Novinky Mediální výstupy

Výdaje na obranu, Ištvanův orgasmus a Zemanův Ovčáček

Důrazné varování ohledně naší společné bezpečnosti přišlo tentokrát rovnou z USA. Obrovský obranný rozpočet Spojených států jde  totiž z jedné poloviny na mzdy a zbytek nestačí (!)  na modernizaci armády. Stáří letadel se zvyšuje, protože moderní stroje jsou nesmírně drahé. Cena nového F-22  Raptor   začíná   na  nějakých 5 mld. Kč za kus a končí na dvojnásobku, „levnější“ F-35 se k 5 mld. Kč za kus blíží. USA přitom  potřebují  vyřadit zhruba 3000 ks letadel, jejichž průměrný věk je už 24 let. V případě bombardérů je to ještě mnohem horší, protože jejich průměrný věk je 38 let a jádro stále tvoří padesát let staré B-52. Cena jednoho B-2 Spirit je těžko uvěřitelných 50 mld. Kč. Pro nás to pochopitelně znamená, že na pomyslných obranných hodinách bije dvanáctá. Tváříme se, že to neslyšíme, ale to na  věci nic nemění. Musíme dojít k definitivní shodě na našich prioritách. Přestaňme konečně řešit obrannou politiku až jako pátou v pořadí, přestaňme se bavit o desetinách HDP. Musíme být připravení  bránit se , nikoli si přes Facebook  vzkazovat, jak je naše armáda k ničemu.

Obsáhlá reportáž z průběhu soudního líčení ve věci Jany Nagyové – Nečasové přinesla nové a z pohledu českého bulváru rozhodující svědectví: Bývalá manželka Petra Nečase, Radka, nevěděla, že manžel je jí  nevěrný. Svůj  sexuální  poměr  s jinou ženou  jí neprozradil.  Bahno, ve kterém jsme se ocitli, zřejmě stále nemá svoje dno. Co všechno se ještě bude veřejně přetřásat, než celá ta trapnost skončí?  Opravdu je pro průběh kauzy, která měla mít podle organizátorů úplně jiný rozměr, důležité ,  znát postelové informace? Samozřejmě, že Blesk je z tohoto nadšený. Ve skutečnosti se ukazuje pouze to, že zatímco na začátku byl zátah proti mafii, na konci bude několik společensky odrovnaných lidí. Jsou mi odporné ty věčné nepublikovatelné komentáře k Janě Nečasové. Soudní mašinerie přiživuje nízkost a ubohost, nehledá spravedlnost.  Proč má Radka Nečasová odpovídat na takové otázky? Proč je vůbec někdo klade?  Když si přestavím, na co všechno dalšího by se „v zájmu hledání pravdy“ mohli ptát, tak je mi z toho špatně. Budu proto také bulvární: Prožívá Ivo Ištvan  orgasmus, když vidí, k čemu donutil své oběti?

 Jiří  Ovčáček , tiskový mluvčí prezidenta republiky, se pomaličku stává hlavním bavičem v této zemi. Jeho badatelská práce ohledně Peroutkova neexistujícího textu už skončila . P rezident Zeman prohlásil, že text  sice  neexistuje, ale Peroutka „napsal horší“  věci. Těžko říct, co tím přesně myslel. Hodnotit obsah neexistujícího textu, to je slušné čarodějnictví. Inu, prognostika vždycky byla docela diskutabilní podnik. Jiří  Ovčáček  se nyní z pozice badatele přesunul mezi  diplomaty . Mimoděk naplánoval zahraniční cestu  a její obsah  slovenskému premiérovi Ficovi. To je úplně nový přístup v diplomacii.  Pan prezident  je určitě  velice originální politik. Nemůžu se však zbavit  dojmu, že nechat za sebe mluvit někoho takového, jako je bývalý novinář  Ovčáček , to je opravdu nešťastné. Na druhou stranu je to možná experiment vycházející z předchozích prohlášení pana prezidenta, že novináři jsou pitomci, hnůj a fekálie.  Pak by panu mluvčímu nezbylo, než si s Nerudou povzdechnout: „Já ledačím už byl v to m božím světě, a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“