Junckerova komisařka, akceschopnost armády a přímá volba starostů
Tak jsme od Evropské unie vyfasovali spotřebitelskou politiku. Řadu měsíců nás vláda krmila pohádkami o tom, jaké nesmírně důležité portfolio pro Českou republiku vyjednává. Skoro to vypadalo tak, že budeme řídit zeměkouli (nebo aspoň vesmír). Hledali jsme kvůli tomu dokonalého Evropana a ANO, našli jsme Věru Jourovou.
No a pan Jean-Claude Juncker to ocenil. Známý apologeta všeho eurounijního, Martin Fendrych, se sice snažil ten Jourové komisariát vybarvit na růžovo, ale ani on se nemohl zbavit hořkosti nad trapností úřadu zabývajícího se „spravedlností a spotřebitelskou politikou“. Těžko se divit, protože zabývat se spotřebitelskou politikou, to je něco jako „rozhodovat“ o východu a západu Slunce. Ono je to samozřejmě úplně jedno, protože jestli tam sedí Petr nebo Pavel (nebo Věra), je v zásadě buřt. Nejdůležitější je, aby dotyčný přísahal na modrou vlajku s dvanácti hvězdami a Ódu na radost si broukal i při mytí nádobí.
Po letech se zvýší počet vojáků Armády ČR. V současnosti máme 21.000 vojáků, přičemž strategické plány počítají se stavem 26.000, takže ani ohlášené zvýšení o 1.500 vojáků nebude stačit. Armáda by totiž potřebovala přidat nikoli 1,5 mld., ale rovnou 5,0 mld. Kč. A to se bavíme v podstatě pouze o osobních nákladech a o základní výstroji. Je fakt, že za posledních 15 let jsme armádu přezbrojili a zmodernizovali. Ovšem schází zásoby munice, přepravní kapacity a vycvičené a vyzbrojené zálohy. Jsme schopní vyslat omezený kontingent několika stovek vojáků tisíce kilometrů daleko, zásobovat ho a zajistit pravidelnou rotaci vojáků. Děláme to a je to dobře. Naši spojenci s námi mohou počítat. Nejsme však schopní nasadit tisíce vojáků. Spoléháme se na pomoc armád, které jsou na tom stejně, nebo i hůře, než ta naše. Musíme být schopní vést válku, nikoli omezený boj. Bude to stát miliardy, o kterých se zatím nikdo neodvažuje ani mluvit. Rozpočet Armády ČR by totiž měl být dlouhodobě udržován nikoli na navrhovaných 43,5 mld. Kč, ale na 80,0 mld. Kč. Kdo najde odvahu šáhnout na zdravotnictví, sociální zabezpečení a školství?
Petr Gazdík se zase pustil do fantazírování, které se lidem líbí. Už dříve uspěl s tím, že se malým obcím a městům přidaly peníze na úkor velkých. Ve všech těch ovacích, které sklidil za to, že konečně těm Pražákům sebrali 700 milionů, zanikla informace, že v přímé souvislosti s tím došlo ke zrušení příspěvků státu například na provoz některých kulturních institucí. Například Uherské Hradiště v součtu přišlo o 17 milionů. „Pane poslanče, děkujeme, a přijďte se někdy podívat do Slováckého divadla. V Suché Lozi, kde jste dříve starostoval a pořád místostarostujete, divadlo nemáte. Ale zas teď máte víc nových chodníků, než máme my v Uherském Hradišti, protože my musíme dotovat Slovácké divadlo částkou 22 milionů ročně. Škoda, že jste se nás tehdy nezeptal.“ Nyní to pan Gazdík zkouší přes přímou volbu starosty. Prý je to víc demokratické a lidé budou mít příležitost svého starostu v průběhu funkčního období odvolávat. Já nevím, jak to chodí v Suché Lozi, ale třeba v Uherském Hradišti pořád funguje zastupitelská demokracie. Občas je nezbytné přijmout i nepopulární opatření. Už vidím, jak odvolatelný starosta ruší krachující školu.
předseda místního sdružení
předseda oblastního sdružení
člen regionální rady
místostarosta
krajský zastupitel
