Den daňové svobody, stav české armády a podpásovka Zlínského kraje
Minulý týden (27. června) jsme oslavili Den daňové svobody. Jako první zareagoval symbolicky ministr financí Andrej Babiš, který oznámil nesmírně ambiciózní plán: V roce 2017 bude mít Česká republika vyrovnaný státní rozpočet. Pokud by se to podařilo, byla by přinejmenším z pohledu zadlužení skvělá zpráva.
Při postupně narůstajícím produktu by se totiž už nezvyšoval objem dluhu. K cíli vedou v zásadě dvě cesty. Buďto se budou snižovat výdaje státu, nebo se budou zvyšovat daně. Čili ve výsledku to bude nějaká kombinace obojího. Vzhledem k tomu, že vláda současně vyhlašuje výběrové snižování daňové zátěže (zelená nafta pro zemědělce), nová přerozdělování (dotace bioelektrárnám) a zvyšování investiční aktivity státu (zrychlená výstavba dálnic), a zároveň slibuje zvýšení mandatorních výdajů státu (starobní důchody), je naprosto jisté, že vládní cesta k vyrovnanému rozpočtu vede především přes celkové zvýšení daní. Vyrovnané hospodaření je správný cíl, ale nesmí být doprovázeno zvyšováním celkové daňové zátěže. Zdá se, že oslavy Dne daňové svobody budou v následujících letech probíhat až v červenci.
Česká republika nemá dost vojáků pro případ vážného ohrožení země. To není překvapivá zpráva, protože dlouhodobě se podceňoval základní výcvik té, řekněme, neprofesionální či občanské složky armády. Uvažuje se proto o obnovení nějaké formy branné povinnosti. Pocházím z generace, pro kterou byla vidina vojenské služby noční můra dospívání. Povolávací rozkaz někam na východní Slovensko způsobil v řadě případů těžký šok ještě dřív, než člověk poprvé vstoupil do kasáren. A pak to bylo ještě horší. Za dva roky udělal kasárenský režim z člověka často prvotřídního blba, který si potřeboval kompenzovat svoje vlastní nashromážděná traumata. Strávili jsme spoustu času promýšlením způsobů, jak získat modrou knížku, nebo absolvovat náhradní pětiměsíční službu. A když to nešlo, tak jsme se snažili nějak uhrát alespoň odklad vojenské povinnosti. Armáda byla symbolem ponížení. Jsem přesvědčený o tom, že se to změnilo. Kurzy zaměřené na obsluhu jednoduchých pěchotních zbraní by mohly být krátké a probíhat prakticky v místě bydliště. Je správné obětovat přípravě na službu vlasti několik týdnů života a být připraven na to, vlast tu službu možná jednou bude potřebovat.
Vládní koalice Zlínského kraje (ČSSD + KSČM + SPOZ) zkrátila příspěvek Slováckému divadlu v Uherském Hradišti o 2 miliony korun. Považuji to za podpásovku, která dopadla na hospodaření města Uherské Hradiště. Ze strany kraje se jedná o nevyprovokovaný útok. Město Uherské Hradiště prý odmítlo splnit svůj slib, že se bude spolupodílet na financování dostavby příjezdové cesty do nemocnice. Prohlašuji, že nikdy nebyl ze strany zastupitelstva města Uherské Hradiště takový příslib kraji učiněn. Vždy jsme byli připraveni s krajem maximálně spolupracovat na společných projektech, ale nesmí se účelově lhát. Není to bohužel poprvé. Mimochodem uherskohradišťská nemocnice je součást krajského systému nemocnic a jako jediná vykazuje zisk. Město Uherské Hradiště nemůže za to, že krajská koalice vládne špatně a nechalo dojít systém krajských nemocnic až těsně před bankrot. Odmítám, aby neúspěšní v rámci vzteku nad vlastní neschopností trestali úspěšné. Slovácké divadlo úspěšné je, vládní koalice ve Zlínském kraji úspěšná není.
předseda místního sdružení
předseda oblastního sdružení
předseda regionální rady
místostarosta
krajský zastupitel
