládalo třeba se smlouvami, které by byly zveřejněny pouze z části, například s odkazem na obchodní tajemství zbývajících ustanovení. Argument, že podobně se nakládá se zápisy v katastru nemovitostí, je lichý, protože ani v tomto případě se například kupní smlouva nestane neplatnou jen proto, že nebyl učiněn její vklad. Nejasný je také osud smluv, které povinný subjekt nezveřejní – bude se například domnívat, že spadají pod některou z výjimek –, druhá smluvní strana začne smluvní podmínky plnit a teprve později se ukáže, že smlouva měla být zveřejněna. Jinými slovy že je v rozporu se zákonem, a tedy neplatná. Je nasnadě, že povinné osoby mohou v takových případech čelit žalobám na náhradu škody, nebo žalobám na bezdůvodné obohacení.
 
Předkladatelé zákona už nejasné pasáže zpřesnili, ale de facto tak přišli s úplně novým návrhem zákona. Známé není stanovisko Svazu měst a obcí, přestože nedotažené nařízení posílat smlouvy na internet dopadne nejvíce právě na obce, už dnes zavalené administrativou.
 
Nyní máme čas podrobit navrhované změny odborné diskuzi. Zcela rozhodně proto musím odmítnout, že by se tímto ODS snažila zabránit zvýšení transparentnosti a že by se snažila návrh „zmrazit“ a zabránit jeho přijetí. Pod původním zněním návrhu jsou ostatně podepsaní i někteří poslanci ODS. Je to ale právě ODS, která určitě musí bránit zbrklým krokům, které by znamenaly přijetí špatného zákona, podkopávajícího právní jistoty a ochromujícího veřejnou správu jen pro jeho nedokonalé znění.
JUDr. Pavel Staněk

JUDr. Pavel Staněk

poslanec PČR
předseda oblastního sdružení
místopředseda regionálního sdružení
člen výkonné rady

Více o autorovi