Sankce proti Rusku, odborníci z ANO a bankrot Argentiny
Vyhlásili jsme hospodářské sankce proti Rusku. Možná mně něco uniklo, ale nějak se ztrácím v tom, co má být jejich smyslem. Jde o vrácení Krymu Ukrajině, nebo o abdikaci Vladimíra Putina, nebo o něco jiného? Vyhlášené sankce budou „přezkoumány“ nejpozději 31. října 2014, což je pozoruhodné.
Před topnou sezónou bude nezbytné zajistit plynulé dodávky ruského plynu do Evropy. Nejsme připravení vyhrát, protože na to jednoduše nemáme sílu. Zhýčkaní Evropané nejsou ochotní snášet nepohodlí a skokové zvýšení cen. Sankce poškodí obě strany sporu, přestože nepochybuji o tom, že ruská strana bude ekonomicky krvácet silněji. Vedle krátkodobých hospodářských škod je potřeba počítat s dlouhodobým poškozením diplomatických a obchodních vztahů. Proto by měl být účel vyhlášených sankcí opravdu dobře vysvětlen. Pevně doufám, že se nejedná o nějakou zahraničně politickou zbrklost. Mám poměrně značnou nedůvěru v zahraniční politiku Evropské unie, ale tohle by mě definitivně přesvědčilo o tom, že Evropu ovládají naprosto nekompetentní političtí dobrodruzi.
Doslova žasnu nad personální politikou Hnutí ANO. Lídři do voleb se vytahují jak králíci z klobouku, aby byli následně po pár dnech nahrazováni jinými. Totéž v bledě modrém předvádí babišovci na úrovni managementu firem se státní účastí. Marně to pan šéf maskuje procesem hledání těch „nejlepších nominantů“: nakonec všude končí jeho zaměstnanci a jemu zavázané osoby. Naprosto rozumím elementární loajalitě, protože je v politice nezbytná. Ale existenční a ekonomická závislost není tentýž druh loajality, jako důvěra vzešlá z názorové a ideologické blízkosti, popřípadě jako výsledek dohody. Nejhorší na tom je, že toto si Andrej Babiš vůbec nepřipouští. Běžně během jediného týdne změní svůj postoj o 180° a ještě to prohlásí za ukázku správného přístupu. Čili nikoli zásadovost, ale oportunismus tvoří jeho podstatu. Jinak řečeno pro Hnutí ANO není důležitý program, ale technologie vládnutí. Podobná (a přitom zdaleka ne tak do očí bijící) „politika bez obsahu“ málem zničila ODS. Jsem zvědavý, jak dlouho to budou voliči snášet v případě Babišovy firmy.
Dovolte mi rekapitulaci nadpisů: Argentina vyhlásila bankrot (3. ledna 2001) – Argentina po čtyřech letech uzavřela státní bankrot (3. června 2005) – Argentina: země, která přežila bankrot a navíc prosperuje (12. října 2011) – Argentinu dohání státní bankrot (28. srpna 2013) – Argentinská vláda se nedohodla s věřiteli, země míří k bankrotu (31. července 2014). Co se stalo, že zázračná Argentina znovu zbankrotovala? V roce 2011 jsme si mohli v médiích číst optimistická slova prezidentky Cristiny Fernándezové o tom, jak vláda vytvořila 5 milionů pracovních míst a jak ještě dalších 1,5 milionu vytvoří, protože cílem vládní politiky je 5% nezaměstanost. Prudce rostlo HDP i export a devizové rezervy narostly až na 53 mld. USD. Jenomže pak Argentinu dohnala celosvětová krize a růst se zastavil. Levicová vláda nechtěla vzít zpět svá slova o tvorbě pracovních míst. Do ekonomiky se pumpovaly peníze bez ohledu na inflaci. Během dvou let se devizové rezervy snížily na polovinu. V březnu 2014 spadla Argentina do spekulativního pásma. Současný bankrot je cena za politiku nízké nezaměstnanosti, kterou se stejně nepodařilo splnit. Měli bychom si to pamatovat.
předseda místního sdružení
předseda oblastního sdružení
člen regionální rady
místostarosta
krajský zastupitel
